CICHLASOMA: odstavec míří k tomu, že nemůžeš nutit autora, aby něco publikoval, pokud nesouhlasí s podmínkami, za nichž se to děje. všechno, co píšeš, je založeno na předpokladu, že pořád bude někdo, ne-li každý, publikovat bez ohledu na podmínky, které jsou takové, že se od převážné většiny autorů jaksi automaticky očekává, že budou sponzory vzniku rukopisu a těch 200 000 až 350 000 Kč nebudou po nikom chtít. Chápeš? Nebo Ti to připadá moc? Vynásob si 2000–3000 pracovních hodin hodinovou mzdou na úrovni specialisty a zjistíš, že je to pořád podhodnocené. Má-li literatura zájem o kvalitní rukopis, zde je jeho cena.

Teď mi, prosím, pověz, kdo tu částku zaplatí. Tvůj příspěvek, jakkoliv laskavý, na to nestačí. Pověz mi to, prosím.

VINCENT_BU: Zcela upřímně - snažím se zamýšlet co nejpečlivěji, ale nevím ani zdaleka s jistotou, kam ten odstavec chce mířit.

(Netvrdil jsem, že literatura _nepochybně_ nevyschne, jen se mi zdá, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by vyschnout měla. Autorům - a pochopitelně zvlášť těm, o nichž si myslím, že píšou něco mimořádného - bych pochopitelně osobně přál co nejméně potíží a budu-li jim moct nějak pomoci, rád to udělám, ale kvůli tomu nezačnu tvrdit, že společnost literaturu nezbytně potřebuje nebo že je naprosto nutné, aby ji stát podporoval, když nic takového nenahlížím.)

VINCENT_BU: nedělím literaturu na vysokou, střední a nízkou. ani si nemyslím, že lze z literárního organismu vyjmout komerční segment, ostatní nechat smést neviditelnou rukou trhu a předstírat, že to fungování organismu nijak nezasáhne. způsobů, jakými se zkoumá interakce jeho částí, je opravdu nespočet. dokonce se tím živí docela dost "akademiků" v různých institucích. zřejmě jen proto, aby opakovaně potvrzovali, že jde o chiméru. :)

"Vysokou" jsem psal v uvozovkách a jen jsem tím chtěl navázat na Tvoji kategorii literatury, která je psaná především s ohledem na samotu a sebereflexi, ne s ohledem na to, co "se líbí" či "se prodá". Neřeším, jak se takové vymezení má k jiným tradičním určením "vysoké" literatury. A netvrdím, že je to s tím ohledem na sebereflexi, "anebo" na prodejnost černobílé, jistě je to nějaká škála, resp. více škál (u někoho sebereflexe a zájem o prodejnost vede opačnými směry, u někoho ne tolik atd.).
Rozhodně jsem netvrdil, že se v tomto smyslu vyšší a nižší literatura neovlivňují, ono se ostatně navzájem ovlivňuje celkem všecko se vším. (To ovšem zase jistě neznamená, že kdyby echt "vysoká" nevznikala, "nízká" kvůli tomu zanikne.)

zůstávám nohama na zemi a počítám. řekněme, že "výroba" rukopisu středně dlouhého románu může trvat něco mezi 2-3 lety běžné pracovní doby. minimální mzda je 66 Kč/hod. 2 roky jsou cca 2800 pracovních hodin. když odečtu svátky a dovolenou, zaokrouhlím čas na 3000. po vynásobení dostanu přibližně 200 000 Kč. Kniha bude mít 500 platících čtenářů. prodejní cena knihy: 45-55% distributor a prodejce, 10% daň, 20-25% tiskárna, 15-20% redakce, vydavatel, autor. Budu optimistický a rozdělím 20% v poměru 12/8 v neprospěch autora. Aby si subkultura mohla knihu pořídit, zaplatí každý čtenář (200 000/500=) 400/8x100=5000 Kč.

Připomínám, že já jsem mluvil o zůstávání na zemi ve věci důvodů, proč by někdo měl "samotářskou" literaturu podoporovat.
K tomu, oč v těch výpočtech v posledku jde, viz dále.



