• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JESSIEATREIDESNárodní knihovna ... CHCEME TO NA LETNÝ!!!
    JORERU
    JORERU --- ---
    Moc pěkný článek o knihovně z Britských listů:

    Národní knihovna: Nejde jen o hromadu plechu

    Hynek Hanke

    Z mediální diskuze o Národní knihovně zdá se mi, že jí mnozí považují jen za jakousi mrtvou hromadu plechu, dívají se jen na její zevnějšek a přou se o to, zda může stát na Letné. A přeci jde o mnohem důležitější věci než o hromadu plechu!

    Autor tohoto příspěvku nemá žádný vyhraněný názor na to, zda mu budova knihovny navržená panem Kaplickým připadá hezká nebo ošklivá. Připadá mu velmi zvláštní. I tak ale prožil tolik radosti, když se postupně dozvídal, že Národní knihovna bude mít tuto novou budovu, jaká bude a kde bude stát. Když postupně začínal chápat myšlenku navržené stavby a začali se k němu dostávat první informace o tom, jak je navržen její interiér. Jeho přátelé, vesměs mladí studenti, sdíleli nadšení s ním, a pramálo je zajímalo, jestli má být budova zelená nebo červená.

    Ukázalo se, že to nakonec musel být člověk žijící dlouhodobě v zahraničí, kdo dokázal velmi bystře pochytit jeden ze základních problémů Prahy a odvážit se kontrovat mu. Našemu hlavnímu městu se zoufale nedostává veřejných prostor vysoké kvality. Děláme si z našeho města historický skanzen a div se nepřetrhneme v tom, ukazovat turistům jak je nádherné. Ale žít tady, na to to moc není. Jak jinak si vysvětlit, že jen co začne víkend, utíkají pražané masově na chalupy?

    Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, dvě důležitá centra, a přesto jsou přecpaná turisty, špinavá, a člověk tam vpodstatě nemá co pohledávat. Karlův most. Pěkné, ale pro Pražana mrtvé. Kde jsou všechna ta místa, kam by člověk přes den zašel odpočívat, všechny ty pěkné venkovní kavárny, jak je známe z jiných Evropských měst? Proč i těch málo potenciálně příjemných míst i ty nejmenší trávníčky město oplocuje?

    A najednou přijde člověk, jakoby spadl z Marsu, má postavit knihovnu, ale hned ví, že je potřeba udělat to tak, aby z ní bylo právě takové veřejné místo vysoké kvality. Rozlehlá čítárna s výhledem na Prahu! Promenáda s potůčkem! Knihy jsou uloženy v důmyslných skladech a prostor je věnován lidem! Ne nějaký šedivý zatuchlý sklad knih s výdejním pultem, ale živé místo, kde je radost být, kam pro příjemnou atmosféru člověk rád zavítá i když si zrovna nechce půjčit knihu. Ale k tomu všechny ty vzácné knihy, které na tom místě může člověk otevřít a číst. Tak pěkná kombinace! A přesto, kdyby byl Kaplický tušil...

    Knihovna je zvenčí buď pěkná nebo hnusná, záleží na tom, koho se člověk zeptá. Architektura je dobrá nebo špatná, hlavně je to jedno. Nezáleží na tom. Ta věc je nevšední, vyvolává diskuze. Je živá. Není to šedivá nevýrazná budova, ,,moderně'' skleněná nebo bezduše okopírovaná ze stylu některého z jiných století. Lidé, kterým připadá hezká, i ti, kterým připadá nesmírně ošklivá, se přijdou podívat. Budou o ní diskutovat a přít se. Turisté se budou divit, budou se zajímat, my jim to budeme ukazovat. Najednou něco, co do vší té pražské zatuchlosti přináší trošku života, trošku něčeho, co není mrtvé. A přeci nejspíš ne...

    Na věc existuje další pohled. Tu zatuchlost si uvědomil i ředitel Národní knihovny Ježek. Sto let nevypsala Praha žádnou mezinárodní architektonickou soutěž. Celá ta záležitost, knihovna, soutěž, mělo to být něco živého, něco prestižního. Kaplického návrh mezi ostatními vybočoval o mnoho a byl zvolen jednomyslně. Pan Ježek si představoval, jak základní kameny Národní knihovny přijedou položit knihovníci z celé země. Národ sobě! Národ PROTI sobě...

