JESSIEATREIDES: Ehm, a kdo rozhoduje, zda je ten kontext správně?
„Děti tě uslyší,“ upozorní ho polohlasem. „Možná jsem sprostá. Věřím totiž, že pokud někdo někoho skutečně miluje, je pro něj ochoten přinést jisté oběti.“ Oběti. To je přímo z dogmatu tetičky Muriel. Posune nohy pod sebou. Neslyší ráda, jak přebírá věty tetičky Muriel, i když jim věří. I když tetička Muriel by vynechala slovo láska.
Uvědomuje si, že její tvrzení se dá vyložit dvěma způsoby: mohla tím myslet děti nebo sebe. Chce, aby Nate miloval ji a přinášel jí oběti? Pravděpodobně ano. Těžko se zříkat tributu od těch, kdo ho kdysi dobrovolně platili, těžko ho od nich nevyžadovat. Leží na posteli, ne tedy její v pravém slova smyslu, a Nate jí zatím rukama hladí, ramena, ňadra, bříško, strie po dětech, ty přejíždí moc rád, stejně jako jakékoli stopy po znetvoření, stehna, znovu, znovu.
Sorry, "vzdát hold" se sem nehodí. Elizabeth si představuje lásku jako výběrčí daní, proto tohle řešení.