(...) Řekněme tedy, že literaturu nemáme. Dostáváme se na hranici, kde se individuální existence neurčitě překrývá s existencí společenskou, což se vyjádří otázkou: do jaké míry je tvůrčí nutkání/čtenářská potřeba reakcí na prostředí, které autora/čtenáře spoluutváří? Jednoduchá odpověď zní: zrušili jsme literaturu, zrušili jsme i tvůrčí nutkání/čtenářskou potřebu. Tvorba je nevyžádaná, zapomeňte na ni. Pokud nutkání/potřeba u někoho přetrvává, jde pravděpodobně o duševní poruchu.

Tady Tě přes všechnu dobrou vůli nejsem s to sledovat. Kde se Ti tam vzal ten předpoklad, že chuť dělat to, co mi nikdo solidně nezaplatí, je patologická? Chceš říct, že když někdo (platí to jen o státu?) nějakou činnost nechce od hodiny zaplatit, prohlašuje ji za patalogickou? Měl by snad platit i za čtení, pokud je nemá za patologické? A i třeba za... no, netřeba vypisovat...

A k předpokladu, že "bychom" literaturu zničili, kdybychom neplatili práci na ní od hodiny - promiň, ale přece sám dobře víš, že to není pravda. Lidé odjakživa dělali věci, za které jim nikdo neplatil, zvlášť když po nich prahli, a nejspíš se na tom nic nezmění. Spisovatelé, a asi jde říct, že ti opravdu objevní a ti, kterým diktovala vnitřní samota, zvlášť, se ve velké většině nikdy v minulosti samotným psaním po většinu života neuživili, nebo jen hodně horko těžko. Nehledě na to, že někdy psaním riskovali kriminál či šibenici. Některým se nějak podařilo či poštěstilo velké dílo vytvořit. Dnes je o čtení nesporně menší zájem než v některých po této stránce "slavných" minulých dobách, lze očekávat, že po některých stránkách bude existence literáta obecně vzato ještě krušnější. Ale zas něco je snazší, koneckonců s tím, že literatura nemá takový význam, volně souvisí i to, že za ni nehrozí ony šibenice. Krom toho se úzké subkultuře dnes otevírají nové technické možnosti, máme internet, sázecí programy, často tiskárny doma... Nechci se moc opakovat, ale - co by za takovouhle situaci dal underground 50., 60., 70., 80. let... (Distribuci si subkultura může zařídit sama, s takovou se ostatně i sníží ten Tvůj rozpočet výše, ačkoli zásadní změnu to z hlediska, o něž Ti šlo, asi znamenat nebude...) K vyhlídkám samotové literatury nejsem zdaleka tak skeptický jako Ty (ostatně i to tkaní lnu ještě někdo umí, nemluvě o tom, jak pěkne funguje to tekkno), naopak vůči její společenské "nepostradatelnosti" jsem skeptický značně.

Jak jsem říkal, jistě lze vymýšlet, proč by měl někdo sponsorovat zrovna "samotářskou" literaturu, nějaké peníze jí snad více pomůžou než uškodí a snad není snaha nějaké z různých stran získat, úplně beznadějná, ale argumenty těžkého kalibru, které naznačuješ, mi přijdou být dosti na vodě. (Ale jestli někoho přesvědčí, tak proč ně..)

(Mimochodem, přečíst si na jeden zátah "tabulkové životopisy" všech autorů v antologii Ultimátní básník u bran absolutna bylo dost silný kafe i na mě.)

NATASHA: pokud se tím od vrat vyžene exekutor, tak bezesporu. někdo za těmi vraty vždycky stát bude, ovšem s rozdílnými úmysly.

další možnost je ta vrata zazdít. neznamená to přestat tvořit, pouze přestat hrát hru na nepřijatelné podmínky. Drtivá menšina to pochopí, protože si ten luxus nemůže dovolit. Časem se ukáže, zda literatura chybí i zbytku, nebo zda jde o stejně archaické řemeslo jako ruční spřádání lnu – což je docela možné, nechci předbíhat. Obávám se, že nic jiného než nový dlouhodobý experiment na letargii nezabere.

