CICHLASOMA: Jsem připravena Boženě případně vyřídit poklony, žádosti o autogram aj.
:)

VANEK: Jak může někoho překvapovat rozumnost u naší paní Boženy Správcové?! :)

CICHLASOMA: Toto mi přijde nečekaně rozumné.

No každopádně jsem narazil na pozoruhodnou úvahu o dotování literárních časopisů (obsahuje i - nepříliš obratně - skrytou zčásti polemickou narážku na Vankovo srovnání s dálnicemi!):




"Čtete literární časopisy, jako je Tvar, Host, Aluze?

Když se mi dostanou do ruky.

Domníváte se, že je správné, jsou-li takovéto časopisy a druh kultury, kterou protěžují, dotovány ze státních peněz? Nevede princip dotací k „nekalé soutěži“ na poli umění?

Souhrně jsou dotovány rozhodně méně než jednotlivě fotbalové kluby, na jejichž zápasy chodí méně diváků, než kolik má čtenářů jednotlivý časopis. Jsou dotovány podstatně méně, než kolik stojí ochrana manželky českého premiera, jsou dotovány podstatně méně než večírky, které navštěvuje ministr popkultury. A nadělají méně škody. Dotované časopisy zabíjejí rozhodně méně čtenářů než čtenáři dotované silnice a automobily. Atd."


Antonín Kosík / rozhovor
http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik2/cislo6/06-19.htm

CICHLASOMA: chceš říct, že v mnoha případech se "autor musí tvořit a publikovat za jakoukoliv cenu" nepozorovaně překrývá s "autor chce tvořit a publikovat atd…", a proto to nevypadá jako nucení. máš pravdu, je v tom principiální rozdíl: jakmile autor publikuje, nikoho nepřesvědčí o tom, že musel. tudíž, pokud se ta hra někomu nelíbí, je lepší ji přestat hrát, nebo si nestěžovat. v tom s Tebou souhlasím.

možná se zlobím, ale ne na Tebe, to by vskutku nebylo na místě. jenom mě štve, že mě neomylně navádíš k tomu, abych si plně uvědomil, jak to funguje.

kdo to zaplatí? navrhuješ státní pokladnu. totéž, co já. rozdíl je jen v tom, že já si představuji situaci, kdy hru na "chtěl jsem za každou cenu" přestane hrát většina autorů. kolik takových případů existuje nyní, nevím, autoři to běžně neohlašují. nicméně, je možné, že několik rukopisů (desítek, stovek?) už takto leží a čeká. ostatně, lze to vyměřit i ze druhé strany, to jest od čtenářského očekávání. mají-li čtenáři (kritici atd.) pocit, že v literatuře nějaké texty chybí, může se jednat právě o ty čekající. pokud nikomu nic nechybí, tak je všechno v pořádku.

CICHLASOMA: odstavec míří k tomu, že nemůžeš nutit autora, aby něco publikoval, pokud nesouhlasí s podmínkami, za nichž se to děje. všechno, co píšeš, je založeno na předpokladu, že pořád bude někdo, ne-li každý, publikovat bez ohledu na podmínky, které jsou takové, že se od převážné většiny autorů jaksi automaticky očekává, že budou sponzory vzniku rukopisu a těch 200 000 až 350 000 Kč nebudou po nikom chtít. Chápeš? Nebo Ti to připadá moc? Vynásob si 2000–3000 pracovních hodin hodinovou mzdou na úrovni specialisty a zjistíš, že je to pořád podhodnocené. Má-li literatura zájem o kvalitní rukopis, zde je jeho cena.

Teď mi, prosím, pověz, kdo tu částku zaplatí. Tvůj příspěvek, jakkoliv laskavý, na to nestačí. Pověz mi to, prosím.

VINCENT_BU: Zcela upřímně - snažím se zamýšlet co nejpečlivěji, ale nevím ani zdaleka s jistotou, kam ten odstavec chce mířit.

