MEG: naši mají tlustýho, nevychovanýho a ten náš ťuňťa má vstup zakázán, ale mí rodiče si neberou moc ani vnoučata a už vůbec ne oba najednou, čili když nic, tak nic :-) Mají rádi svůj klid.

ARKLA: prostěradlo z terasy z pod židle, na kterým je rýže, se nesmí klepat venku do trávy, nýbrž se klepe uvnitř v koupelně do vany, zrnka rýže napadají do vany, pak se vezme sprcha a rovnou se celá vana spláchne. Jsi hrdinka, že nic neřekneš! :-)

ANNAWA: naši maj taky psa (malýho a hysterickýho) a je to delikátní, když tam přijedeme s naším halamou. ale můžeme tam.

A to ani nehovorim, ze mala ked bola mimco, jej kazdy vecer prevarala dudlik, aby tam neboli bakterie. Chcela kupit aj sterilizator, ale to jej stryko zatrhol, maju maly byt.

Tieto upratovacie manie ma moja teta. V lete k nim chodievam strazit decka a obcas to bolo ako z hororu. Ona je cela ako podla prirucky. Deti sa musia vybehat v parku, to berem, ale nedajboze vziat ich z toho parku o 10min skor! Mala sesternica ma zvlast uterak na ruky, na telo, na hlavu a uteraky na 1 pouzitie na prdelku. Teta nikdy nepije po niekom z flasky, len po muzovi, nikdy sa nedeli o nic, kde hrozi "kontaminacia" niecim cudzim. Aj decka maju kazde svoju flasku a nedajboze, ze by si ju vymenili bez toho, aby sa poriadne umyli. A to ani nehovorim, ze by som z ich flasky pila ja. Nikdy nebyvala na internate, raz sa o izbu tyzden delila s cudzou holkou a bola z toho vysokovana, ze uplne cudzia osoba s nou zdiela zivotny priestor. Paneboze.

MEG: tak my bychom se psem k anšim fakt nesměli, ale to je tím, že oni mají taky psa.

jednou jsme byli u tchánů před vánoci (necelý týden) a to i se psem. maminka nás uvítala slovy: nekoukejte se kolem, nemám uklizeno, zatím jsem gruntovalajen 3x (to nebyl fór). no a po odchodu jsme před domem zjistili, že jsme tam něco zapomněli, tak se muž vrátil a přišel s tím, že mamku už přitihl s luxem v ruce. :-)))))

ale oni jsou jinak moc hodný. to uklízení je prostě její koníček...no. ;-)

tak to jsou tvi rodice jeste docela v pohode, kdyz zvladnou tvy navstevy nejen s ditetem, ale asi i se slintacim psem:) nas vlcak byl nekdy moc i na me, taky z neho furt neco padalo. nejlepsi kdyz si donesl z ulice naky kus masa a zanic mi to nechtel dat a pak si to "hlidal" pod stolem:)))) uf, v patek uz jedem domu, uz malem odtrhavam kalendar kazdy den (a rodice asi taky:)!!

ARKLA: to by ze mě zešílela... nejsem uklízecí maniak. :-))) ani nemohu být, žije s námi velký chlupatý pes, který navíc slintá. to je matroš pro dvě uklizečky na plný úvazek. :-)))

ps: jo prosteradlo je samozrejme pod takovou to detskou zidlickou:))))

hehe, diky vam vsem za odpovedi. potesi, ze nejsem sama a ze jste taky neco podobneho zazili. to FIFI: z jakyho materialu je terasa? normalni dlazdice. to vis, ze se to da vytirat, ale to je prave ta fanaticnost, ze mama udela vsechny uklizeci postupy co nejpresnejsi a nejkomplikovanejsi. asi by se od ty ryze zaspinil smetak nebo nevim, kdyby to smetala:))))))), proto to prosteradlo, ktery se pak musi vytrepat do vany. to je psycho, co? diky za podporu vsem, za tyden uz jedem domu, este to snad nak vydrzime...

ARKLA: mám trochu podobnou zkušenost... když byl našemu staršímu rok, odjeli jsme na 4 roky do zahraničí, kde se nám narodilo ještě jedno dítě. naši nebyli na malý děti vůbec zvyklý a asi ani připravený. takže trochu podobné scénky... nejhorší bylo, že si na ně stěžovali ex post, třeba že jim jeden z nich vlezl do knihovny nebo do nějaké skříňky... no děti jsou zvědavý a zatím neměli zkušenost se širší rodinou a doma jsem jim to nezakazovala. navíc co je budu tepat týden poté, že jo? takže jsme to taky trochu řešili. ale časem se to usadilo. postupně, pomalu...
mmch mě v tu dobu prudilo i to, že tatínek šel vždycky všechno po nás zkontrolovat (jestli jsme dobře vypnuli televizi, počítač). dneska to už nedělá. anebo jo, ale jde to mimo mě. :-)))) té toleranci se musí učit obě strany. a ti starší si to někdy nechtějí připustit.
a rada - hora trpělivosti a tři hory tolerance. :-)

ARKLA: no tak to je síla. Co je na terase za podlahu, to se nedá vytírat nebo co? Prostěradlo pod židlí ? Představuju si to dobře??

