ANNAWA:
Ahojky, můžu ve svých mlaďounkých necelých 20ti letech říct, že by to pro ni asi nebylo lepší. Odstěhoval jsem se tedy mnohem dřív, když mi bylo 17. U přítele mi to vydrželo přesně pul roku, během té doby jsem přišla o stýpko, přeprogramovala se na práci, podepsala odchod z gymplu, a šla k ségře...po prázdninách jsem školu neřešila, nakonec jsem uprostřed října skončila na sociální svaté zdislavy, bylo to jediný místo kde se neplatilo a dovolili mi přeskočit aspoň prvák (na gymplu mi chyběly už jn 2roky..letos bych maturovala) místo toho jsem po 2měs. na škole, jsem otěhotněla což jsem zjistila pozdě a tak mám teď doma dceru Elišku, aspoň že s jejím tatínkem spolu jsme a máme se rádi.

Důvod proč to takhle dopadlo?

Já se přeci mohla vrátit k mámě, ale nechtělo se mi, člověk nemá nikoho za zadkem, nikoho kdo by prudil, i když už takhle pozdě nepruděj, už to, že nad tebou to ochraný oko neni, žádnej varovnej prstík "tytyty", je to tak uvolňující pocit, že se ti nechce z5 a rychle se vzdělání pro soukromí vzdáš a mažeš do práce...Kromě toho nezpomínejme na Ego, které nedovolí přiznat vlastním rodičům, že jsme něco nedokázali nebo nedej bože přiznat že potřebujem jejich pomoc, dokud je člověk u nich neví, že je potřebuje, je to pohodlný a nechce se ti to moc měnit, ale když odejdeš, už se ti nechce zpět...a bohužel, dnešní svět je tak, že se vždycky něco posere...

MARINNE: Na druhé straně podle mého názoru ani dospělé děti nemohou , pokud bydlí s rodiči, sklouznout do extrému "já si budu dělat co chci a vy si trhněte nohou". Pokud spolu lidi bydlí, tak si musí nějaká pravidla respektovat, jinak to bude furt vytvářet nějaké třecí plochy. A pokud se ta pravidla nevytvořila tak nějak "samo sebou", tak by se na nich měli dokázat nějak dohodnout (v případě CORNELA: mi třeba není jasné, co se rozumí "děláním vln", co tedy jejím rodičům vadí a co si vlastně naopak ona přestavuje pod tím, že rodiče "budou v klidu").

Jen jako příklad... Já třeba v případě, že bydlím s nějakým, ke komu mám nějaký vztah (tj. není to cizí spolubydlící, ale rodič, dítě, manžel, přítel...), tak považuji za přirozené, že pokud někam jdu, řeknu zhruba kam a kdy si počítám s návratem. Pokud se vracím jinak (dřív/později), volám. To samé očekávám i od spolubydlících (t.č. manžel a pubertální syn) a držela jsem tuhle zásadu i teď, kdy jsem byla pár dnů se svými rodiči na chalupě (je mi 50+ a už dávno jsem na rodičích nezávislá jak finančně, tak pokud jde o bydlení ;-).

CORNELA: já jsem ten typ rodiče, co si pořídil haranta(y) a opravdu je rád, když se dostali na vš. (a modlí se, aby dostudovali). i když mé sny tím plní jen do té míry, že chci, aby měli dobrou a zajímavou práci a dokázali se jí dobře uživit.

a už několik let se k sobě, aspoň myslím, doma chováme jako 4 dospělí. tedy domluvíme se, kdo co a kdy má udělat a do volného času si nemluvíme. potřebuju se na kluky spolehnout, mám náročnou práci a muž často cestuje, máme psa. a funguje to. a jsem ráda, že věta "dokud tě živíme, budeš nás poslouchat" nikdy nemusela zaznít... bezpochyby i díky jejich přirozenému citu pro věc. a evidentně jsou doma spokojeni a trochu se bojím, že bude jednou problém se jich "zbavit". protože osamostatnění je nutné pro jejich dobro. stejně jako studium.

MARLI_TARN: tak to je problem vacsiny rodicov, pozaduju od deti spravanie a zodpovednost ako od dospelych ludi, ale sami sa k nim chovaju stylom "teba nemusim pocuvat, pretoze furt si len maly smrad, co zije u nas"... tam pomoze len sa odstahovat

INUSHKA: ale kdyz clovek studuje a musi bydlet u rodicu tak je to tezsi, i kdyz uz je dospeli. vzdycky ti muyou rict doku d bydlis s nama a zivime te, tak bude dodrzovat nase pravidla..no a studovat relativne narocnou skolu a vydelavat si na zivobyti taky neni zadna sranda..

CORNELA: neviem, asi nejaka rodicovska kriza, ale to Ti asi moc neporadim, lebo rodic nie som. Nasi mali tiez kopec reci o tom, ako im budeme do 30-tky visiet na krku a teraz, ked sa odstahovala aj druha sestra, su sokovany :D
Neviem, asi sa v nich miesa pocit "nechcem aby moje dieta vyrastlo a prestalo byt na mne zavisle" a "uz si chcem uzivat a nie sa furt pre niekoho obetovat".