Taky sem byla spíš takovej trpitel vánoc (když sem bydlela u rodičů), protože to znamenalo strašnou přetvářku. Hádali sme se, rodinná pohoda moc nefungovala celej rok (žádný zásadní důvody, jen ponorka) a ten den najednou muselo být všechno strašně tradiční, všechno se muselo dělat s úsměvem a děly se různý rituály, který sem ze srdce nenáviděla.
Pak sem bydlela s kamarádkou v podnájmu, kde byly vánoce jaksi ve znamení vína, kamarádů a pohody .) To se pak ten jeden den dal jakš takš přežít.
No a letos budu mít poprvé vánoce s přítelem ve svým, ani jeden to nijak neřešíme, nehrotíme, ale těšíme se že to bude takový fajn, příjemný a naše.. bez přetvářky. No sem každopádně zvědavá jestli to tak bude i doopravdy .)