PROMETHEA: samozrejme, ze si to udelam jak chci, bez ohledu na to, co si o tom mysli ostatni:) (myslela jsem, ze to z toho vyplynulo - pokud do toho nevstoupi jine neodvratne okolnosti, chtela bych pockat na samoodstav, protoze ta situace je vzajemne vyhovujici).
jedinej, kdo mi na tom realne vadi, je ta tchyne (protoze jak jsem psala, ta me jednak sere z principu a pak - tam se tomu behem navstev neda vyhnout). je mi neprijemny vedomi, ze ona to povazuje za nenormalni, takze v jeji pritomnosti se v teto souvislosti nemuzu chovat uvolnene a prirozene. samozrejme, ze i tak na pozadani dite nakojim a na situaci to nic nemeni, ale je mi to zkratka neprijemny (kojim jen pred muzem, jinak pred sirsi rodinou ne, to si resim v soukromi, nicmene to tema prirozene vyplyva samo - dite umi mluvit a o kojeni si samo rika, a taky s tim souvisi ne/moznost prespani u ni).
ty gynekology neresim, prvni jmenovany je muj gynekolog uz pres 20 let, zazila jsem s nim fakt mnohe a je to neskutecne respektujici a podporujici clovek. az mu za pul roku pri kontrole pravdepodobne sdelim, ze furt kojim, zasmejeme se tomu oba (stejne jako jsme se zasmali ted, kdyz jsem odtajnila, ze kojim dvoulete decko - on se smal tomu faktu, ja jsem smala tomu, ze se tomu smeje on:). nazor toho druheho doktora mi prisel hloupy, i kdyz chapu, ze on se na to diva jinou, odbornou optikou, ale proste nemuzu si pomoct (ad to "odstavit ze spolecenskych duvodu"), ale taky je mi to putna, ac mi to prijde jako celkem blba formulace (sla jsem k nemu pro druhy nazor a znova uz tam nemusim, a i kdyby, je to proste jedno).
spis jsem z toho prechodne ziskala takovej divnej pocit (kterej na delku meho kojeni nebude mit prazadny vliv) a vzbudilo to ve mne zvedavost, jak dlouhodobe kojeni vnima nase spolecnost.
stran verejnosti vnimam akorat ty hlupane, co na protest kojily v bance (urcite jsi zaznamenala, to je velky wtf a situaci teda moc nepomohly).
jinak tvoje nacasovani odstavu chapu. ja to mam zas trochu opacne - uzivam si toho, ze pri RD nepracuju ani nestuduju, nemam zadne zavazky a povinnosti, a nemame ani zadne hlidani, takze me nesvazuje fakt, ze dite je na mne do urcite miry zavisle (muz me dokaze plne nahradit, dceru dokaze i uspat, dalsi osoby nejsou). kojeni nam od zacatku funguje perfektne, nevim co jsou ragady, spurty, malo nebo moc mlika, proste vsecko optimal.
aby to nevyznelo, ja se necitim ublizene a nemam dilema, samozrejem chapu, ze kdyz 3 osoby v mem okoli maji pocit, ze uz bych mela (davno) odstavit, nema to zadny vliv na mou situaci ani to nic nevypovida o spolecenskem nastaveni. ale trochu mam pocit, ze tomu dlouhodobemu kojeni se u nas moc nefandi (nacerpano z internetovych diskuzi). tak jsem se prisla zeptat opravdovych zen:))
MYSKAZBRISKA: to je smutny. vnimam to podobne, verim, ze mezi temi 3-4 lety se dite prirozene odstavi samo. navic predpokladam, ze tou dobou se uz bezne nekoji behem dne, ale zustava kojeni na uspani, takze ryze soukroma vec. tam je skoda, ze nemas podporu muze, protoze ve vysledku je to ta jedina osoba, na jejimz nazoru v tomto smeru zalezi (aspon ja to tak mam).
drzim palce. verim, ze v tom mas jasno a udelas si to po svym, ale ty emoce, co pristup okoli vzbuzuje, asi nebudou uplne prijemny.

