Mám nalitý druhý panák z lahve Edradour Heritage (lahvování pro LMDW). Na první dobrou je cítit tmavé ovoce (černý rybíz, švestky) a datle. Časem se přidá trochu zatuchliny (tak akorát příjemné), nějaké to Maggi, příp. jiné výživné omáčky podobného typu, libeček a celerová nať. Těch 46 % je na první napití znát. Zároveň ale příjemně sirupovitě husté, krásně nahořklé (miluju hořkost). Představte si cukrkandl vyrobený doma na pánvi z řepného cukru, vysokoprocentní hořkou čokoládu, ale zároveň i balsamikový ocet či náznak mízy, která se v dokončení mění v rozkousané stéblo trávy a rebarboru. A někde mezitím i přezrálý černý rybíz.
S vodou se vše krásně zjemní, vůně je méně výrazná - rebarbora, řapíkatý celer a dost možná i čerstvý fenykl - a v chuti se lehce objeví lískooříšková náplň z bonboniéry Tatiana od Figaro, která ovšem není jednoznačně sladká. Dojem je spíše sladko-kyselo-slano-pikantní. Takže komplexní. V dokončení, které je sušší, hořká čokoláda, kakaové boby a trocha pepře a muškátového oříšku. Nedlouho po přidání se objeví skotská mlha.
Dal jsem za ni 56 eur v aukci a nelituju ani jednoho jediného eura. Tenhle sušší a těžší projev oloroso sherry mě neskutečně baví a v Edradour jej umí báječně. Ne nadarmo je to jedna z mých oblíbených palíren. Nedávno jsem v rámci brněnského Whisky festivalu ochutnal Edradour 2002 single cask v sudové síle (z jejich Ibisco decanter řady) a byl to fakt p(r)ožitek na druhou.