    Ještě jiný pohled. Jak již bylo řečeno, vůbec tu nejde o jednu hromadu plechu. O tu až v poslední řadě. Jde o architekturu, která se bude v Praze stavět, o mezinárodní soutěže, které se budou konat, o lidi, které tento projekt nadchne nebo odvrátí, o tvář, kterou město přijme. Může říct: ,,Jsem skanzen, bývalo jsem krásné, ale teď jsem mrtvé, nedokázalo jsem přežít komunistickou šeď paneláků.'' Po tomto fiasku, kdo by si v budoucnu dovolil navrhnout nějakou netuctovou stavbu? Kdo by se v budoucnu účastnil architektonických soutěží a vkládal do nich práci, která je k ničemu? Za tou knihovnou totiž čekají další stavby a ty dnes také zprovodíme ze světa. Praha může také říct: ,,Žiju. Jsou tu dobré staré budovy a staví se tu zajímavé nové. Je tu pohyb, je tu změna.'' Jenže to neřekne.

    Tady totiž vážně už nějak život není, je tu pusto jak na poušti. Knihovna na Letné se nestaví, zato se tam staví obrovské podzemní parkoviště a dálniční křižovatka, slavně se tak pokračuje ve výstavbě komunistického systému, v rámci kterého dříve vznikla například severojižní magistrála. Kultura nikoho nezajímá, naši přední politici ji s nekonečnou lehkostí vraždí svými výroky, že Národní knihovna rozhodně není prioritou, že na ní nejsou peníze, že se s ní do budoucna nepočítá, nebo že jí přeci můžeme postavit na Strahově nebo ve Stodůlkách. Vypsané mezinárodní soutěže si neváží, však prý vypíšou jinou.

    Ještě jeden pohled. Kdosi ze sdružení Auto*mat spočítal, že kdyby se nepostavilo těch zoufalých šest kilometrů dálnice skrz město mezi Malovankou a Pelcí-Tyrolkou, byly by peníze na docela dost takových národních knihoven, asi tak na osmnáct. Každých 400 metrů vnitřního městského okruhu jedna. Jenže co bychom s nimi dělali...

    A tak autora a jeho kamarády nadšení zase přešlo, což je, jak jsem již poznamenal, mnohem mnohem významnější, než jedna malá hora plechu kdesi na Letné. Bude mít ještě dost času přemítat, jestli by se mu nakonec vlastně líbila nebo ne. A přece ho hřeje na srdci, že takový svěží nápad alespoň přišel, že se o to někdo pokusil.
    JORERU
    JORERU --- ---
    A na dobrou noc jeden matematicky-polopatický článek na téma knihovna:

    Lze tvar návrhu nové Národní knihovny alias „Chobotnice“ určit alespoň trochu přesněji než jen slovy ?

    Jiří Nezval

    Netuším, kde architekti hledají inspiraci pro nejrůznější tvary svých návrhů. Každý určitě někde jinde. Někteří v přírodě, jiní v geometrii a obecně v matematice. A obě oblasti, dle mého soudu stejnou měrou, nabízejí nespočetná množství úžasných, nádherných, úchvatných, ale i neobyčejných, podivných, neobvyklých, nevídaných, fantaskních tvarů.

    I nejelementárnější matematické funkce jako např. lg(z). sin(z), tg(z), sinh(z), tgh(z) se nad komplexní rovinou z (z = x + iy) jednak noří do symetrických i asymetrických, propastných i nekonečně hlubokých vírů, podobných i nepodobných Vernovu bájnému Maelstromu, aby se vzápětí a zcela náhle mohly naopak prudce zvedat jako hory do nebetyčných i nekonečných výšin. Už jen tyto nejjednodušší funkce samy o sobě jsou schopny vytvářet nejfantastičtější scenerie a hýřit škálou nejbizarnějších tvarů. Scenerie vytvářené pak funkcemi složitějšími (např. funkcemi Mathieu) zcela jistě na povrchu Země žádný člověk ještě nikdy neviděl a - taky nikdy neuvidí.

    Pro zajímavost připojuji obrázek průběhu reálných hodnot funkce druhé odmocniny převrácené hodnoty 1/z proměnné z (z = x + iy) nad komplexní rovinou v oblasti kolem bodu z = 0 (z = 0 + i0). Funkce se v nulovém bodě, v tomto svém pólu zdvíhá do nekonečna, nicméně představíme-li si v blízkém okolí tohoto bodu v určité výšce oblý řez, určitě nám tady v Česku bude průběh této funkce dnes více než silně povědomý. Vhodným zavedením jednoho či více reálných parametrů do zmíněné funkce a jejich variacemi by pravděpodobně umožnilo se k danému konkrétnímu návrhu plochy snad docela dobře přiblížit.