ja znam osobne jen jednu zenu, co koji "velke decko". naposled jsem s ni mluvila, kdyz starsi mela 3.5. kojila ji vecer na uspani a rano po probuzeni (spolecne s t.c. 10m kojencem). melo to za vysledek, ze vecer obe deti usly soucasne do 10min (wtf!!!) a rano, kdyz se obe probudily v 6 a ona je nakojila, usnuly vsechny tri jeste do 8-9, takze pro ni same benefity. vetsina z nas asi poznala manevry okolo vecerniho uspavani a tady bych si benefity kojeni opravdu nenechala vzit. kdyz pred tim 3.5 rokem starsi rano po nakojeni uz neusnula, takze to zacalo byt zbytecne, podle me dost rozumne a s predstihem se s ni domluvila ze uz je velika, a ze v den 3.5 "narozenin" s kojenim prestanou (odskrkavaly kalendar a udelaly z toho ritual). pak uz jsem s ni nemluvila, ale je klidne mozne, ze skrz to vecerni pohodli koji dal 4lete dite. ono se to podle me uz ani kojenim nazvat neda, spis bych to nazvala, ze to dite uspava prsem, nebo tak nejak.
videno touhle optikou, nemuzu najit jediny (spolecensky:) duvod, proc by mela prestat. pritom se vsadim, ze na matku, co koji 4lete dite, by asi vetsinova spolecnost nemela uplne privetivy nazor.
o nic mi nejde (urcite nechci flame), jen to proste celkove vzbudilo mou zvedavost (nemam jinak v okoli zadne zeny, se kterymi bych o tom mohla mluvit)

MYSKAZBRISKA: jake vitaminy ti doporucila, prosim?

POZITRON: ja si zas vzdycky myslela, ze tech 6 mesicu je tak akorat, a ted jedeme devaty mesic a vubec si neumim predstavit, ze by to nekdy v blizke dobe melo skoncit... Papa nadsene prikrmy, ovoce, vlastne skoro vsechno, ale najedenej z toho zatim neni. Kdyz si predstavim ze bych mu pak xkrat denne musela delat mlika a kasicky misto toho a resit, jestli ma dost, tak jsem rada, ze kojim :) Navic ta pohoda mit jidlo vzdy po ruce :D