(Netvrdil jsem, že literatura _nepochybně_ nevyschne, jen se mi zdá, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by vyschnout měla. Autorům - a pochopitelně zvlášť těm, o nichž si myslím, že píšou něco mimořádného - bych pochopitelně osobně přál co nejméně potíží a budu-li jim moct nějak pomoci, rád to udělám, ale kvůli tomu nezačnu tvrdit, že společnost literaturu nezbytně potřebuje nebo že je naprosto nutné, aby ji stát podporoval, když nic takového nenahlížím.)

VINCENT_BU: nedělím literaturu na vysokou, střední a nízkou. ani si nemyslím, že lze z literárního organismu vyjmout komerční segment, ostatní nechat smést neviditelnou rukou trhu a předstírat, že to fungování organismu nijak nezasáhne. způsobů, jakými se zkoumá interakce jeho částí, je opravdu nespočet. dokonce se tím živí docela dost "akademiků" v různých institucích. zřejmě jen proto, aby opakovaně potvrzovali, že jde o chiméru. :)

"Vysokou" jsem psal v uvozovkách a jen jsem tím chtěl navázat na Tvoji kategorii literatury, která je psaná především s ohledem na samotu a sebereflexi, ne s ohledem na to, co "se líbí" či "se prodá". Neřeším, jak se takové vymezení má k jiným tradičním určením "vysoké" literatury. A netvrdím, že je to s tím ohledem na sebereflexi, "anebo" na prodejnost černobílé, jistě je to nějaká škála, resp. více škál (u někoho sebereflexe a zájem o prodejnost vede opačnými směry, u někoho ne tolik atd.).
Rozhodně jsem netvrdil, že se v tomto smyslu vyšší a nižší literatura neovlivňují, ono se ostatně navzájem ovlivňuje celkem všecko se vším. (To ovšem zase jistě neznamená, že kdyby echt "vysoká" nevznikala, "nízká" kvůli tomu zanikne.)

zůstávám nohama na zemi a počítám. řekněme, že "výroba" rukopisu středně dlouhého románu může trvat něco mezi 2-3 lety běžné pracovní doby. minimální mzda je 66 Kč/hod. 2 roky jsou cca 2800 pracovních hodin. když odečtu svátky a dovolenou, zaokrouhlím čas na 3000. po vynásobení dostanu přibližně 200 000 Kč. Kniha bude mít 500 platících čtenářů. prodejní cena knihy: 45-55% distributor a prodejce, 10% daň, 20-25% tiskárna, 15-20% redakce, vydavatel, autor. Budu optimistický a rozdělím 20% v poměru 12/8 v neprospěch autora. Aby si subkultura mohla knihu pořídit, zaplatí každý čtenář (200 000/500=) 400/8x100=5000 Kč.

Připomínám, že já jsem mluvil o zůstávání na zemi ve věci důvodů, proč by někdo měl "samotářskou" literaturu podoporovat.
K tomu, oč v těch výpočtech v posledku jde, viz dále.



(...) Řekněme tedy, že literaturu nemáme. Dostáváme se na hranici, kde se individuální existence neurčitě překrývá s existencí společenskou, což se vyjádří otázkou: do jaké míry je tvůrčí nutkání/čtenářská potřeba reakcí na prostředí, které autora/čtenáře spoluutváří? Jednoduchá odpověď zní: zrušili jsme literaturu, zrušili jsme i tvůrčí nutkání/čtenářskou potřebu. Tvorba je nevyžádaná, zapomeňte na ni. Pokud nutkání/potřeba u někoho přetrvává, jde pravděpodobně o duševní poruchu.

Tady Tě přes všechnu dobrou vůli nejsem s to sledovat. Kde se Ti tam vzal ten předpoklad, že chuť dělat to, co mi nikdo solidně nezaplatí, je patologická? Chceš říct, že když někdo (platí to jen o státu?) nějakou činnost nechce od hodiny zaplatit, prohlašuje ji za patalogickou? Měl by snad platit i za čtení, pokud je nemá za patologické? A i třeba za... no, netřeba vypisovat...