    Architekt ke svému návrhu zcela jistě průběh této funkce nepoužil. Kdyby ovšem nějakou funkci použít mohl, mělo by to pro něj ohromně výhodné. Přesná znalost analytického průběhu funkce tvořící vnější střešní plochu knihovny by byla výhodou největší. Pomocí této znalosti lze totiž velmi snadno a velmi rychle spočítat nejen přesnou hodnotu velikosti vnější plochy knihovny nad daným půdorysem, ale i přesnou hodnotu velikosti objemu prostoru touto plochou uzavřeného. Velmi snadno a rychle je pak rovněž možno přesně spočítat i plochy všech „oken“v libovolných místech střechy, a samozřejmě i místo těžiště celého střešního útvaru - nezbytného údaje pro statické výpočty stavby, případně pro výpočty značně nerovnoměrně rozloženého pnutí (z důvodu naprosté absence jakékoli symetrie plochy) ve všech oblastech střechy apod.

    Z energetického hlediska je poměr plochy a odpovídajícího prostoru nesmírně důležitý. Je nasnadě, že čím menší plochou se při použití běžných technicko-technologických prostředků podaří uzavřít co největší prakticky a efektivně využitelný prostor, je stavba, z hlediska využití nákladů na její realizaci, údržbu a následně i na její dlouhodobý „tepelný“ provoz, výhodnější.

    Nezná-li autor projektu analytické vyjádření funkce průběhu plochy, pak je stanovení všech výše zmiňovaných hodnot pro více méně náhodný průběh plochy nesmírně obtížné. Nemůže být pochyb o tom, že tyto hodnoty jsou autorovi pro daný konkrétní předložený projekt přesně známy. Předpokládám, že použil modelu, který pak v určitém poměru zvětšil.

    Objevily se však úvahy o modifikaci výšky budovy. Divím se ale údajnému více méně souhlasnému klidu autora. Pokud by se totiž nemělo jednat pouze o mechanické „odříznutí“ horní části budovy, ale o celkové poměrné zmenšení budovy, znamenalo by to pro autora v podstatě úplně nové řešení interiéru budovy, protože při zachování vnější podoby budovy, by nově vzniklý prostor byl nejen samozřejmě menší, ale i trochu „jiný,“ a na mnoha místech by již prostě a jednoduše neumožňoval rozmístění sekcí podle původního plánu. Velikost těchto sekcí by totiž z důvodu zachování jejich funkčnosti musela být stejná. Jinými slovy, vnitřní segmenty obsažené v plánech nelze ve stejném poměru mechanicky zmenšovat. A každá změna velikosti této budovy by následně vyžadovala vždy úplně nové řešení interiéru. Naproti tomu – pro změnu výšky budov klasických geometrických tvarů a budov v mnoha směrech úplně nebo částečně symetrických tato nepříjemná nevýhoda platit nemusí.

    Je tedy vlastně otázkou, zda by po snížení výšky budovy navrhované knihovny mohly být všechny plánované a požadované funkční segmenty knihovny do budovy pak vůbec ještě všechny beze zbytku a bez úhony vkomponovány.

    Autor je pracovníkem MŠMT
    JORERU
    JORERU --- ---
    Jak na ´problém blob´?



    Ve věci blobu se nyní rýsuje dvojí řešení. Obě cesty se mohou harmonicky doplňovat. Především primátor Bém dospěl k názoru, že celá záležitost si zaslouží věcného přezkoumání. Na poznání se nepochybně spolupodílel i fakt, že mu klesly preference o 6%.

    Řešení musí být kompromisem: blob bude, ale bude buď jinde na Letné, nebo někde úplně jinde, a bude poněkud jiný, tj. menší. Ta tím účelem bude vytvořen řídící tým a tři subkomise, celkem 34 papalášů, odborníků a právníků. Musí vzít úvahu, že peněz je zatraceně málo: pro členy týmu i pro knihovnu. To je cesta tak říkajíc byrokratická. Cílem je, aby se primátor najedl (přesněji řečeno nezůstal hladový) a knihovna zůstala celá (i když možná jinde a menší).