Lobotomii jsem navrhl pro ty, kteří tu situaci těžko ponesou, byť neustoupí, a nebudou se chtít dál trápit.

VANEK: Shodujeme se ve většině bodů.

Problematická otázka, jak si vydělat na čas na psaní, trvá.

Verze "tumáš a piš co chceš" se jeví unfair, verze "ukaž a dostaneš na vydání knihy" zase podle aktuální praxe nevydá ani na tu knihu, o honoráři nemluvě. Mně by se líbily bohatěji honorované literární ceny, třeba. Je mi ovšem jasné, že by to vedlo k strašným rvačkám.

NATASHA: Já jsem velmi pro názor, že jazyk a literatura jsou zrovna tak důležitou součástí infrastruktury národa jako např. dálnice; pročež je záhodno, aby stát dobře dotoval literární časopisy nebo ÚČL, o knihovnách nemluvě, neboť hrají roli správy silnic (resp. železničních dep, haha). To je skutečná "práce v literatuře", do jisté míry rutinní a rozhodně vyžadující plný úvazek; po večerech se moc dlouho a moc dobře táhnout nedá.

Soudím ovšem také, že zasypat Balaštíka a jeho kamarády, byť i prokádrované nejasno jakou komisí, stipendii, pobyty na Nové Dobříši a "daňovými úlevami" (jako z čeho že přesně?) nepovede k tomu, že začnou tvořit násobně geniálnější, resp. globálně konkurenceschopnější a exportovatelnější díla než dosud, ani že se k nim přihlásí davy skrytých talentů, které se zatím musely živit ubíjející právničinou; ba že by to kultuře i její roli ve společnosti spíš ublížilo.

BTW, četl jsem teď novou, nepříiš dobrou novelku Ondřeje Horáka. Má zhruba 70 normostránek, horkotěžko nafouklých do knížečky, a MK ji podpořilo 18 tisíci.

Ještě ohledně toho mravného honorování kultivující tvůrčí práce bych nadnesl čínský (lidový) model [ VANEK @ Wittgensteinovy lyrické denunciace z nakladatelského podsvětí ]
"Do svazu spisovatelů můžete vstoupit, když už jste něco napsal a máte něco za sebou. Když vás přijmou, dostáváte plat. Tím máte pokryté základní životní potřeby a můžete se věnovat tvorbě. Členové jsou vlastně státní zaměstnanci."
Má to nemalou logiku a spoustu kýžených efektů; ale přece jenom mi na tom něco...

VINCENT_BU: Pouze v případě, že zdravé je tvořit jen s platícím čtenářem za vraty :)

NATASHA: pokud si autor nechce platit vlastní práci, tak mu příliš jiných možností než psychiatrická léčba či lobotomie opravdu nezbývá… :)

VINCENT_BU: Ohó. Slippery slope at its best.

CICHLASOMA: nedělím literaturu na vysokou, střední a nízkou. ani si nemyslím, že lze z literárního organismu vyjmout komerční segment, ostatní nechat smést neviditelnou rukou trhu a předstírat, že to fungování organismu nijak nezasáhne. způsobů, jakými se zkoumá interakce jeho částí, je opravdu nespočet. dokonce se tím živí docela dost "akademiků" v různých institucích. zřejmě jen proto, aby opakovaně potvrzovali, že jde o chiméru. :)

zůstávám nohama na zemi a počítám. řekněme, že "výroba" rukopisu středně dlouhého románu může trvat něco mezi 2-3 lety běžné pracovní doby. minimální mzda je 66 Kč/hod. 2 roky jsou cca 2800 pracovních hodin. když odečtu svátky a dovolenou, zaokrouhlím čas na 3000. po vynásobení dostanu přibližně 200 000 Kč. Kniha bude mít 500 platících čtenářů. prodejní cena knihy: 45-55% distributor a prodejce, 10% daň, 20-25% tiskárna, 15-20% redakce, vydavatel, autor. Budu optimistický a rozdělím 20% v poměru 12/8 v neprospěch autora. Aby si subkultura mohla knihu pořídit, zaplatí každý čtenář (200 000/500=) 400/8x100=5000 Kč.

