OMI: :-) už dávno děti nepřeperu :-))))

ZELINKA: Já mu (synkovi) dycky řikám : Počkej, hochu, já byl mizera jako ty, ty si taky užiješ svoje, A teď si pojď pro honorář, ať tě s tím prutem nemusím na starý kolena honit po pokoji.

MEG: už jsem na to koukala z domu :-))) Nooo, kžná bychse někdy divila..... ale je jedna věc, kterou jsem nesnášela když jsem byla dítě ..když se mamka na mě podívala a říkala "počkej, tvoje děti ti to jsdnou vrátí!" já "moje děti NIKDY!!!Nebudu na ně jako ty!" .....kolikrát jse si na moji maminu vzpomněla, když jsem stála mezi dveřma a ječela "tvoje děti......." děs! :-)

MEG: dost dobrý hlášky !-D

MIKATCHOU:
Nejsem v obraze. Jak že mu to řekli kartářky?

OMI: a to by jako neměli? ;-)

Většinou o hulení a chlastu a jak jim to trapně rodiče zakazujou, takhle v šestnácti, , ale občas perly.
mamka...kam jdes
ja...........s kamoskou na hokej
mamka.....jak se ten kamos jmenuje?
ja.............lukas
mamka....tak nelzi
ja............hm
mamka....no hm..tak jdi a at nejsi nemocna
ja.....neboj lukas me zahreje
mamka....jak jako?
ja...musim jit cau
mamka...ne pockas tady a rekne co budete delat
ja...neni po desáty hodine ahoj
mamka...se z tebe zblaznim....

ZELINKA: škoda. velý děti tam psaly hlášky svých matek. :-)))

MEG: hmmmmm zakázaná stránka...to by mě zajímalo, co tam bylo :-)

GEDI: A proč myslíš, že lidi choděj ke kartářce? Pro alibi, děvče, pro alibi. A pak ze stejnýho důvodu, proč čtou horoskopy v Plesku. Těch, co se chtěj zamyslet nad svým životem je minimum. A poznaj se snadno: když se jich nakonec člověk zeptá, věděj, o čem byla řeč. Ale v drtivé většině ti zopakujou jenom to, s čím tam přišli.

GEDI: no mě taky nepříde uplně cool že mi odešel táta protože mu to řekly kartářky...

MIKATCHOU:
Karty taky vykládám ale tohle přesně nedělám. Pak je děsně jednoduchý se vymluvit "že to řekla kartářka".

tohle by se vám mohlo líbit
Hlášky vašich matek ;-D

JUASINHA: no to přesně táta dělal taky, šel k několika kartářkám a všecky mu nezávisle na sobě řekly že se s mámou rozvede. tak to pak udělal.

JUASINHA: No já jsem se to právě jako dítě dozvěděl a právě jako dítě jsem je přestal brát jako nějaké morální inspektory.

OMI: myslim si,jako mikatchou,že můžeš být jedině rád,myslim,že jako malý děcko bys to vnímal úplně jinak...jasný,že teď to bereš jako zradu na tobě,ale.....
Já si třeba doteť pamatuju,jak máma jednou tátovi vyčetla při nějaký jejich peklo hádce za zavřenými dveřmi(dodneška nechápu,jestli si fakt mysleli,že jsme je se sestři neslyšely),jak na nějaký akci balil nějakou kolegyni v mini....to byl pro mě fakt šok a poprvé jsem si začala uvědomovat,jak to v manželství asi chodí a fakt to nebylo příjemný....
MIKATCHOU: hele já si to právě tohle uvědomuju,že to může přijít kdykoliv a máma je ještě k tomu navíc takový blázen,že chodí ke kartářkám,který jí vykládaj,jak má táta milenku atak no....právě pro to nad tím přemýšlím co bych dělala kdyby,jak bych se k tomu postavila....

