PISISKVOR: z toho, co píšeš se mi spíš zdá, že je to věc mindsetu. píšeš, že je ti jedno, jak to mají ostatní, o vlastním kojení toho moc nepíšeš (to ani není relevantní), ale jenom nechápu, proč byses měla řídit tím, co si myslí gynekolog a tchýně (případně někdo jiný). dej si svoje meřítka (každý dle svého gusta) i na sebe, a ostatní neřeš. stejně nepřestaneš kojit, protože to tchýni přijde divný. nebo jo? ;)

MYSKAZBRISKA: jake vitaminy ti doporucila, prosim?

POZITRON: ja si zas vzdycky myslela, ze tech 6 mesicu je tak akorat, a ted jedeme devaty mesic a vubec si neumim predstavit, ze by to nekdy v blizke dobe melo skoncit... Papa nadsene prikrmy, ovoce, vlastne skoro vsechno, ale najedenej z toho zatim neni. Kdyz si predstavim ze bych mu pak xkrat denne musela delat mlika a kasicky misto toho a resit, jestli ma dost, tak jsem rada, ze kojim :) Navic ta pohoda mit jidlo vzdy po ruce :D

puvodne jsem si teda sla pro podporu od "dlouhokojicich" matek. uvozovky proto, ze chapu, ze kojit dlouho pro nekoho znamena rok, pro nekoho treba pet. ja osobne jsem v teto oblasti naprosto bez nazoru, pro me az skoro prekvapive ve mne nevzbuzuje zadne emoce ani kdyz si matka necha zastavit laktaci hned po porodu a zavede UM, ani kdyz nekdo koji treba tech pet let. vnimam to jako natolik individualni zalezitost kterou zcela jiste ovlivnuje rada promennych, ze ani na te vedome rovine by mne neprislo vhodne to nejak posuzovat nebo hodnotit.
ale v posledni dobe z toho mam nejaky divny emoce, a tak by me zajimalo, jak vnimate nazor nasi spolecnosti na kojeni deti rekneme treba 2+.
byla jsem ted u dvou gynekologu, jeden vyjadril nazor, ze kojit se ma do roka a do dne nejpozdeji, jinak tim "trpi cele telo od hlavy az po delohu". naprosto me to neurazi, pan doktor je odbornik ve svem oboru, mam ho rada, na kojeni si udelam nazor sama (naopak mi prislo vhod, kdy po prvnim porodu, kdy jsem nekojila vubec, me tak trochu tahal ze sracek kdyz jsem si omlacovala o hlavu, ze jsem to zpusobila a je to moje vina).
s druhym gynekologem jsem resila narkozu v souvislosti s kojenim, a vzhledem k tomu ze muj zakrok pocka, vyjadril nazor, ze mezitim stejne prece odstavim, "uz jen ze spolecenskych duvodu" :D co to skara je, "odstavit ze spolecenskych duvodu" (fakt me to rozesmiva). jakoze pry, az pujdu do mesta a dite bude chtit kojit, tak abych se s nim nemusela nekde schovavat (?). tomu uplne nerozumim; fakt je, ze pokud jsem kdy kojila na verejnosti, byla to vetsinou detska hriste, cekarna u pediatra, lavicka v parku atd., tzn. mista, kde je to tak nejak bezne nebo prinejmensim to neni moc na ocich. ani tak ale nevidim problem v tom pri kojeni zakryt svoje telo, takze z prsa je videt maximalne centimetr kuze okolo bradavky (jestli vubec). nejak tam nejsem schopna vnimat tu rovinu, ze bych nekoho mohla pohorsovat obnazenym prsem (?). tento nazor uz me teda lehce namichl, pac mi prijde celkem blby, a hlavne teda k panu doktorovi nemam vztah jako k tomu prvnimu.
a v neposledni rade, tchyne. tam nedokazu byt objektivni, protoze ta me sere uz z principu, takze pokud udela nejaky preslap, uz se to jen scita s jejimi megapreslapy z minulych let a je to rovnou na setnuti hlavy, takze ze me nasrala kolosalne, ma asi trochu jiny puvod nez ze se pomerne netaktne vyjadrovala ke kojeni.
behem videohovoru, ktereho jsem se neucastnila (takze pro moje usi to primo urcene nebylo, to by si, tusim, nedovolila) ale pri kterem ji skrz okolnosti muselo byt naprosto jasne, ze pokud nejsem v mistnosti, jsem hned vedle, mela takovou na muj vkus blbou poznamku. muz oznamil, ze dvouleta se odesla kojit, a tchyne pohorsene odfrkla (ten jeji ton dobre znam) zda se snad bude kojit do peti let??? jak rikam, s tchyni mam issue, pracuju na tom mit babu rada uz nekolik let a pokud do toho hrnu hodne energie, celkem se mi to dari, akorat teda v posl. dobe jsem do toho neinvestovala vubec. takze ta me nasrala celkem hodne (a prechodne podporila pocit ze jsem uchylna, kdyz kojim tak velke dite).

jak to vnimate? vy, co jste nechaly dite dojit do samoodstavu? a kdy prisel? jak vnimate nastaveni vaseho okoli a cele spolecnosti ke kojeni deti, ktere uz ji samy, takze kojeni pro ne uz neni otazka preziti (nepocitam-li UM, samozrejme)?
ja to mam tak, ze si vazim moznosti, ze muzu kojit, ze to treba neutly nejake zdravotni potize a tak, a pokud se to necim nezkomplikuje, pockala bych rada do samoodstavu, mam pro to hodne dobrych duvodu (tak nejak si to maluju, ze nejpozdeji do tech tretich narozenin by to denni kojeni mohlo/s trochou pomoci melo samovolne vymizet uplne, kojeni pri uspavani mi nevadi; nicmene rozumim, ze tyto veci se tezko planuji dopredu)

KEMENTARI: Jeste dodavam, ze ve stejne poloze kojim i pres den. A ze milacek ze spani casto leze po ctyrech po posteli, takze vlezt na matku neni zadnej problem. :)

SANIAINEN: Lezi na mne, presne tak. Mam maly prsa, takze do stran moc nevisej. Dite si na mne v noci nekdy vleze samo, nekdy mu pomuzu a nahrabnu si ho na sebe. Vzhuru jsem tak napul. Kdyz usne, tak se odkuli, ja nekdy znovu usnu uz behem kojeni a jak se odkulilo si nepamatuju. :)