jako malý parchanti jsme chodili vypalovat vosy,jakmile se někde objevily,většinou na hruškách,prvně jsme ty vosy ,ty nažraný co se vracely,chytali a to tak, že se nechala nacucat, jak se zvedla dostala facana do trávy, tam trocha doblbá z té pecky se odchytla,tomu jsem říkali že dostala narkozu,pak nastala část s názvem operace,to se kousek niti navlíkl na jehlu a tu jsme protáhli zadnicí té vosy,délka niti co měla v prdeli musela být vychytaná tak aby sotva letěla,operace byla značně ztrátová,nicméně další vosy se přilétaj nažrat,vypuštěním takhle nachystané vosy začíná pronásledování,s nití se sotva táhne ,letí pomalu a při zemi,nit je pěkně vidět(bílá) ,jinak ji to ale prd vadí ,má z toho nervy ale je nažraná a vrací se do hnízda krmit,tupě prozradí doupě,pak pokud to šlo nastala nejzábavnější část,kremace jsme tomu říkali,nalil se benzín do díry kousek okolo a zapálená papírová koule udělala svoje,pokud se na hrušky vraceli existovala reálná naděje že se zábava bude úspěšně opakovat,tak zas dostala narkozu,operaci,kremaci,měli jsme neuvěřitelnou výdrž ,prostě dokud lítaly,pak se našli borci co si sehnali výkonou muchu a tu si pouštěli na té nitce jak draka,sice jsem to nevymyslel ale dostal jsem za to pár facek,omylem jsem z krabičky od zápalek vypustil takhle upravenou muchu ve vyučování,no parchanti