Umřel Stanislav Dvorský.

BáSnění Stanislava Dvorského († 21. 2. 2020) | Vltava
https://vltava.rozhlas.cz/basneni-stanislava-dvorskeho-21-2-2020-7173353
http://www.typlt.cz/2020/02/27/stanislav-dvorsky-heslo/

No prosím, to se nám to tu rozjelo.

Třetí Ravt roku 2020 se věnuje Literatuře online. Tedy co a kde a jak se publikuje a čte.
V anketě nám odpověděla hromada zajímavých lidí, například i PAVEL_K nebo PETR36.
V rozhovoru se dočtete o tom, jak Martin Stöhr napsal 31 básní za 31 dní.
Pádlo Ravtu tentokrát neobeslal autor, ale literární postava! Přesněji Jan Vikomt, blízký přítel Jonáše Hájka.
Výborné jsou básně Martina Skýpaly.
A polemiku vzal na sebe Kamil Bouška, když se vehementně opřel do "přírodních lyriků".

Ravt – Tvar
https://itvar.cz/ravt

CICHLASOMA: taky mám chuť dodat, že v tomto případě dotyčný "překonal svou limitu", byťsi v negativním smyslu. já v jeho článcích obvykle nacházel pár styčných bodů, možná i zde, pokud bych to četl celé, ale ta podstata, hm…

CICHLASOMA: lel, jako blbej byl vždycky, ale že až takhle mimo.. :)

(Kdysi jsem měl cukání napsat pod pseudonymem nějaké "angažované básně" podle Pioreckého (tehdejších) představ a zkusit, jestli pozná, že si z něj střílím. Úcta k poesii mě zadržela, ale celkem nepochybuju, že zrovna Pioreckého by počítač mohl uspokojit hravě.)

VINCENT_BU: Je to Karel Piorecký osobně.

Právě, já si taky myslim, že klidně může AI a jiné prostředky tvůrci pomoci, ale jistě je musí nějak usměrňovat, případně dopracovávat, a hlavně -- musí rozhodnout, kdy vznikl objevnej výsledek. To, jak bude v tomto směru soudit někdo, kdo je k jazyku a poesii hodně vnímavý a o nich široce poučený, imho, jak říkáš, algoritmus předem nezjistí.
Piorecký se pokouší z (údajného) faktu (na nějaké experimenty odkazuje jak ve Tvaru, tak prý v článku v nejnovější České lkiteratuře), že lze napodobit nějaký už existující styl tak, že strojově vzniklé texty nepoznají jakési pokusné subjekty, vyvodit mimo jiné (a snad především) to, že počítače mohou psát onu objevnou poesii rozeznatelnou výjimečně vnímavými a poučenými lidmi, což je samozřejmě absurdní hned ze dvou důvodů -- především nebyli podle všeho oni opravdu kompetentní lidi těmi pokusnými subjekty, ale krom toho podle všeho subjekty ani nehledaly, co je objevné, ale jen co v už existujícím stypu napsal počítač.
No a to, že když někdo napíše "dokonalý" text, leckdo jej jako takový nepozná, to opravdu víme dávno. (Úplně jiná kapitola je způsob, jak velcí básníci _vznik_ (ne kvalitu) svých básní vysvětlují, k tomu chce Piorecký z "lekce AI" taky dělat nějaké závěry, ale taky celkem irelevantně.)

CICHLASOMA: schválně, jestli se trefím: jde o Hausera nebo Senfta.

AI podceňovat nelze, nedávno jsem slyšel o úspěších kvantového počítače, co do objemu operací je to jiná liga. Problém však musí být v "sestavení tréninkového korpusu" a určení cíle operace. Například šachy jej mají jasně daný, tam je množina kombinací uzavřená. Ovšem v literatuře se otevírá s každým novým slovem ve větě, verši apod., nemá-li jít pouze o nápodobu. Autor-člověk má ten korpus složený ze vší jazykové zkušenosti, od chvíle, kdy začal vnímat. Jak by se dal přenést do algoritmu, jak by ho vůbec bylo lze v úplnosti vystopovat, to si neumím vůbec představit… A to jen, pokud bychom přistoupili na podmínku, že se na vzniku textu podílí čistě jazyková zkušenost, což je neobhajitelné.

Umím si ale mlhavě představit AI interface jako nějakou mentální posilu člověka, pokud by byla od počátku napojena na jeho zkušenostní korpus, nejen jazykový. Ostatně editory jsou již dnes takovým nástrojem na primitivní úrovni, nejsou to jen psací stroje.

Mě totiž nesmírně zajímá, proč nelze většinu textů napsat napoprvé, v čem spočívá to trvání. Pokud AI dokáže vidět zkratky na předem vytčené cestě, které člověk díky nepozornosti, nešikovnosti atp. nevidí hned, pak může ušetřit kus práce. Ovšem stanovit cíl textu, objev nového tvaru, čistě z "imanentního vývoje literatury", z pohybů v jazyce samotném, jak říkají strukturalisté, to se mi pro AI nezdá možné. Mimojazykový přesah je pro vznik textu – možná paradoxně, možná logicky – rozhodující.

