tady je navod na diy sitotisk... muze bejt taky na nastence...
DIY sítotisk by MYKO
(repast ze stejnojmennyho klubu)
1.) Rám:
- dřevěný, dá se využít třeba rám z obrazu nebo okna, stačí pravidelně obhlížet popelnice a kontejnery
2.) Síťovina:
- prodává se speciální sítotiskařská, ale stačí i tzv. organza čili umělé hedvábí, k dostání v obchodech s látkami, funguje i silonová podšívka ze sukně atd., podstatné je, aby na materiálu nebyl žádný vzorek. Síťovinu připevníme hřebíčky (nebo si můžeme třeba sehnat stavební nastřelovačku, což je lepší verze kancelářské sešívačky). Připevníme nejprve jednu stranu, pak protější, pak zbývající dvě a pak klidně ještě druhou várku hřebíčků mezi ty původní, pro co nejlepší vypnutí síťoviny. Síto se totiž musí dostatečně napnout, což lze případně zajistit tím, že se rám položí na větší dřevěnou desku, síťovina se dá přes to a nejprve se nahrubo přitluče k desce a následně se rám po stranách podloží klínky - jde to ale zvládnout i bez toho. Dbejte především na to, aby bylo síto napnuté stejnoměrně, tj. aby jednotlivá vlákna zůstala v pravém úhlu k rámu a také aby se na něm nedělaly varhánky.
3.) Fotocitlivá emulze:
- dá se koupit v sítotiskových obchodech za cca 600,- Kč (kupuje se vždy emulze + aktivátor, který se před prvním použitím ve tmě přimíchá, emulze by pak měla vydržet aktivovaná cca půl roku, než přestane úplně fungovat), nebo vyrobit doma - vzhledem k tomu, že jde o práci s nebezpečnými chemikáliemi a výsledek není vždy zaručený, doporučujeme spíš si ji koupit, ale pro skalní DIY chemiky je postup následující: Potřebujete dvouchroman amonný, želatinu, glycerýn a vodu. Dvouchroman je prudce karcinogenní a toxický, takže pracujte v rukavicích, využité nádobí už nikdy na nic jiného nepoužívejte a pozor na kontaminaci kuchyně. Do rendlíku s 0,25 l teplé vody se vysypou cca 2 (kávové) lžičky sypké želatiny a nechají bobtnat. Pak přidáme cca lžičku glycerínu a rozmícháme v zahřáté želatině (aby se nepřipálila, zahříváme ji ve vodní lázni, tj. rendlík umístíme do o něco většího kastrůlku s vodou, a teprve ten dáme na plotnu nad slabý plamen). Pak zhasneme a pokračujeme potmě, resp. si svítíme červenou fotožárovkou. Přisypeme cca třetinu lžičky dvouchromanu a rozmícháme. Emulze je hotová - pozor ale, musí zůstat ve tmě!
4.) Nanášení emulze:
Provádíme stále ještě ve světle červené žárovky. Síto jednou hranou postavíme na igelit nebo noviny a tzv. stěrkou (= plochým kusem plastu s oblými hranami, můžeme ji vyrobit třeba z plastové cedule) nanášíme a roztíráme emulzi, z obou stran síta (emulze prochází skrz, sbíráme ji tahem odspoda nahoru stěrkou kolmo přiloženou k sítu), dokud nevidíme, že celá plocha zmatněla a nikde nezůstává přebytečná emulze. Pak necháme emulzi vyschnout, resp. vysušíme fénem (dostatečnou vyschlost zkoušíme lehce pohmatem v rozích). Když emulze zaschne, můžeme se - stále při červeném osvětlení! – připravit na samotné svícení (bod 7). Před samotnou výrobou síta musíme mít samozřejmě ale připravené předlohy a osvitovou jednotku:
5.) Předloha:
Před samotnou výrobou síta si motivy, které chceme nasvítit, černě vytiskneme (ev. nakreslíme tuší) na průhlednou fólii nebo na průklepák. Černá musí být co nejčernější, aby jí neprocházelo světlo. (Tip: V kopírovacích centrech vám jakýkoliv na papíře přinesený motiv zkopírují na folii za cca 20 Kč). Pokud máte motiv ve víc barvách, musíte si každou barevnou vrstvu vytisknout zvlášť (samozřejmě černě) a vysvítit vrstvy jednotlivě.
6.) Svícení:
Potřebujeme skleněnou desku a co nejsilnější zdroj světla – lze použít i „horské slunce“, ale nejlepší je nějaký halogen, s výkonem aspoň X. Světlo je na zemi, namířené nahoru, nad ním položené sklo (např. na dvou židlích), na něm folie s motivy, přilepené izolepou. Je dobré si na skle udělat značky např. černou páskou, abychom při svícení věděli, kam síto položit.
7.) Svícení:
Stále za červeného osvětlení přiložíme na sklo s přilepenými foliemi samotný rám se sítem (síťovinou dolů), a po celé ploše síta ho zakryjeme kusem kartonu nebo papíru, který po celé ploše něčím zatížíme – cílem je, aby síťovina těsně doléhala na folie, resp. sklo. Pak rozsvítíme halogen a necháme svítit cca 23 minut. Nyní již můžeme rozsvítit i v místnosti. Po nasvícení síto přeneseme pokud možno rychle do vany a sprchovou hadicí vymýváme tak dlouho, dokud se neosvícená emulze z míst, kde jsou naše motivy, úplně nevyplaví.
8.) Tisk:
Existují různé druhy barev, k dostání v obchodech se sítotiskovými potřebami. V zásadě jsou dva druhy - vodou ředitelné, do kterých se před použitím přidává tzv. fixativ, a barvy ředitelné benzínem, tzv. plastizoly, do kterých se nic nepřidává, ale je potřeba je po nanesení na látku zafixovat dostatečným teplem, tj. horkovzdušnou pistolí nebo zapečením v peci. Látku, kterou chceme potisknout položíme na vodorovnou plochu a v případě potřeby zafixujeme použitím oboustranné lepicí pásky nebo lepidla ve spreji. Na ni přiložíme síto (pokud na něm máme víc motivů blízko u sebe, je rozumné ty které netiskneme, přelepit na spodní části lepicí páskou). Stěrkou nabereme barvu, přiložíme vedle motivu a "přehrneme" barvu přes něj, obdobně jako při nanášení fotocitlivé emulze. Pokračujeme takto ve všech směrech, dokud nebudeme mít pocit, že barva prošla všude skrz - pak opatrně síto odklopíme a potisk je na světě. V některých případech může být nutné nechat barvu zaschnout a přidat další vrstvy podle potřeby – pro takové účely je vhodné přimontovat k pracovnímu stolu odklápěcí pant s úchytem, do kterého síto připevníme, abychom zajistili naprosto přesný soutisk vrstev (stejný princip se používá, pokud tiskneme vícebarevný motiv). Používáme-li vodou ředitelné barvy, po tisku je co nejdříve ze síta vymyjeme, aby nezaschly.
9.) Do It Yourself:
Výše zmíněný postup je pouze souhrnem momentálního knowhow několika nadšenců, kteří experimentují se sítotiskem a rozhodně se nejedná o vyčerpávající, závazný a bezchybný návod. Experimentujte, sdílejte zkušenosti s ostatními.