A k předpokladu, že "bychom" literaturu zničili, kdybychom neplatili práci na ní od hodiny - promiň, ale přece sám dobře víš, že to není pravda. Lidé odjakživa dělali věci, za které jim nikdo neplatil, zvlášť když po nich prahli, a nejspíš se na tom nic nezmění. Spisovatelé, a asi jde říct, že ti opravdu objevní a ti, kterým diktovala vnitřní samota, zvlášť, se ve velké většině nikdy v minulosti samotným psaním po většinu života neuživili, nebo jen hodně horko těžko. Nehledě na to, že někdy psaním riskovali kriminál či šibenici. Některým se nějak podařilo či poštěstilo velké dílo vytvořit. Dnes je o čtení nesporně menší zájem než v některých po této stránce "slavných" minulých dobách, lze očekávat, že po některých stránkách bude existence literáta obecně vzato ještě krušnější. Ale zas něco je snazší, koneckonců s tím, že literatura nemá takový význam, volně souvisí i to, že za ni nehrozí ony šibenice. Krom toho se úzké subkultuře dnes otevírají nové technické možnosti, máme internet, sázecí programy, často tiskárny doma... Nechci se moc opakovat, ale - co by za takovouhle situaci dal underground 50., 60., 70., 80. let... (Distribuci si subkultura může zařídit sama, s takovou se ostatně i sníží ten Tvůj rozpočet výše, ačkoli zásadní změnu to z hlediska, o něž Ti šlo, asi znamenat nebude...) K vyhlídkám samotové literatury nejsem zdaleka tak skeptický jako Ty (ostatně i to tkaní lnu ještě někdo umí, nemluvě o tom, jak pěkne funguje to tekkno), naopak vůči její společenské "nepostradatelnosti" jsem skeptický značně.

Jak jsem říkal, jistě lze vymýšlet, proč by měl někdo sponsorovat zrovna "samotářskou" literaturu, nějaké peníze jí snad více pomůžou než uškodí a snad není snaha nějaké z různých stran získat, úplně beznadějná, ale argumenty těžkého kalibru, které naznačuješ, mi přijdou být dosti na vodě. (Ale jestli někoho přesvědčí, tak proč ně..)

(Mimochodem, přečíst si na jeden zátah "tabulkové životopisy" všech autorů v antologii Ultimátní básník u bran absolutna bylo dost silný kafe i na mě.)

NATASHA: pokud se tím od vrat vyžene exekutor, tak bezesporu. někdo za těmi vraty vždycky stát bude, ovšem s rozdílnými úmysly.

další možnost je ta vrata zazdít. neznamená to přestat tvořit, pouze přestat hrát hru na nepřijatelné podmínky. Drtivá menšina to pochopí, protože si ten luxus nemůže dovolit. Časem se ukáže, zda literatura chybí i zbytku, nebo zda jde o stejně archaické řemeslo jako ruční spřádání lnu – což je docela možné, nechci předbíhat. Obávám se, že nic jiného než nový dlouhodobý experiment na letargii nezabere.

Lobotomii jsem navrhl pro ty, kteří tu situaci těžko ponesou, byť neustoupí, a nebudou se chtít dál trápit.

VANEK: Shodujeme se ve většině bodů.

Problematická otázka, jak si vydělat na čas na psaní, trvá.

Verze "tumáš a piš co chceš" se jeví unfair, verze "ukaž a dostaneš na vydání knihy" zase podle aktuální praxe nevydá ani na tu knihu, o honoráři nemluvě. Mně by se líbily bohatěji honorované literární ceny, třeba. Je mi ovšem jasné, že by to vedlo k strašným rvačkám.

NATASHA: Já jsem velmi pro názor, že jazyk a literatura jsou zrovna tak důležitou součástí infrastruktury národa jako např. dálnice; pročež je záhodno, aby stát dobře dotoval literární časopisy nebo ÚČL, o knihovnách nemluvě, neboť hrají roli správy silnic (resp. železničních dep, haha). To je skutečná "práce v literatuře", do jisté míry rutinní a rozhodně vyžadující plný úvazek; po večerech se moc dlouho a moc dobře táhnout nedá.