VINCENT_BU: Mně se na tom snad nejvíc líbí, jak jako obvykle plácá páté přes deváté, a snaží se při tom vzbudit zdání nějaké "odbornosti". ("Nejvyšší kartou, s kterou dnes může tištěná literární kritika hrát, je karta profesionality a odbornosti.")
Tady v tom nejnovějším elaborátu zkouší cestou šermování s AI a s růzností tvůrčích postupů a jejich reflexe profesionálně dojít k závěru, že these, dle které existuje kvalita/objevnost textu, kterou jaksi nepozná hned každý, je jasně mylná. Jenže to, že kupříkladu jistý profesionál objevnou poesii tak nějak nepozná, víme dávno bez AI.. :(

CICHLASOMA: výborný nápad. další důvod, abych nic nepublikoval. Stejně jsem texty splácal v jakémsi spirituálně romanticko-metafyzickém oparu, AI mě odhalila. Zbývá otázka, zda se v daném případě bude jednat o AL(iterary)I, ALR(ecycling)I, AGI, nebo to zvládne ta stará dobrá AI.

"Díky AI nyní víme už zcela jistě, že literární text může vzniknout výhradně cestou jazykové kombinatoriky, tedy bez komunikačního záměru (např. sdělit určitou životní zkušenost) i bez umělecké ambice (např. posunout estetiku určitého žánru novým směrem). Při vhodném sestavení tréninkového korpusu je možné pomocí AI vygenerovat texty v prakticky libovolném stylu a významovém zacílení, tedy jistě itexty, které kupříkladu svojí symbolikou či rétorikou bývají tradičně vnímány jako spirituálně inspirované a de facto člověkem pouze zapsané. AI definitivně ukazuje, že metafyzické či existenciální významy v poezii vznikají teprve v procesu recepce, nikoli geneze textu a že všechny jiné (pseudoromantické) koncepce tvořivosti mají spíše mytologickou povahu. Podstatnou funkcí AI v soudobém literárním kontextu je tedy demystifikování těchto autorských komunikačních strategií. (...) AI může paradoxně přispět k posílení (...) komunikačního aspektu literatury, neboť právě tento aspekt je (zatím) strojově nenahraditelný. Napsat dokonalý text nestačí. To je zásadní vzkaz umělé inteligence směrem k literatuře a jejím tvůrcům."

Další pozoruhodné myšlénky (obvyklého podezřelého) nalezne případný otrlý čtenář ve Tvaru 18.

CICHLASOMA: (Ještě jsou k mání poslední kusy Janotovy minulé knihy: http://gnom.name/z/drevo.jsp )

"31. července

NOVÁ KNÍŽKA OLDŘICHA JANOTY
V září vyjde - s dvouletým zpožděním - nová kniha Oldřicha Janoty, nazvaná Pověsti z Božího lesa. Je to jakási Rubikova kostka ze 152 kratochvilných mini povídeček, portrétů a úvah o životě zde na Zemi i onde, vydávaná vlastním nákladem.
Pokud si ji nezávazně objednáte předem, pomůžete autorovi v tzv.ruské ruletě, kterou je stanovení výše nákladu.
Zákeřnost této rulety je v tom, že když vydáte malý náklad, je větší jistota, že ho prodáte,ovšem vzhledem k množstevním slevám tím tragicky vzrostou náklady na výrobu jedné knihy, takže pak za výslednou astronomickou cenu onen malý náklad neprodáte stejně.
Ale právě takhle to v Božím lese chodí a o tom ta knížka je.

ZÁJEMCI PIŠTE NA yanota@email.cz. Děkuji."

https://www.facebook.com/JanotaFanklub/posts/10157519526693343?__tn__=-R

UBIK: Nebylo to Umírání psa? ( [ CICHLASOMA @ TO JSOU BÁSNĚ!!! ] )

pokorný dotaz: u Koláře jsem našel zmínku o Z. Rotreklovi a jeho básni (?) Smrt psa. nedaří se mi ale najít. nemáte někdo nápad, než se půjdu podívat do knihovny? díky.

CICHLASOMA: díky. jinak doporučuji zapátrat po šiktancovi, toho je tam ke stažení dost již nějakou dobu.

když jsem se nad tím zamyslel, asi to na mě dělá tento dojem:

Není žádný uprchlík! Běh tam, běh sem,
neklopýtl. A neohlédl se taky, protože
zpět není čeho se bát. To vpředu hrozba
spočívá. A ta určuje příští kroky. A taky
stačí tvář nasadit. S hrdostí krok udělat,
vytrvat, někam se dostaneš – i když občas
Bůh ví kam. Neuhýbá, kráčí pořád vpřed.
Snad je to jen další ztracený případ,
rozeber to do detailu, stejně nepochopíš,
usiluje, protože usilovat je pro něj žít.
To vpředu je, co opodstatňuje bytí
– vše je jen změna, po níž tolik dychtí.

no snad to bude tím, že vyznění básně v žádném případě není uprchlík. stačí se podívat:

Escapist – Never by Robert Frost

He is no fugitive – escaped, escaping.
No one has seen him stumble looking back.
His fear is not behind him but beside him
On either hand to make his course perhaps
A crooked straightness yet no less a straightness.
He runs face forward. He is a pursuer.
He is a seeker who in his turn seeks
Another still, lost far into the distance.
Any who seek him seek in him the seeker.
His life is a pursuit of a pursuit forever.
It is the future that creates his present.
All is an interminable chain of longing

kdybych měl být odvážný ve výkladu, řekl bych, že smysl je v podstatě něco jako
"dozadu? no to to v žádném případě - pořád vpřed
(jakkoli budoucnost děsivá může být) pořád vpřed
jen tak se nezastavit!"

ale to je ovšem pouze subjektivní dojem :-)