RANDOM_NIGHT: Ahoj, jak to jde s maličkou? Mě třeba v porodnici zblbli dokonale (kolik musím nakojit, jak dlouho kojit, že mám špatné bradavky, že musím mít kloboučky, příkrmy a bla bla...) a tak měsíc mi trvalo, než jsem si s malou našla tu "naši" pohodu.
Taky mi malá brečela, i odmítala prso, protože se jí nedařilo pořádně přisát a přitom tak toužila po mlíku... Pomohla mi až pediatrička týden po porodu - ať se vykašlu na vážení a hlídání, kolik nakojím, že ze začátku dítě nemusí závratně přibírat, a hlavně vysvětlila, jak chytit prso (prý "pizza není hamburger", tj. mimčo potřebuje prso zplácnout, aby se mu dobře vcuclo - podařilo se to hned a pak už to šlo, i když jsem měla od předchozích pokusů popraskané bradavky - potíráním mlíkem se to do 2 dnů zahojilo). V porodnici mi každá sestra radila jinak, taky mě ošahávaly všelijak úplně k ničemu, jen mě vydeptaly.
Taky mi pomohlo psychologicky, když jsem ochutnala mateřské mléko v porovnání s umělým - sladkost vs. moučnatý blivajz, hodně mě to motivovalo nevzdat to, aby moje dítě nepřišlo o tu dobrotu...
Taky mi pomohlo najít si pohodlnou polohu, na boku vleže kojím dosud a malé už bude rok - a rozhodně to není poloha podle "manuálu" laktační ligy :-) trochu dost se to s těmi návody přehání a člověk úplně přestane spoléhat na mateřský instinkt...
A taky jsem tak do 3.měsíce kojila třeba hodinu (a za chvíli zase) - ono jak mají malá bříška a pusinky, tak jsou některé děti brzo unavené, potřebují si dát při kojení "šlofíčka" a za chvíli zas pokračovat, holt... ale pak už se to zkrátilo třeba na 20min. a teď je napitá skoro hned... :-)
Držím palce!!! To dáte.