    Zároveň se otvírá cesta revoluční: na ministra kultury se obrátila skupina architektů (jeden z nich dokonce význačný, z dopisu není jasné, zda o tomto jeho titulu rozhodl nějaký úřad, jeho kolegové nebo on sám) s upozorněním, že soutěž proběhla neregulérně a porota porušila skoro všechna pravidla, která porušit mohla.

    Žádají její anulování, odškodnění poškozených (tj. těch, co nevyhráli) a potrestání viníků. Odpůrci i přívrženci projektu už sbírají podpisy, přívrženci demonstrují před magistrátem a je otázka času, kdy tak odpůrci učiní taky (jeden, prof. Knížák, už před magistrátem coby zatím osamělý demonstrant byl).

    Předpokládám, že vývoj teď poběží po obou liniích: komise budou rokovat a jak to u komisí bývá, geometrickou cestou se množit. Podobně se budou množit i demonstranti a nakonec dojde na barikády. V komisích budou posléze všichni, co dosud nestaví barikády, a na barikádách ti, na něž se při utváření komisí nedostalo.


    Nepsal bych o tom, kdyby se na tomto vášnivém a pokud legračním příkladě nevyjevily dvě navzájem související slabiny české demokracie: Ti, kdož jsou kompetentní učinit nějaké rozhodnutí, učiní ho a pak zjistí, že u nemalé části veřejnosti narazilo, nemyslí na nic jiného než na to, jak by se z něho vykroutili. A ti, kterým se rozhodnutí nelíbí (např. protože se na ně nedostalo), se za každou cenu snaží ho zvrátit: nejprve u soudu (jenže není v možnostech soudu uspokojit všechny), potom na barikádách (i když v tomto případě to doufejme tak daleko nepůjde).

    Řešení na barikádách bývá většinou jednoznačné a nezvratné: bohužel se během něho knihovny nestavějí, nýbrž bourají.


    Bohumil Doležal Lidovky.cz
    JORERU
    JORERU --- ---
    S_M_LOMOZ: Tak jsem se koukal na jejich výtvory a nabyl dojmu, že krabice a kulatý rohy jim celkem jdou. Jenom nevidim nic, čím by přesahovali průměr.









    Asi nejvtipnější se mi zdá ten jejich prosklený půlměsíc pro Araby.



    Jejich návrh Národní knihovny je zoufalý.






    S_M_LOMOZ
    S_M_LOMOZ --- ---
    Někdo z nich - jsou tam vyjmenovaní.
    JORERU
    JORERU --- ---
    S_M_LOMOZ: díky.



    a netušíte někdo, kdo je architektem toho skvostu?
    S_M_LOMOZ
    S_M_LOMOZ --- ---
    Vizualizace pocházejí z dílny AG studia.
    JORERU
    JORERU --- ---

    Tak, co si myslíte: bude stát nakonec nový Národní stadion na Letné nebo nebude?

    38 hlasy od 38 respondentů

    KUBAN88
    KUBAN88 --- ---
    JORERU: Vlasta Kostal s Jirkou Paroubkem
    JORERU
    JORERU --- ---
    info: Lehce jsem aktualizoval název diskuze.
    JORERU
    JORERU --- ---
    Ví někdo, kdo ten Národní Stadion navrhnul?
    S_M_LOMOZ
    S_M_LOMOZ --- ---
    Ona je navíc zvláštní jedna věc - pokud by se ten stadion stavěl právě tam, nemohl by (minimálně kapacitou) údajně dosáhnout na první kategorii evropských a světových fotbalových stadionů. To jsou takové ty stadiony, co se na nich smí hrát finále Ligy mistrů, ME atd. Jeden by řekl, že když už se má stavět nový fotbalový stadion číslo 1 v republice, bude projektovaný právě na tu nejnabušenější kategorii.
    Bohužel nenajdu pramen, kde jsem to někdy na jaře četl.
    JORERU
    JORERU --- ---
    S_M_LOMOZ: Tak tady je na danné téma celý článek z Hospodářských Novin:

    Nový stadion na Letné? Proč ne, říká Bém



    Přání Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) mít Národní stadion pro 40 000 diváků na pražské Letné se mění v realitu. Podle prohlášení dvou nejmocnějších mužů českého fotbalu Vlastimila Košťála a Pavla Mokrého vyjde pražský magistrát svazu vstříc. A výstavba prý může začít už brzo. "Máme předběžnou dohodu s primátorem," řekl včera Košťál. Pod ní si je prý možno představit konkrétně "názorovou shodu". Řádná jednání mezi svazem a magistrátem sice začnou až příští rok, má jít ale jen o formalitu. "Neoficiálně magistrát Národní stadion na Letné podporuje," dodává šéf ČMFS Pavel Mokrý.

