OKEYA: Vydat sbírku básní je dnes obtížné i pro etablované autory. Často čekají celé roky.
Neznámý autor to má mimořádně nesnadné. V podstatě se musí nějakým způsobem zaujmout, stát se známým, třeba skrze veřejná vystoupení; dále postupně debutují autoři, kteří se pohybují v akademických kruzích, tj. mladší postupně pronikají mezi starší. Někdy pomůže výhra v soutěži, publikování v časopisu; některé ostatně laskavě pomáhají na svět debutům (př. H_Aluze, Psí víno).
Crowdsourcing mi připadá jako nikoliv alternativní, ale jiná cesta ke knize. (Obvykle) bez síta redakcí, editorů, bez nutnosti obstát literárně volí takový autor spíše cestu obstát lidsky. Někdy jsou to opravdu dojemné příběhy, a dojemný příběh může knihu prodat. Pokud je tak silný, že opravdu vydání knihy zaplatí, proč ne. Nevidím problém v tom, když takové knihy kolují mezi spřízněnci, v jakési "ochotnické" vrstvě. Problém začíná až tam, kde si takový autor náhle začne myslet, že vydáním knihy si automaticky zasloužil respekt, uznání, a začne se ho dožadovat.
Zároveň, a znovu se vracím na začátek, je situace v kultuře obecně a v poezii zejména už natolik vážná, že brzy bude crowdsourcing vítaným nástrojem pro prakticky každý projekt, tj. i ty, které si hlídají kvalitu přísněji. A samozřejmě jsou autoři, jejichž knihu bych si klidně koupila předem, aby mohla vyjít.