MEG: njn.. to ale já mámě vysvětlovat nebudu. Na to by si měla přijít sama.

navazuju na MLEKAR_STEIN: anebo, když rodiče nezajímá, jestli jsi nemocná a chceš je uvítat ve svém bytě (říkáš jim: "nejezděte sem, není mi dobře, beru ATB"), přesto přijedou a dožadují se kafe a pohoštění, hodinku se spolu baví a pak spokojeně odjedou (zatímco nemocnej potomek je z toho vyřízenej a prodlouží mu to o pár dnů nemoc) .. a tak to dělají stále .. takže pak už není jiná možnost, než jim neříct, kde bydlíš .. což je štve .. a tak je to se vším .. stále se chovají, jako kdyby měli tenhle týden umřít a že když si "nepopovídáme" (proboha, o čem? že je venku hezky? vždyť už se s nima od mejch deseti nebavím o ničem, co by pro mě bylo důležitý .. to si toho vážně nevšimli?), tak umřou bez rozhřešení (no a co je mi po tom? :-D)

MEG: naopak si myslím, že je to znak tvojí síly a dospělosti - že to necháváš na něm

MEG: problem je, kdyz se nekdo dvacetileteho klacka jedouciho na vylet pta "A bude tam s vama nekdo dospelej? Jinak mas utrum." na coz klacek opravdu odpovi akorat zlym pohledem.

SEVERINE: věř tomu, že tak to má většina pre- a puberťáků. to jde s věkem. ta nespokojenost a někdy i pocit ohrožení je přímo diktováno biologicky! ale mělo by se to zase urovnat, pokud spolu lidi normálně komunikují.

už nemám ani sílu ani chuť přebírat zodpovědnost za rozhodování svých dětí.

MEG: nojo, ale jsou rodiny, kde se prostě člověk přestane cítit bezpečně s nástupem prepuberty a už se to nikdy směrem k "bezpečnému přístavu" nepohne (respektive, rodiče se snaží, aby jej měli zajištěn potomkem .. ale nic mu za to nenabízí .. jen buzer, kontrolu a neschopnost poradit si s vlastními - natož s cizími - problémy) .. a už je jedno čí je to vina (většinou se to svalí na prarodiče, kteří negativně ovlivnili rodiče a ti teď nemůžou jinak) .. a nedá se s tím nic dělat ... taky realita :-)

jinak k tvému synoj v posteli: tvůj byt - tvoje podpora - tvoje pravidla: a je velmi chválihodný (až záviděníhodný), že v nich máš zodpovědnost potomkovu

jinak teda moje definice rodiny znamená přístav v bouři, místo, kde se člověk má cítit nebezpečněji, kde si má odpočinout. což mu na druhé straně přináší jisté povinnosti (třeba uklízet a pomáhat) a "ústrky" (třeba říct, kam jdu a kdy se vrátím, což je dnes už otázka bezpečnosti). jsou chvíle, kdy to funguje samo, ale někdy je třeba na domácí pohodě zapracovat.
MLEKAR_STEIN: jsem ráda, že k tak radikálnímu "řešení" u nás nikdy nedošlo. aspoň zatím.

WOODMAKER: myslela jsem si to... tak to bych nejdřív promluvila s mamkou. a zkusila v ní najít spojence, "jak pomoct tátovi". takové aliance v rodinách mohou dobře fungovat k prospěch všech.

SEVERINE: ovšem, že by nikdo v rodině neměl být otloukánkem.

MEG: otázka je, jestli - pokud je rodič stále naštvaný (zakomplexovaný, neschopný zařídit si sám, aby byl šťastný, má dlouhodobou celoživotní krizi, .. - dosaď, co vyhovuje) a řeší si to tím, že buzeruje (kontroluje, "stará se", ...) potomka - je to můj životní úděl, dělat mu otloukánka? .. moje odpověď je: ne.

MEG: sice neda ale funguje to.

co se tyce rozmluvy, tak muj tata uznal ze delal nesmysly v momente, kdy jsem s nim dva roky nepromluvil ani slovo, krome pozdravu a sam dosel za jednim svym kamaradem - psychologem poradit se co a jak.
mama mela a ma vzdy jen dobre umysly, jimiz si dlazdi cestu. :o))))))

MEG: No mamka to odnáší asi ze všech nejvíc. Děkuju moc za to všechno. Pokusím se ... a snad se podaří s tím něco udělat.