puvodne jsem si teda sla pro podporu od "dlouhokojicich" matek. uvozovky proto, ze chapu, ze kojit dlouho pro nekoho znamena rok, pro nekoho treba pet. ja osobne jsem v teto oblasti naprosto bez nazoru, pro me az skoro prekvapive ve mne nevzbuzuje zadne emoce ani kdyz si matka necha zastavit laktaci hned po porodu a zavede UM, ani kdyz nekdo koji treba tech pet let. vnimam to jako natolik individualni zalezitost kterou zcela jiste ovlivnuje rada promennych, ze ani na te vedome rovine by mne neprislo vhodne to nejak posuzovat nebo hodnotit.
ale v posledni dobe z toho mam nejaky divny emoce, a tak by me zajimalo, jak vnimate nazor nasi spolecnosti na kojeni deti rekneme treba 2+.
byla jsem ted u dvou gynekologu, jeden vyjadril nazor, ze kojit se ma do roka a do dne nejpozdeji, jinak tim "trpi cele telo od hlavy az po delohu". naprosto me to neurazi, pan doktor je odbornik ve svem oboru, mam ho rada, na kojeni si udelam nazor sama (naopak mi prislo vhod, kdy po prvnim porodu, kdy jsem nekojila vubec, me tak trochu tahal ze sracek kdyz jsem si omlacovala o hlavu, ze jsem to zpusobila a je to moje vina).
s druhym gynekologem jsem resila narkozu v souvislosti s kojenim, a vzhledem k tomu ze muj zakrok pocka, vyjadril nazor, ze mezitim stejne prece odstavim, "uz jen ze spolecenskych duvodu" :D co to skara je, "odstavit ze spolecenskych duvodu" (fakt me to rozesmiva). jakoze pry, az pujdu do mesta a dite bude chtit kojit, tak abych se s nim nemusela nekde schovavat (?). tomu uplne nerozumim; fakt je, ze pokud jsem kdy kojila na verejnosti, byla to vetsinou detska hriste, cekarna u pediatra, lavicka v parku atd., tzn. mista, kde je to tak nejak bezne nebo prinejmensim to neni moc na ocich. ani tak ale nevidim problem v tom pri kojeni zakryt svoje telo, takze z prsa je videt maximalne centimetr kuze okolo bradavky (jestli vubec). nejak tam nejsem schopna vnimat tu rovinu, ze bych nekoho mohla pohorsovat obnazenym prsem (?). tento nazor uz me teda lehce namichl, pac mi prijde celkem blby, a hlavne teda k panu doktorovi nemam vztah jako k tomu prvnimu.
a v neposledni rade, tchyne. tam nedokazu byt objektivni, protoze ta me sere uz z principu, takze pokud udela nejaky preslap, uz se to jen scita s jejimi megapreslapy z minulych let a je to rovnou na setnuti hlavy, takze ze me nasrala kolosalne, ma asi trochu jiny puvod nez ze se pomerne netaktne vyjadrovala ke kojeni.
behem videohovoru, ktereho jsem se neucastnila (takze pro moje usi to primo urcene nebylo, to by si, tusim, nedovolila) ale pri kterem ji skrz okolnosti muselo byt naprosto jasne, ze pokud nejsem v mistnosti, jsem hned vedle, mela takovou na muj vkus blbou poznamku. muz oznamil, ze dvouleta se odesla kojit, a tchyne pohorsene odfrkla (ten jeji ton dobre znam) zda se snad bude kojit do peti let??? jak rikam, s tchyni mam issue, pracuju na tom mit babu rada uz nekolik let a pokud do toho hrnu hodne energie, celkem se mi to dari, akorat teda v posl. dobe jsem do toho neinvestovala vubec. takze ta me nasrala celkem hodne (a prechodne podporila pocit ze jsem uchylna, kdyz kojim tak velke dite).

jak to vnimate? vy, co jste nechaly dite dojit do samoodstavu? a kdy prisel? jak vnimate nastaveni vaseho okoli a cele spolecnosti ke kojeni deti, ktere uz ji samy, takze kojeni pro ne uz neni otazka preziti (nepocitam-li UM, samozrejme)?
ja to mam tak, ze si vazim moznosti, ze muzu kojit, ze to treba neutly nejake zdravotni potize a tak, a pokud se to necim nezkomplikuje, pockala bych rada do samoodstavu, mam pro to hodne dobrych duvodu (tak nejak si to maluju, ze nejpozdeji do tech tretich narozenin by to denni kojeni mohlo/s trochou pomoci melo samovolne vymizet uplne, kojeni pri uspavani mi nevadi; nicmene rozumim, ze tyto veci se tezko planuji dopredu)

KEMENTARI: Jeste dodavam, ze ve stejne poloze kojim i pres den. A ze milacek ze spani casto leze po ctyrech po posteli, takze vlezt na matku neni zadnej problem. :)

SANIAINEN: Lezi na mne, presne tak. Mam maly prsa, takze do stran moc nevisej. Dite si na mne v noci nekdy vleze samo, nekdy mu pomuzu a nahrabnu si ho na sebe. Vzhuru jsem tak napul. Kdyz usne, tak se odkuli, ja nekdy znovu usnu uz behem kojeni a jak se odkulilo si nepamatuju. :)

KEMENTARI: A ono leží na tobě? To v noci moc nejde, nebo jo? Nebo musíš mít prso, co... jaksi... visí do strany?
SANIAINEN: Mně taky pomáhá cvičení. A vzpomínka na dobu, kdy byl syn ještě malý a nešlo mi ho kojit leže, takže jsem se musela štelovat do sedu. Za chvíli si tělo víc zvykne, bude to trochu míň nepohodlné.

SANIAINEN: Vetsi dite se da kojit tak, ze ty lezis na zadech, to uz je lepsi. :)