Soudím ovšem také, že zasypat Balaštíka a jeho kamarády, byť i prokádrované nejasno jakou komisí, stipendii, pobyty na Nové Dobříši a "daňovými úlevami" (jako z čeho že přesně?) nepovede k tomu, že začnou tvořit násobně geniálnější, resp. globálně konkurenceschopnější a exportovatelnější díla než dosud, ani že se k nim přihlásí davy skrytých talentů, které se zatím musely živit ubíjející právničinou; ba že by to kultuře i její roli ve společnosti spíš ublížilo.

BTW, četl jsem teď novou, nepříiš dobrou novelku Ondřeje Horáka. Má zhruba 70 normostránek, horkotěžko nafouklých do knížečky, a MK ji podpořilo 18 tisíci.

Ještě ohledně toho mravného honorování kultivující tvůrčí práce bych nadnesl čínský (lidový) model [ VANEK @ Wittgensteinovy lyrické denunciace z nakladatelského podsvětí ]
"Do svazu spisovatelů můžete vstoupit, když už jste něco napsal a máte něco za sebou. Když vás přijmou, dostáváte plat. Tím máte pokryté základní životní potřeby a můžete se věnovat tvorbě. Členové jsou vlastně státní zaměstnanci."
Má to nemalou logiku a spoustu kýžených efektů; ale přece jenom mi na tom něco...

VINCENT_BU: Pouze v případě, že zdravé je tvořit jen s platícím čtenářem za vraty :)

NATASHA: pokud si autor nechce platit vlastní práci, tak mu příliš jiných možností než psychiatrická léčba či lobotomie opravdu nezbývá… :)

VINCENT_BU: Ohó. Slippery slope at its best.

CICHLASOMA: nedělím literaturu na vysokou, střední a nízkou. ani si nemyslím, že lze z literárního organismu vyjmout komerční segment, ostatní nechat smést neviditelnou rukou trhu a předstírat, že to fungování organismu nijak nezasáhne. způsobů, jakými se zkoumá interakce jeho částí, je opravdu nespočet. dokonce se tím živí docela dost "akademiků" v různých institucích. zřejmě jen proto, aby opakovaně potvrzovali, že jde o chiméru. :)

zůstávám nohama na zemi a počítám. řekněme, že "výroba" rukopisu středně dlouhého románu může trvat něco mezi 2-3 lety běžné pracovní doby. minimální mzda je 66 Kč/hod. 2 roky jsou cca 2800 pracovních hodin. když odečtu svátky a dovolenou, zaokrouhlím čas na 3000. po vynásobení dostanu přibližně 200 000 Kč. Kniha bude mít 500 platících čtenářů. prodejní cena knihy: 45-55% distributor a prodejce, 10% daň, 20-25% tiskárna, 15-20% redakce, vydavatel, autor. Budu optimistický a rozdělím 20% v poměru 12/8 v neprospěch autora. Aby si subkultura mohla knihu pořídit, zaplatí každý čtenář (200 000/500=) 400/8x100=5000 Kč.

Čili vytvářet rukopis (potažmo literaturu) s vědomím, že se týká pouze 500 čtenářů, je v takovém případě docela luxus. Rozumný člověk nechá tenhle segment vyhnít. Nemám přesně vysledováno, kolik procent tvoří komerčně soběstačná krásná literatura, ale pokud napíšu, že například 20%, myslím, že mám ještě velké oči. Bude to spíš míň. Je pak docela oprávněné předpokládat, že takový řez musí vést k jejímu zániku.

Řekněme tedy, že literaturu nemáme. Dostáváme se na hranici, kde se individuální existence neurčitě překrývá s existencí společenskou, což se vyjádří otázkou: do jaké míry je tvůrčí nutkání/čtenářská potřeba reakcí na prostředí, které autora/čtenáře spoluutváří? Jednoduchá odpověď zní: zrušili jsme literaturu, zrušili jsme i tvůrčí nutkání/čtenářskou potřebu. Tvorba je nevyžádaná, zapomeňte na ni. Pokud nutkání/potřeba u někoho přetrvává, jde pravděpodobně o duševní poruchu.

Tímto výsledkem se ocitáme v jednom spolku s katolickou inkvizicí, totalitní cenzurou a neoliberálními technokraty.