Čili vytvářet rukopis (potažmo literaturu) s vědomím, že se týká pouze 500 čtenářů, je v takovém případě docela luxus. Rozumný člověk nechá tenhle segment vyhnít. Nemám přesně vysledováno, kolik procent tvoří komerčně soběstačná krásná literatura, ale pokud napíšu, že například 20%, myslím, že mám ještě velké oči. Bude to spíš míň. Je pak docela oprávněné předpokládat, že takový řez musí vést k jejímu zániku.

Řekněme tedy, že literaturu nemáme. Dostáváme se na hranici, kde se individuální existence neurčitě překrývá s existencí společenskou, což se vyjádří otázkou: do jaké míry je tvůrčí nutkání/čtenářská potřeba reakcí na prostředí, které autora/čtenáře spoluutváří? Jednoduchá odpověď zní: zrušili jsme literaturu, zrušili jsme i tvůrčí nutkání/čtenářskou potřebu. Tvorba je nevyžádaná, zapomeňte na ni. Pokud nutkání/potřeba u někoho přetrvává, jde pravděpodobně o duševní poruchu.

Tímto výsledkem se ocitáme v jednom spolku s katolickou inkvizicí, totalitní cenzurou a neoliberálními technokraty.

A mimo linii diskuse: co myslíte, proč je Večeře Boženy Správcové jednou z nejnesehnatelnějších knih poesie vydaných v češtině? Vyšla v o tolik menším nákladu než její ostatní knihy, nebo je to takový hit?

VINCENT_BU: (Jasně, že samota a sebereflexe jsou rozhodčí instance, ne téma, chápu.)

No ale nemůžu si pomoct, ta these, jaký má "vysoká" literatura vliv na jazykově-kulturní společenství, mi přijde být nezaložená, resp. nemůžu se zbavit podezření, že je založená na přání.
V době obrození byla česká literatura mj. politikum, vznikala v situaci, kdy čeština a "národ" byly ohrožený a byla vůle je "zachránit". Dnes je celková politická situace úplně jiná, čeština je státní jazyk a žádná hrozba zániku není na obzoru. Nevidím, jak by existence češtiny mohla záviset na existenci či kvalitě literatury. Že "jazykově-kulturní společenství" bez vysoké literatury nemá "morální a duchovní hodnoty, myšlení, historii" mi přijde taky krajně přepjaté. (Zda má české jazykové společenství nějakou "identitu", nevím, a nevím ani, zda je nějak dobré, aby ji mělo.) Dnes lidi prostě čtou, zvlášť "vysokou" literaturu nesrovnatelně méně než v některých jiných dobách, a ta má nesrovnatelně menší vliv. Můžem říkat, že se nám to nelíbí, můžem říkat, že dnešní hodnoty a způsoby žiivota jsou horší než tehdejší, ale to je tak všechno. Předliterární společnosti taky nemají literaturu, a vydrží třeba tisíce let, nevíme, jak to bude v budoucnosti.
Jestli se týká literatura jen platících - no, neplatících čtenářů se jistě týká taky... :) Nepopírám ani, že nějaký těžko zbadatelný, zprostředkovaný či podprahový vliv asi má i na ty, kdo ji nečtou (resp. na některé z nich), ale myslím, že nikdo nevíme jaký, jak silný, v jakém směru, čím by jej šlo "suplovat" a jak by se co změnilo, kdyby jej nebylo.
Myslím, že je mnohem realističtější vidět literaturu, zvlášť tu "samotářskou" jako věc malé subkultury (řekněme jako třeba tekkno, ale literární subkultura - jde-li o "vysokou" literaturu - je, myslím, méně početná). Jistě můžem zkoušet někoho přesvědčit, že je dobrý nápad, aby takovou subkutluru podporoval, ale přijde mi lepší zůstávat při tom "nohama na zemi", promiň.