    Sám primátor Pavel Bém (ODS) prohlášení fotbalových bossů nepopřel. "Letná je jednou z lokalit - má své výhody i nevýhody. V této chvíli čekáme, až svaz přijde s návrhem projektu," napsal Bém v sms zprávě.

    Košťál navíc tvrdí, že s výstavbou stadionu by se mohlo začít už koncem příštího roku, kdy bude provoz přes Letnou uzavřen kvůli hloubení tunelu. "Té chvíle musíme využít pro rozhodující stavební práce," uvedl Košťál v pondělním rozhovoru pro MF Dnes.

    Radní magistrátu Martin Langmajer, pod něhož spadá územní rozvoj, je sebevědomím fotbalových bossů překvapen: "Nutnou podmínkou pro výstavbu Národního stadionu je změna územního plánu a ta by trvala alespoň dva roky."

    Nejspíš i proto sám Košťál už odmítá termín "Národní stadion" používat. "Můžeme tomu říkat rekonstrukce Sparty nebo stadion pro olympijský turnaj," tvrdí Košťál. Část z třímiliardových nákladů na výstavbu by nicméně podle Košťála měla jít z veřejných peněz.

    Představa čtyřicetitisícového stadionu na pražské Letné se u odborníků nesetkává s velkým pochopením. "Letná není vhodné místo. Ve světě převládají tendence posouvat stadiony takové velikosti mimo centra měst, především do oblastí kde nejsou rezidenční čtvrtě," poznamenává architekt z ČVUT Arnošt Navrátil.

    Rozhodovat o výstavbě stadionu, aniž by bylo jasné, co bude s dalšími objekty na Letné, je navíc podle Navrátila amatérismus.

    Další otázkou je, zda vůbec Národní fotbalový stadion potřebujeme. I šéfům ČMFS je totiž jasné, že "vyprodáno" bude jen zřídka. "Jenom na fotbale to stát nemůže. Jelikož to má být v centru města, tak počítáme s využitím taky na hudební akce jako v případě Sazka Areny," říká předseda svazu Mokrý. Svaz podle Mokrého odhaduje, že maximální kapacita by mohla být tak naplněna přibližně jednou za měsíc.

    Diskuse o Národním fotbalovém stadionu se vede už přes deset let. Vyvolal ji úspěch národního týmu v roce 1996. Původně se mluvilo o Strahově. Neujala se ani myšlenka postavit stadion ve Stodůlkách.

    JOHY
    JOHY --- ---
    já chci kemr!
    S_M_LOMOZ
    S_M_LOMOZ --- ---
    To be exact - už je po dvanácté, takže text článku se objevil na netu.

    Místopředseda a neoficiální šéf českého fotbalu Vlastimil Košťál pro MF DNES sice řekl, že Národní fotbalový stadion bude první dokončenou stavbou pro případnou olympiádu v Praze, radní Prahy 7 však shodili ze stolu studii, která řešila proveditelnost výstavby Národního stadionu na Letné.

    „V podobě, v jaké nám byla předložena, se nám rozhodně nelíbí,“ uvedl zástupce starosty Tomáš Kaštovský. Radě sedmé městské části se zejména nelíbí řešení vstupu do stadionu, který by měl být přes lávku nad ulicí Milady Horákové. Také nesouhlasí s „rozptylovacím“ prostorem diváků mimo areál fotbalového stadionu a také s navrženým řešením umístění parkoviště v okolí budoucího stadionu.

    Radní naopak požadují novou dopravní studii, která bude řešit dopravu nejen v bezprostředním, ale i širším okolí budoucího fotbalového stadionu a Letenské pláně jako celku. Radnice Prahy 7 požaduje také analýzu, která vysvětlí kompletní způsob financování výstavby fotbalového stadionu.

    „Chceme také harmonogram včetně plánu výstavby a koordinace s dalšími stavbami na Letné, jako jsou městský okruh, Národní knihovna nebo oceanárium,“ doplnil Kaštovský.

