POA: moc jí nepomáhám. malý je rok a čtyři měsíce a hlídala jsem potřetí... jsem málokdy k dispozici. ale právě proto se snažím vyhovět, když to náhodou jde. a mlaá byla skvělá. ona sice moc nemluví, ale dost rozumí, tak jsme se domluvila. asi zhruba jako s naším psem... ;-p

MEG: tak to jsem z toho nepochopila.... že ty jí teď pomáháš....

koncert, divadlo.... to už ani nevím co je.... a jak ráda bych někam šla.... do divadla strašně moc.... ale já věřím, že jakmile překonám nejhorší období, že se dočkám

POA: ale jak píšu, dnes je v opačné situaci (včera jsem jím bylahlídat malou, šli na koncert). ono asi opravdu není úplně snadné dospět. :-)

MEG: to zní dost podobně.... taky pro svýho miláčka by udělala všechno na světě... i pro všechny svoje kamarády

POA: mám o osm let mladší sestru. jednou jedinkrát jsem ji poprosila, jestli by mi nepřišla pohlídat kluky (bylo jí cca 22 let, studovala VŠ a moje děti byly těsně předškolní a nemocné). musela jsem ten den na důležité jednání. nejdřív mi to slíbila, ale pak to večer předtím odřekla s tím, že si její přítel nechal udělat víceméně kosmetickou a preventivní operaci hrazdičky v ústech a teď ho to bolí a nemůže moc jíst, tak je jí blbý ho tam chudáčka nechat samotnýho... už nikdy jsem ji o nic nepožádala. asi by na to dneska sama vrtěla hlavou.

POA: Ji dej cas, prijde na to casem a ty vydrz :)

POA: já rozhodně vím, že jsem dceři nezajistila pohodové idylické dětství.... tak jsem v podstatě ráda, že aspoň ona bude žít nějaký čas v klidu a pohodě,

ale moc to bolí.... to, že my ji nezajímáme vůbec... že je pro ni příliš zatěžující vůbec sem přijet.... že je to pro ni najednou moc daleko.... já se nedokážu vnucovat.... a nemůžu pořád ustupovat...nic by už ze mě nezbylo

JUASINHA: ale nepřestane milovat neznamená že bude vždycky stát za ním na úkor sama sebe....

mně se nechce popisovat příliš reálně naši situaci, ale jednoduchý to nemáme.... a dcera chodí na brigády a ještě ze mě tahala jen peníze a pomoct doma nechtěla a já se dostávám čím dál tím víc do dluhů.... měla jsem nemalé ještě pře dochodem manžela... a teď se mi ten směr finančních toků nedaří zvrátit zatím...

po ní jsem chtěla, aby občas hlídala malýho, abych si mohla najít nějakou práci nebo odpoledne chodit na rehabilitace... abych se dala trochu do pořádku.... jednou jedinkrát jsem to po ní chtěla, abych zrelaxovala.... pořád mi to pak otloukala o ústa.... nebylo jí to po chuti....

mně je hodně nepříjemný psát něco, že pak vypadám jako chudinka....

JUASINHA: to, co bude dítě v pubertě v životě řešit (jestli mobil nebo značkový hadry nebo ekologické problémy této planety) imho tak jako tak nejvíc závisí na jeho osobnosti. samozřejmě, kvalitní škola a dobří pedagogové mohou hodně ovlivnit. rodiče spíš ovlivňují dřív, proptože v tom věku se děti zákonitě od názorů svých rodičů odklánějí a hledají si svou cestu. někdy je to velmi očividná revolta, jindy to probíhá pod povrchem. ale je to zákonité zavržení hodnot předcházející generace (které ovšem ti samí lidé později téz začnou vyznávat).
náš starší syn se nedostal ze sedmičky na gympl, kam chtěl (státní), tak jsme to řešili dvěma rokama na soukromém gymplu v naději, že to bude pro něj zajímavější a lépe ho to připraví na vstup na gympl po dvou letech, ale bohužel nebyla to dobrá volba. asi jsou soukromé školy, které umí děti jak naučit tak zabavit a inspirovat, ale tato k nim nepatřila.

