MOKLAT: Přidám info/historku ke kartičce se vstupem na 10 hodin. Věděli jsme o ní, když jsme jeli maršrutkou z Kišiněva do Tiraspolu na půl dne se podívat a věděli jsme, že ji dostaneme na hranicích. Dojeli jsme k něčemu, co se zdálo být hranicemi a zastavili bokem na jakémsi malém parkovišti. Chvíli se nic nedělo, pak vystoupil jeden kluk a šel si něco vyřizovat do "hraniční" budky. Všichni ostatní zůstali sedět. Že to jsou asi všichni místní s trvalou "povolenkou" k přejezdu hranic nám ale došlo až později - a pozdě. Do maršrutky mezitím nakoukl pohraničník, všechny si nás po jednom velmi přísně změřil pohledem, ale jinak ani nepípl, nich nechtěl vidět/vědět a zase odešel. Po chvíli jsme se rozjeli a zastavili u hraniční budky a čekal jsem skutečnou kontrolu a vyřizování. Jenže naskočil akorát ten kluk, co už si byl vyřizovat něco dřív, maršrutka se rozjela a my už si to ládovali do Tiraspolu a začínalo nám docházet, že nemít kartičku může být při odjezdu asi docela průser.

Řešení: zašli jsme v Tiraspolu na místní centrálu OVIR (ОВИР - ОТДЕЛ ВИЗ И РЕГИСТРАЦИИ) - str. Kotovskogo, 2A, kde jsme zkusili vysvětlit náš "problém". Bohužel ale ruštinou (ani moldavštinou/rumunštinou) moc nevládneme, tak to šlo docela ztuha, ale naštěstí se v osazenstvu vyskytl nějaký mladý "důstojník", který zvládal lámanou angličtinu. Odvedl si nás do místnosti s imigrační přepážkou, kde smutně sedělo dalších pět roztodivných lidí, posadil nás ke stolu a s polovážnou tváří se začal vyptávat: odkud jsme, co jsme přijeli dělat, na jak dlouho, kdy (přesně) jsme přijeli, kam, jakým druhem auta, jakou mělo barvu, jakou mělo poznávací značku... No věděli jsme maximálně barvu. Řekl, že to asi nevadí, šel k přepážce a s úřednicí za ní začal něco vyřizovat. Proběhly k tomu asi tři telefonáty, kdy jsem z útržků poznal, že se hovoří o nás. Nakonec vítězoslavně přišel se dvěma formuláři a stál nad námi a říkal nám, co kde máme vyplnit. Pak proběhl, tuším, ještě jeden telefonát a ve finále nám přinesl ony vytoužené kartičky opravňující nás k desetihodinovému pobytu.

Popřál nám pěkný den a propustil nás s úsměvem, naštěstí se to odehrálo bez úplatků i dalších zásadních problémů, ale i tak jsme měli asi docela "štěstí" a strávili tam asi jen něco přes hodinu...

před pár dny jsme projížděli podněstřím po trase oděsa kišiněv felicií kombi z roku 1997. Hledal jsem info ale našel jen něco sporadického. Rád bych se podělil o aktualizované informace. Situace je následující - místo razítka do pasu dostanete kartičku se svym jménem a časem příjezdu - tu nesmíte ztratit na tu vás potom zas pustí ven - na 10 hodin jenom tranzit. Za auto jsem platil pojištění na 15 dní - minimální doba - 51 podněsterskejch rublů, dalších 130 rublů byl poplatek za úřední úkon vydání průjezdního dokladu na to auto - sestával se ze 2 desetin ceny toho auta a nejspíš jakýsi poplatek za razítko nebo ten blanket nebo co. Na všechno jsem dostal účtenku. V jediné směnárně na hranicích, kterou jsem našel přijímají jen americké dolary, Eura, ukrajinské hřivny a ruské rubly.

tak od sestenky ze dneska, ja mam ve stedu svatbu kousek od kisineva, je to tam poklidny, ale masivni