WOODMAKER: všechno je řešitelný, ale musí k tomu být vůle aspoň na jedné straně, aby se to vůbec začalo řešit. :-) tvůj otec může mít docela obyčejnou krizi středního věku, taky se tomu říká mužský přechod, prostě období, který může být pro mužskýho docele náročný a ani si to nepřipouští a přitom je protivnej na všechny strany. co maminka, jak se na protivnost tatínka dívá, jako na normál?
samozřejmě, že jeden protiva a negativista dokáže otrávit celou rodinu. ale tím spíš by se ta rodina měla snažit o řešení, pomoc.
měli byste sinastavit jiná pravidla, než jaká fungovala, dokud jsi byl malé dítě. a když to neuíte sami, tak s pomocí odborníka. já být tebou, tak bych se zkusila nakontaktovat na RIAPS s prosbou o kontakt na nejbližší poradnu a zašla bych tam sama.

   MEG: Mě se to, co se u nás doma děje, moc nezdá být řešitelný nějakou rozmluvou. Většinou je to o tom, že příjdou a začnou mi říkat, co všechno nemám udělaný, jakej mám bordel v pokojíku a když jsem ještě chodil na střední, tak k tomu přidali moje známky. A nezáleželo na tom, jaké byly, protože samý jedničky jsem nikdy nedonesl.
   Jinak si s nima celkem rozumím, pokud zrovna nemají potřebu někomu něco vyčítat. Tak nevím, jestli ten problém nakonec není u mě.
   Včera se vrátili z dovolené, takže by měli být víc "v pohodě". A mamka byla. Ale od taťky jsem neslyšel jediný rozumný slovo. Začal mi vyčítat třeba že jsem málo krmil slepice, což nebyla pravda, a spoustu strašně nedůležitých věcí, většinou úplný nesmysly, nebo polopravdy.
   Tak mě napadla otázka "jak přinutit člověka, aby přemýšlel pozitivně?". Ho totiž "něco" štve, nikdo neví co, furt je nasranej a tady tu špatnou náladu přenáší na lidi, co jsou kolem. Jasně, není to furt, ale je to dost často. Myslím, že jediný, co ho posledních několik měsíců dokáže uklidnit, je cigareta ...

MLEKAR_STEIN: takhle se to přece nedá řešit... ;-)

WOODMAKER: normální dospělácká rozmluva není možná? pokud ne, zkusila bych se nakontaktovat na psychologa, který by takovou diskuzi moderoval (tím pádem nedovolil, aby se zvrhla v obligátní klišé a hádku).

mně se taky nelíbí, že například v tuto chvíli leží můj starší syn v posteli a nešel do školy, protože ho bolí hlava a usnul... je mu 20, je to jeho život, jeho škola, jeho zodpovědnost.

ZLATUSKA88: to nedělá moc dobře... já jsem v takové situaci moc ráda, že se projevují soucitně a lidsky. taknějak mě to utvrzuje, že jednou budou schopni a ochotni postarat se o své nejbližší. a o to v rodině a mezi přáteli jde.

MLEKAR_STEIN: jojo, teď se tam budu zase stěhovat, ale když jsem tam nebydlel, skoro vůbec jsem nepouštěl na počítači akční hry ;-)

WOODMAKER: rvat je blbost. rvani je symbol slabosti. aneb komu dojdou argumenty, zacne nadavat. takze spis s naivni tvari a usmevem nejlepe idiota neco jako "proc tolik hluku kvuli kravine?" a odejit :o)))))))))
a pak si v klidu v pokojiku vypustit adrenalin, aby to nikdo nevidel. :o))))))

MLEKAR_STEIN: Teď mě napadlo, že oni jsou ti, kteří se neumí přispůsobit něčemu, co se jich vůbec netýká. To v kolik hodin půjdu spát je jenom moje věc, pokud je to nějak fyzicky neruší.
 Třeba mi nedávno řekli, že podmínkou pro to, abych tam mohl dál bydlet je to, že si zvolíme hodinu, ve kterou se všechno zhasíná a jde se spát.
 Asi začnu být ve všem svůj a dokonalej (přehnaně řečeno). Už teď vím, že jejich názory jsou strašně omezený a většinou mám při hádce navrch. Akorát neumím tak řvat. Takže snad asi ani nebudu přestávat s tou svou pravdomluvností za každou cenu a využiji toho.
 A s tím wattmetrem je to celkem fajn nápad.
 Problém s odstěhováním se je, že chci jít na výšku.