JUASINHA: já to taky zažila. moje maminka je (teda byla) taky učitelka. :-) když moje děti moc zevlujou (nebo jsou furt někde venku), tak se zeptám, jestli jsou do školy naučení. ale k učení se imho nikdo moc přinutit nedá, když sám nechce. a taky si myslím, že něco jinýho je desetiletý dítě a něco jinýho jsou moji kluci, kterým je 17 a 19. u toho staršího yloženě vítám, že škola nás informuje o prospěchu jen rámcově (propadá - nepropadá, má kázeňské problémy - nemá, hrozí vyhazov - nehrozí). v tomhle věku si myslím, že že by si měli děti uvědomovat, že se učí pro sebe a ne pro rodiče. já už jsem si svoje školy vyštudovala.

POA: vždycky jsem měla tak nějak zažitou představu,že ať dítě udělá cokoliv,tak ho matka nepřestane milovat a stát za ním při všech situacích....ale lehce se to píše,když pak příjde "tvrdá realita"je to horší....

ale já jí nevyčítala výchovu jako takovou,ale určitý věci,které nás se sestrou dost poznamenaly....do výchovy toho člověk dává strašně moc....
A přeci když vychovávám dítě,tak se to snažim dělat jak nejlépe dovedu(tudíž to myslím pro něj jen a jen dobře,protože chci,aby se mělo jen a jen dobře),jenže je průser,že moje "myšlení to dobře"je někdy ve výsledku celý špatně(nebo alespoň z části)...přesně jak píšeš,něco holt klapne,něco ne....

No, 1. si nejsem jista, jestli ma smysl vycitat rodicum vychovu a za 2. to je asi defaultni ne, ze to vetsinou myslej dobre, ale neco klapne, neco holt ne

MEESHA: podle totho co píše poa,to tak na mě působí....myslim,že každý rodič,manželka,manžel to myslí s výchovou a udržením rodiny dobře,ale když se ti to vše začne sypat pod rukama.....
Nedávnéo jsem měla s mámou nejspíš po 24 letech první "hlubší"rozhovor a dost jsem jí toho vyčetla...tak mi řekla,že to vše myslela dobře,tak proč se to najednou obrátilo proti ní....a takhle to dopadá vždy,když děti začnou vyčítat rodičům jejich výchovu(si myslim)

JUASINHA: No, tak jednoznacne cerne bych to nevidela :))

nejhorší na tom je,že člověk vše co dělá,myslí dobře....ale stejně se to obrátí proti němu....a ve výsledku je zase vše špatně

MEESHA: ale klidně rej.... ano...mám problém.... teprve ve čtyřiceti se učím myslet taky na sebe a být sobec....

ale není příjemný být sama.... moje původní rodina taky vůbec v ničem nedrží pohromadě... mně se stalo totéž... nepovažuji to za životní výhru... to tedy rozhodně ne

JUASINHA: Jojo, poznamena to (navic, tata byl ucitel a segra taky je ucitelka .))
POA: Nechci do tebe nejak rejt, jsi v tezky situaci, ale premejslelas, ze tu soudrznost rodiny nemuzes ustat ted spis ty? To ze jde dcera tam, kde vidi vlastni stesti je jen dobre, prece ne? U nas se vsechno omlouvalo a prekonavalo ve jmenu rodiny a prineslo to jen to, ze delame co mame delat a ne co skutecne chceme a to zpetne negativne ovlivnuje nase chovani a vnimani v ramci rodiny.

JUASINHA: myslím právě, že schopná bych byla.... už jsem vymazala pár lidí, které jsem neskutečně moc milovala.... ostatně dalšího... manžela vymazávám nyní.... nikdo z nich sice nebyl moje dítě... ale o tom to není

jen vím, že bych se měla snažit to nějak zvládnout a nevymazat... ale je to těžký... když vím, že spolu bychom tu situaci jaká je zvládli daleko snáz a že to i slibovala.... já teď sháním hlídání malýho, tak, abych neukrajovala příliš z ne moc tučného rodinného rozpočtu.... abych mohla běhat po úřadech a řešit nutné.... a ji by to stálo jen to, být občas ve volném čase doma.....

místo občasné práce, kterou jsem už měla a musela zajištěnou a musela ji pustit teď ještě budu platit výživné.... nebudeme to s Marečkem mít snadný....

JUASINHA: můj současný manžel není jejím otcem.... ona je z prvního manželství.... a já si docela včítám, že jsem raděj nezůstala sama

ona snášela a snáší hádky ještě hůř než já... mně už nedělá problém křičet... mně dělá problém zůstat potichu a tvářit se, že se nic neděje....