    Kompletní návrh stanoviska (IMHO v podstatě vylučujícího realizaci v původním rozsahu) je tady: http://www.praha7.cz/default.aspx?path=usn&idUsn=13309&dlOrgan=1
    ANDRE3000
    ANDRE3000 --- ---
    S_M_LOMOZ: hehe, aspon nekdo normalni
    S_M_LOMOZ
    S_M_LOMOZ --- ---
    Mimochodem - v dnešní MF Dnes je zpráva o tom, že "ne" stadionu řekla Praha 7.
    ANDRE3000
    ANDRE3000 --- ---
    MARSHUS: ja bych angazoval kostala jako manazera vystavby knihovny, podle me by to s bemem nejak domluvil
    MARSHUS
    MARSHUS --- ---
    Nový stadion na Letné? Proč ne, říká Bém
    http://hn.ihned.cz/c1-22319490-novy-stadion-na-letne-proc-ne-rika-bem
    ALDEMIK
    ALDEMIK --- ---
    Archiv časopisu RESPEKT
    Respekt 43 / 2007
    Národní chobotnice
    20.10.2007 16:11 – Komentáře – Marek Švehla

    Kulturnost není v regálech plných knih, ale ve smyslu pro fair play

    Z debaty se zcela vytrácí účel stavby Národní knihovny.Praha a celé Česko měly mít unikát, který se rýsoval v podobě futuristické stavby Jana Kaplického. Sen o „chobotnici“ se po minulém týdnu rozplývá, o unikát ale možná nepřijdou. Bude jím Národní knihovna postavená někde na periferním panelákovém sídlišti. Tak to teď plánuje pražská ODS a celý minulý týden už jen vymýšlela, které sídliště by asi tak mohlo být nejvhodnější. A jak známo, co si pražská ODS vezme do hlavy, to také prosadí. Má totiž skálopevnou podporu svých obyvatel. Právě v tom je možná jádro problému celého sporu známého jako „chobotnice na Letné“.

    Kdo je tu advokát

    Stavba Národní knihovny je příběh nedůvěry, nezodpovědnosti a nekompetentního rozhodování. Je to český příběh, který by stálo za to vydat knižně a uložit někde na čestném regále právě v Národní knihovně. Aby každý, kdo se bude chtít o Česku něco dozvědět, si jej mohl přečíst.

    Na začátek je nutné jít trochu nazpět v čase a podívat se na ambivalentní vztah, který našinci k takzvaným národním institucím mají. V obecné rovině tu platí za ikony, jen je nikdo moc nepotřebuje k životu. Národní divadlo má pověst státem protežované, do sebe zahleděné, nudné „plejády“ tradičního herectví, navíc s kletbou ostudné anticharty v patách. Národní muzeum je mizerně placená instituce, stojící na okraji společenského zájmu. Do Národní galerie zase nechodí spousta lidí kvůli jejímu autoritativnímu řediteli.

    S knihovnou je to podobné. Před ohlášením vítězství Kaplického návrhu nemalá část lidí určitě vůbec netušila, že Národní knihovna nějaké nové sídlo potřebuje. Nikdo se je o tom ani náznakem nesnažil přesvědčit. Přitom právě tohle přesvědčování je podstatou úspěchu celé akce. Velké stavby – rozměrem i duchem – přinášejí, jak známo, velké problémy, tomu by se neměli divit ani Kaplického obdivovatelé. Hlavní překážkou tedy nejsou tyto problémy, ale fakt, že Češi dost přesně nevědí, k čemu vlastně novou knihovnu potřebují. Proto je všude (včetně redakce Respektu) tolik rozdílných názorů, tolik rozdílných kritérií.

    Zkrátka každá kontroverzní stavba má mocné a přesvědčivé odpůrce, proto také nutně potřebuje charismatické advokáty. Výrazná osoba, která by potřebu nové knihovny srozumitelně vysvětlila a pak by za tohle vysvětlení také bojovala, tu ale chybí. Ředitel knihovny Ježek takovou osobností rozhodně není. A ministr kultury? Ví vůbec někdo, jak se ten nynější jmenuje?