MLEKAR_STEIN: snažím se chovat se stylem "vadí vám to? Tak to máte blbý!", ale já se s nima nechci pořád jen hádat. Navíc jsem typ člověka, co poslouchá a myslí si svoje. Samozřejmě to trvá mnohem dýl, než nechám toho druhýho vypovídat se.
 Ale zkusím to, díky Ti.

WOODMAKER:
jak to popisujes, tak v podstate mas problem, ze jsi moc poslusnej. kdyby jsi jednou za mesic udela lumparnu, kterou resi policie, tak budou radi, ze lumparny prestanes delat. takze ve vysledku budes muset nejakym zpusobem pridat na durazu, aby sis uhajil svuj ctvrt ctverecniho metru. A o nekterych vecech proste nediskutovat.
ve smyslu vadi vam muj pocitac? tak to mate blby.
vadi vam ze zere elektriku? kup si za par stovek wattmetr a zmer si spotrebu. jede denne deset hodin, za hodinu sezere tolilk a tolik. toje pri sazbe necelej bur tolikdle penez. tady je mate.
a nejlepsi je se proste odstehovat. a nevysvetlovat nic. proste se jednoho dne prijit a rict zitra se stehuju do Brna. mejte se tu hezky, a za mesic vas navstivim.

 Potřeboval bych radu, jak dál.
 Mám oba rodiče a bráchu, kterej s náma už nebývá. Mou spokojenost jsem nikdy neřešil. Díval jsem se spíš, aby mamka, nebo taťka nebyli nějak nešťastní. Štěstí lidí v mým okolí je mou prioritou.
 Ale třeba mi vadí, že po mě furt chtějí, abych se učil. Vím, že je to pro moje dobro, ale když si něco zajímavýho čtu, třeba i učení, oni přijdou a zeptají se mě, jestli se učím, tak prostě nejde pokračovat v tom učení. Nevěděl jsem proč.
 Před cca dvouma týdnama u nás byla teta. Taková milá světoznalá osůbka. Při její návštěvě jsem si nevšímal nějakýho špatnýho chování ze strany rodičů ke mě. Ale ona na ně tak trochu vyjela, že by se ke mě měli chovat líp.
 Teď jsem už týden doma sám. Odjeli na dovolenou a taťka potřebuje, bych mu zalíval rajčata a krmil slepice. Přijel jsem teda z Brna, kde do konce března bydlím. Nutně potřebovali vysvětlit, proč bych měl jako být v Brně, když tam nemám práci. Přitom si tam platím nájem ze svých peněz a ten měsíc beze mě vydrží.
 Jinak mě považují za nezodpovědnýho, protože furt něco ztrácím, o každé investici mých peněz by nejradši všechno věděli. Přitom jsem jim už dokázal, že se o sebe postarat umím.
 Nedokážou pochopit, že nepotřebuju chodit na diskotéky, do hospody, že se mi nechce chodit každý dva měsíce k holiči a že mám obecně jiný některý zájmy, než je tomu u nich. Vadí jim spotřeba energie mého počítače, vadí jim moje vysedávání dlouho do noci, vadí jim, když piju čaje. Nepamatuju si, kdy se mnou byli posledně spokojení.
 Chci, aby mě brali jako člověka a respektovali moje zájmy a přitom se mnou normálně komunikovali. Chci toho moc?

ZLATUSKA88: ticho a mlceni. nejspolehlivejsi. ale take velice krute.

ZLATUSKA88: hm, tak si skoro myslím, že to tvůj bratr taky vodnese .. já bych zkusila hrát co nejlíp roli černý ovce a tiše se přitom smála těm bílejm (buď ráda, že nějaký takový sou :-) ) pro moji mámu je všechno špatně .. hlavně ona je špatně (to první plyne z toho druhýho) .. to má blbý