OMI: já myslim že ve finále můžeš bejt docela rád že tě do toho tenkrát nemontovali, jen by ses zbytečně stresoval a měl bys zbytečně strach, nakonec se ukázalo že je dobře žes o tom nevěděl, jak bys asi tenkrát chápal co se děje?
Mí rodiče měli podobnej problém když mi bylo 10... tenkrát se projevilo že má otec milenku a že s ní chce bejt. Nějak čas to trvalo, máma se z toho sesypala, nakonec otec zvolil zůstat s ní a já sem dodnes ráda že sem o tom v těch deseti nevěděla, protože tenkrát by mě to děsně ničilo... a asi bych k tátovi celou pubertu nedokázala najít důvěru a jak se znam, dost možná bych ho tim tak udolávala až bych se sama postarala o jejich rozchod ještě dřív než nakonec přišel. Dneska už ne, ale já bývala strašný díte a strašnej puberťák. Děsnej moralista, antiautoritářskej bojovník za lidský práva a spravedlnost, bohužel v očích většiny tenkrát spíš je drzej hyperaktivní grázlík...

Mně kdysi poslali na tábor. Na neurčito. Když jsem se po měsíci vrátil, děsně jsem na to v dobrým vzpomínal a líbilo se mi tam. Když jsem se po pár letech dozvěděl, že se rozváděli a že jim to úřad zamítl (tenkrát na to byla u soudu komise soudružek, které jste museli přesvědčit, že mančelství neplní společenskou úlohu), ztratil jsem jakýkoliv respekt k rodičům. Když mne neberou do tak důležitý věci, která se mne týká, nemaj mi co kecat do věcí, který se jich (z mýho tehdejšího pohledu) netýkaj.

JUASINHA: Nechci tě strašit, ale já jsem se na potenciální rozchod svých rodičů dívala uplně stejně jako ty teď. Ty jseš o dva roky mladší než já a představ si: táta mámu opustil loni, letos se rozvedli. Takže člověk fakt nikdy neví co se může stát. Mí rodiče mi vždycky připadali jako ideální pár a od nějakejch svejch 15ti jsem jim i záviděla jejich život. To jak jsou spolu, jak se nehádají, jak se pořád vodí za ruce, jak maj společný známý,aktivity... nastavili mi zrcadlo a neustále sem měla pocit že jsem špatná, protože podobnej vztah se mi samotnej nepodařilo navázat. Jenže zároveň s postupujícím věkem sem čim dál tim víc chodila na koncerty svýho táty a pořád mi nějak nedocházelo jak tenhle punker může bejt s mojí mámou. Ne snad proto,že by moje máma byla špatná ženská, ale proto, že mi ten monogamní poklidnej vztah prostě k němu neseděl. Tenkrát jsem si uvědomila, že si to asi řeší po svym, že si asi s nějakejma úletama neláme hlavu ale že doma je za hodnýho manžílka. Jenže pak se nám pan otec zamiloval. Druhá míza mu uplně zatemnila mozek. Najednou tvrdil že máti vnímá už jen jako sestru... no, to je holt těžký když se člověku v 47letech do života přichomítne o 14 let mladší kost. Soudnej člověk by si měl uvědomit že si v první řadě nesmí dovolit se zamilovat, protože to je cit kterej z člověka dělá magory schopný pošlapat si celej svuj život a vše zničit. Je jasný, že v 25 let trvajícím manželství už tenhle cit trochu vyhasnul, ale to, že ho ve mě vyvolá někdo novej neznamená, že to manželství stojí za hovno...

JUASINHA: různá rodinná tajemství asi v rodinách jsou, někde více, jinde méně... některá se dozvíme, až přijde čas, některá nikdy. ale snad to tak má být. proto jsou to tajemství. ;-)

mezi dospělými partnery (manželi) asi panuje představa, že když jsou jejich děti už dost velké (třeba nad 18, co já vím), tak už se jich rozvod příliš nedotkne... ale asi to není zdalek tak. sama osobní zkušenost nemám, ale můj švagr zažil rozvod svých rodičů, když mu bylo asi 30 a strašně dlouho to nemohl svému otci odpustit, že matku opustil. i když přiznával, že jim všem dělala celá léta ze života očistec.