    Česká kulturnost

    Kromě toho samozřejmě nelze pominout to, že osud Kaplického chobotnice je příběhem provincialismu a měšťácké malosti. Českou metropoli díky konstantní podpoře jejích obyvatel ovládají panelákoví „pragmatici“, kteří vidí město hlavně z kabiny svého auta. Politici, kteří si nechtějí připustit, že tolik obdivovaná tvář českých měst byla do značné míry vytvářena díky velkorysým, do budoucna obráceným veřejným zakázkám. Dnes se veřejné peníze dávají hlavně do ryze účelových a zábavních staveb, v nichž „naši voliči“ můžou ocenit efekt okamžitě a nekomplikovaně. V téhle politice není prostor pro fantazii, experimentování, odvahu, protože se pro ně na kalkulačkách pragmatiků těžko hledají ta správná tlačítka.

    Návrh Kaplického knihovny takovým vykročením do světa fantazie a experimentování je. Tím není řečeno, že je nejlepší. Jenže Česko i Praha měly dostatečné nástroje na to, aby jej včas odmítly. Jenže město i stát zvolily tu nejhorší možnou variantu. Nechaly proběhnout mezinárodní soutěž, dokonce samy hlasovaly pro. A pokud to bylo jen proto, že se primátorovi Pavlu Bémovi v té době víc honily hlavou lana, cepíny a cesta na vysněný vrchol Ču-mu-lang-my, je to jeho problém.

    Další průběh známe z minulého týdne. Po půlroce se ODS najednou rozsvítilo a zjistila, že se jí návrh nelíbí. Bém se teď může vymlouvat na územní plán a zmatky kolem pozemků. To jsou ale jen byrokratické obstrukce. Pokud by město Kaplického knihovnu chtělo, všechny tyhle problémy dodatečně vyřeší. Zastupitelé ODS začali hrát hru líbí–nelíbí, byť skutečné důvody téhle vzpoury proti chobotnici ukáže teprve čas.

    Problém však není v tom, že se někomu Kaplického návrh a jeho umístění poblíž Hradu nezdají vhodné. Měli to ovšem říci během soutěže. Město mohlo důrazně trvat na zachování hradního horizontu, na dodržení územního plánu a vyřešení problémů s pozemky. Problém je jiný: odteď víme, že konzervativci z ODS mohou zpochybnit každou příští mezinárodní soutěž jen proto, že budou ctít jinou estetiku. Proto je tu otázka, jak chce ODS v budoucnu rozhodovat, když mezinárodně zavedené nástroje rozhodování tak snadno poráží estetika jejích lokálních politiků. A jak hodlá rozhodovat o olympijských hrách, kde jsou mezinárodní komise také.

    Tyhle voličské otázky jsou důležité i kvůli pocitu vlastní kulturnosti, na níž si Češi tolik zakládají. Jejím projevem totiž není sebehezčí stavba se sebedelšími regály knížek, ale respektování pravidel hry při rozhodování, držení slova a budování nekorupčního prostředí.

    Národní doma

    Je tu ale ještě další problém: při debatě o chobotnici uniká podstata celé stavby. Česká veřejnost připomíná manžele, kteří si koupili gauč a teprve v autě cestou domů usoudili, že se do pokoje nehodí a že jej radši šoupnou do chodby. Přitom ale zapomínají, že se chtěli z gauče dívat na televizi.

    Česká debata o knihovně taky přišla poněkud pozdě a taky se při ní zatím řeší jen estetika. I umělci se bouří proto, že je chobotnice „na Letné hezká“. Ještě silnějším argumentem proti jejímu odsunu na panelákovou periferii je ale smysl stavby. Do knihovny by měli chodit lidé, z definice by proto měla být v centru města. Kdo tohle nechápe, měl by se vypravit třeba do Singapuru. Tam nedávno postavili novou národní knihovnu právě v centru. Do proskleného moderního domu se dá jít studovat, na výstavu, na koncert, do knihkupectví, na internet nebo jen tak na kávu a zákusek. Z knihovny se stalo přitažlivé místo městského života, kde se člověk zastaví, když má třeba jen hodinu čas.

    Je možné, že Praha potřebu takovéhoto místa necítí. Nic proti tomu, je to její věc. Pak je ale otázka, proč novou Národní knihovnu nepostavit v nějakém vděčnějším městě, třeba v Brně, jak si tamní primátor přeje. Anebo ji nestavět vůbec. Peníze se mohou utratit za digitalizaci knih, parlament ať vyřeší autorská práva a budeme mít Národní knihovnu všichni doma.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam