VERONIKAEMA: Muzes zkusit uznat pocity pribuznych. Nejlip mi vzdycky fungovalo "jsem rada, ze Vam tolik zalezi na synovu dobru. Citim z toho, jak mluvite, ze mate obavy. Bohuzel nevim, jak Vam od tech obav pomoct...". Tim uznas jednak pocity (prosla jsem si tim, kojim 3 a ctvrt roku stary dite), jednak das najevo, ze jses rada za to, jak jim zalezi na Tvym diteti, tedy ze jsi rada, ze ho maji radi a zaroven nastavis hranice - v tom zaveru je jasny, ze jejich obavy jsou jejich problem, Ty za ne prece nemuzes nest zodpovednost. Pro rypave jsem dodavala (ano, obcas nekdo nadhodil "tak uz ho proste prestan kojit!"): "kazdy rodic urcite podle sveho nejlepsiho svedomi dela to, co povazuje za nejvhodnejsi". Je to diplomaticke sdeleni toho, ze se Ti nemaji srat do rodicovskych kompeteneci.
Namet jsem pro tohle nasla u Naomi Aldort, da se to pouzit i v mnoha jinych situacich krome kojeni.