ARKLA: Docela mi to připomíná moje rodiče, až na ten úklidový fanatismus. Poradit ti ale nedokážu, já taky nedokázala naše předělat. To už asi v tom věku ani nejde. Já jsem taky až donedávna vydržela s našima tak max. týden. Teď mi ale dost pomohli, když mě stihla dlouhodobá nemoc a jsem jim za to vděčná.

ahoj, zajimalo by me, jestli jste na tom nekdo podobne: je mi 28, k rodicum prijizdim uz jenom obcas, protoze ziju v nemecku. jsem moc rada, ze je vidim, ale po par dnech je to k nevydrzeni!!! jde o to, ze moji rodice jsou perfekcionisti! nic neudelam dobre, podle jejich predstav, kdyz neco udelam jinak, tak se mama urazi. mame malou holcicku, mama furt za ni lita s hadrem, nebo s kapesnikem nebo se svetrem atd... podle meho nazoru je moje mama navic uklidovy fanatik (ona samozrejme tvrdi, ze ja jsem bordelar). priklad: nase holcicka ji ryzi na terase, aby nebyl na zemi binec, tak pod ni musim rozprostrit prosteradlo. obcas nejake zrnicka zavane vitr do travy, mama prileti s hrabema a zacne zurive hrabat travu. nebo z vanicky, kde ma mala hracky zacne vytahovat drobna stebla travy, ze to tam bude smrdet atd. no jsem z toho hotova, uz nevim, jak mam neustale konflikty resit. kdyz jsem zila doma sama, tak jsem se dokazala prizpusobit, ale ted si myslim, ze jsou proste fanatici a nevim, jak to resit konstruktivne. navic manzel odmita jeji predstavy poradku realizovat, takze jsem bombardovana neustalou nespokojenosti a konflikty ze dvou stran. mate nekdo podobne zkusenosti, radu atd?

EDERA: vzala jsi mi to z klávesnice :-)

EDERA: vím, a nemyslím si, že si ho tak nějak idealizuju, nicméně, vídáme se. to vycházení s ním je snažší myslím si i proto, že jsme se právě tolik let neviděli.

INUSHKA: mě problém odstup nedělá. to sem se naučila když u nás žil mámin bejvalej... jinak to nešlo. Já se na jednu stranu před ní tvářim "tvrdě", nikdy sem před ní nebrečela, tedy ve starším věku pochopitelně. Ale po těch hádkách a jejím často citovém vydírání typu skákání z okna a podobně, to mě taky rozbrečí, protože prostě to co říká není pravda, a už vůbec ne, že by to bylo lepší kdyby to tak bylo... Často se stává, že už to prostě nevydržim sbalim se a vrátím se až za dva nebo tři dny, jedu ke kamarádům nebo k babičce. Po té době co se vrátím je to často ok, ona vychladne, já se uklidnim a přijdu na jiný myšlenky. pak to většinou chvíli jde, a pak zase bum... přesně jak říkáš, sou to kraviny, mamka má ale tu vlastnost, že z komára dělá ne velblouda, ale slona.. :)

Kolikrát mám také za jeden večer dost :) a těšim se až budu sama a budu mít klid...

ZLATUSKA88: Držím palce, ať ti to všechno vyjde a ať se vztahy trochu urovnají. Ono pochopit, proč se lidi chovají tak, jak se chovají, je někdy těžší než se zdá, ne-li úplně nemožné. Tvoje máma k tomu určitě nějaký důvod má, ale dost možná ho nezná ani sama. Hlavně si udržet přiměřený odstup a nenechat ji kafrat do věcí, do kterých jí nic není. Je strašně fajn, že ji podle svých slov máš ráda, i když si nerozumíte. To je dobrý základ. Hodně štěstí :-)

Já bych už taky se svojí mámou pod jednou střechou dlouhodobě nevydržela, někdy mám dost i za víkend. Já si ten odstup úplně držet neumím a vždycky se z těch narážek a neshod skládám. :-/ Přitom jsou to kolikrát blbosti, akorát se prostě mámě podaří trefit citlivé místo.