CICHLASOMA: vztahovat se k samotě a sebereflexi není míněno jako téma díla, nýbrž jako modus vivendi vědomí, ať už patří autorovi nebo jednotlivému komisaři-úředníkovi. Otázka kolektivního vědomí komise je spekulativní, jakkoliv souhlasím s tím, že daný kontext má na vnímání jednotlivce silný vliv.

jazykově kulturní společenství, které nemá vlastní literaturu, nemá ani jazyk, morální a duchovní hodnoty, myšlení, historii či identitu. V minulosti zde taková situace již nastala a trvala. Některé složky dokázaly suplovat sousední jazyky (latina, němčina), ale zjevně to nestačilo – což je záhada, od níž se odrážím. Proto přišlo obrození, praktická resuscitace jazyka a vše, co tento dlouhodobý proces následně umožnil. Proto máme českou literaturu, kterou nic nedokázalo a stále nedokáže nahradit. Bohužel, dnešní společenství na tento proces hřeší, bere existenci literatury jako samozřejmost a já uvádím, za jakou cenu se to děje a kdo nese tu zátěž.

Představa, že nekomerční literatura, čili převažující segment literární tvorby, se týká pouze platících čtenářů, je v mých očích lichá. Bohužel, není jak se bránit proti té drtivé většině, která tvrdí opak, přestože z vlivu literatury neustále žije. Nelze se postavit na hlavu a nepublikovat, nelze izolovat platící čtenáře.

VINCENT_BU: VINCENT_BU: Nechci tu hlasovat pro žádný "nejlepší" model státního (ne)financování literární tvorby. (Dobře, měl bych obecně tendenci považovat za lepší udělovat více finančních odměn za vybraná díla už vytvořená než udělovat stipendia na sepsání děl dosud neexistujících, ale to je teď jedno.)

Chci jen říct, že mám, promiň, vážné pochybnosti o tom, že "dané jazykově kulturní společenství" "potřebuje ke své existenci" literaturu, zejména pak takovou, která se primárně "vztahuje k samotě a sebereflexi". Resp. - skoro nic si pod tím neumím představit, žádný z těch "mnoha důvodů" mě nenapadá. Můžeš to nějak vysvětlit? (Počítáš do toho společenství i lidi, kteří takovou literaturu nemají zájem číst?)

(Snad mě nikdo nebude podezírat, že si osobně nepřeju, aby taková literatura vznikala.)

NATASHA:
napadá mě paralela:
kolikrát se stane, že autor zamění svou zodpovědnost vůči literární hodnotě za potřebu zůstat "hodnotný" v očích čtenáře, čili konkrétního člověka. princip je stejný. čtenář je na první pohled tím, kdo deleguje autorovo postavení v rámci literatury. navíc, pokud se jedná o čtenáře v autorově představě, nabízí se záměna ještě víc.

vztahovat se k reálné lidské reakci je asi snazší než vztahovat se k samotě a sebereflexi. možná právě komise je zařízení, které tyhle schopnosti rozpouští, jak naznačuje Balaštík.

VANEK: Nejsem si jistá, že rozumím. Žádnou literární práci bys nehonoroval a nebo jen tu ryze tvůrčí?
Protože já bych se přikláněla k tomu, že nelze plošně podporovat každou blumu, která praví: Jdu tvořit, navalte klíče od hotelu a apanáž.
Na druhé straně je nemravné, pokud je většina práce v literatuře (která má literaturu kultivovat) automaticky pro bono.

---

Jinak mne osobně nejvíce zamrazila věta: Tato odpovědnost má však tendenci se vztahovat k tomu, kdo onu moc deleguje, a nikoli k tomu, o kom se rozhoduje. Hromadná debilizace inteligentních jedinců přechodně udělenou mocí rozhodovat zní velmi pravděpodobně. Jinak se tomu totiž rozumět nedá, jak se to mohlo stát.