CICHLASOMA: V 3. č. Tvaru má Ondřej Hanus recensi na Nejlepší básně 2017. Resp. z větší části jde o sdělení, že Sylva Fischerová je žena, a z toho plyne, že poslední ročenka je skvělý počin, zatím nejlepší (poněvadž - nepodléhejme ilusi - kupř. takový Petr Hruška - na rozdíl kupř. od Olgy Pek, a také řady dalších - není žena ani za mák, a bylo by možno jmenovat podobných případů více).
Škoda, že břitký kritik místy nebere ohled na obyčejného čtenáře.
"Osoba Sylvy Fischerové se pro tento ročník jeví jako určující. Nejenže měla (z principu) hlavní slovo při sestavování definitivního korpusu primárních textů, ale rovněž na sebe převzala část editorských povinností, které Jan Šulc při svém enormním vytížení zvládnout nemohl (konkrétně šlo o pročítání časopisů a internetových zdrojů). Jde o dvojnásobně sympatické gesto:
jednak z hlediska kolegiality, jednak z hlediska genderu."
"
Fischerové silný a sebevědomý hlas je zkrátka něco, co této ročence až doposud chybělo. Její zkušenost klasické filoložky navíc svazku dodává potřebný nadhled (třeba když cituje Compagnonovo pregnantní „Většina básní je špatná.“) a srovnání se stavem reflexe poezie v několika historických obdobích."
Může mi to někdo nějak polopaticky vysvětlit, třeba aspoň jedno z toho, ať nežeru?