„Peak oil“ v dohledu. Po něm může přijít doba nadbytku ropy a její cena zamíří jinam, než se dlouho tvrdilo | Hospodářské noviny (HN.cz)https://archiv.hn.cz/c1-67428670-bdquo-peak-oil-ldquo-v-dohledu-po-nem-muze-prijit-doba-nadbytku-ropy-a-jeji-cena-zamiri-jinam-nez-se-dlouho-tvrdiloPeak oil, neboli ropný vrchol, byl po desetiletí brán jako hrozba pro světovou ekonomiku. Mělo jít o okamžik, kdy světová těžba ropy dosáhne maxima a následný pokles dodávek vyšponuje cenu kriticky důležité suroviny do nevídaných výšek.
Což by se velmi líbilo producentským zemím v čele s OPEC a Ruskem, ale současně by to bylo tvrdou ranou pro všechny ostatní.
Teorie ropného vrcholu měla v základech dvě nezpochybňované „pravdy“. První postulovala, že ropy bude nedostatek a ten že už klepe na dveře. Hrozby toho, že vydatné zdroje černého zlata „vyschnou“ a nové je nenahradí, se lidstvo děsilo už od dob zprávy Římského klubu nazvané Meze růstu. Experti, včetně těch v respektované Mezinárodní agentuře pro energii, odhadovali, že se těžba ropy bude stále prodražovat (v čím dál větších hloubkách či v arktických podmínkách to bez velkých investic nejde) a pokles produkce na starých polích se bude zrychlovat. Druhým axiomem byla neukojitelná poptávka. Ta měla gradovat s tím, jak se industrializují a bohatnou další a další země, zejména v lidnaté Asii. Poptávku měl tlumit jedině nedostatek suroviny a její vysoká cena.
Jenže svět se změnil.
Spotřeba ropy sice stále ještě roste, ale už jen nepatrně. A za pět let už bude na sestupné trajektorii. A to ne proto, že by suroviny, z níž se vyrábí většina uhlovodíkových paliv a má nezastupitelnou roli v chemickém průmyslu, byl nedostatek.
Podle základního scénáře dle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) obsaženého v dokumentu World Energy Outlook 2024 celosvětová poptávka po ropě dosáhne maxima před rokem 2030. Ropný vrchol by měl nastat na úrovni denní spotřeby dosahující 102 milionů barelů denně. A pak se trend otočí. Sice jen mírně, ale znát to bude. V roce 2035, což je v Evropě obávaný deadline pro ukončení prodeje osobních aut závislých na fosilních palivech, má spalovacími motory i chemickými provozy denně protéct už jen 99 milionů barelů. Tedy tolik co loni.
To vše v důsledku revoluce, kterou jsme si před dvaceti lety neuměli představit. Stále větší část dopravy obstarají elektromobily, které, z definice, uhlovodíková paliva nespotřebovávají. A i když jejich nabíjení, bráno z globálního pohledu, ještě dlouho bude z části závislé na fosilních zdrojích, ropa mezi nimi bude hrát minimální roli.
Je dokonce možné, že Čína už maximum své spotřeby ropy překonala. Vedle dočasného faktoru v podobě vleklých ekonomických potíží jsou v hlavní roli právě elektromobily. Ty tam tvoří už více než polovinu všech prodaných aut. To je úroveň, na kterou se svět jako celek pravděpodobně – scénář IEA je založen na aktuálních státních politikách, které se mohou pod tlakem reality měnit – dostane kolem roku 2030. Tedy v době očekávaného ropného vrcholu.
Že se Čína odklání od ropy, je pro trh s touto surovinou zcela zásadní. V posledních deseti letech totiž zajišťovala celé dvě třetiny nové poptávky po ropě a upevňovala si své postavení největšího importéra. Spojené státy sice ropy spotřebují více, ale díky revoluci v těžbě z břidličných písků jsou více než soběstačné.
Boom elektromobilů způsobil, že Čína potřebuje o šest milionů barelů denně méně, než kdyby byl její vozový park tvořen klasickými auty na benzin či naftu. Současně Čína světu dominuje i v nově instalované kapacitě obnovitelných zdrojů. Jen loni se k tamní síti připojily solární elektrárny o výkonu 260 GW, větrné přidaly dalších 75 GW. Nové uhelné elektrárny zajistily jen 50 GW dodatečného výkonu. Samotné srovnání maximálních výkonů je sice zavádějící, protože větrné a solární zdroje jich dosahují jen výjimečně a značnou část doby nedodávají takřka nic. Že ale dnes mají navrch ukazuje klesající podíl uhlí v energetickém mixu Číny. Z tvrzení, že Číňané spálí každý kus uhlí a každý sud ropy, ke kterému se dostanou, se stává překonané klišé.
To je rána pro ropné země OPEC i Rusko, které na čínskou poptávku spoléhaly. „Ve druhé polovině tohoto desetiletí by nás vyhlídka na dostatečnější – nebo dokonce nadbytečné – dodávky ropy a zemního plynu v závislosti na vývoji geopolitického napětí posunula do velmi odlišného světa energetiky,“ komentuje přicházející změny dlouholetý výkonný ředitel IEA Fatih Birol. Optimisticky k tomu dodává, že přebytek zásob fosilních paliv by měl vést ke snížení cen. A to poskytne dovážejícím zemím prostor na to, aby věnovaly více zdrojů na čistou energii. Samá pozitiva, pokud nejste ropný šejk nebo Putin.