ve chvili nudy jsem si tu udelala takovyhle srovnani:
pro pětku:
- jsem strašnej sběratel, nerada se zbavuju věcí; na druhou stranu mám i ten aspekt „to nepotřebuju, bez toho se obejdu“
- sice se neumím příliš přetvařovat, ale skutečnou hloubku citů na mně není zas tak snadno poznat
- „mají rádi společnost své vlastní duše a pokud se jejich soukromí neprohloubí do té míry, že začnou pociťovat izolaci, jen zřídkakdy mají deprese nebo se nudí v tom smyslu, že by neměli co dělat“ je přesné, nevydržím delší dobu úplně bez lidí (typu několikaměsíčního studia na státnice a práce na diplomce), ale pokud to není vyloženě izolace, vystačím si sama – doma je taková spousta knížek, filmů, sudoku a internetových stránek, že k nudě není možné dojít :)
- potřebuju soukromí a třeba na rodině se děsím dvou věcí: největší je ta neustávající zodpovědnost a druhá je právě ta, že mě bude neustále někdo potřebovat (a že se nevyspím, ale to sem nepatří ;)) – vzpomínám si na to blaho po odstěhování od rodičů, na soukromí, resp. sdílení prostoru s někým, koho jsem si vybrala sama...
- „příprava na život“ – ta je pro mě celkem výstižná, studovala jsem VŠ sedm let a nejradši bych studovala až do mateřský, potažmo do důchodu… (to je nadsázka, na druhou stranu jsem se těšíla, až skončím, jenom jsem nevěděla, co potom…) nechtělo se mi do reálnýho života, přesněji řečeno jsem se ho bála (tak to možná nebude ten důvod „přípravy“, ale spíš odkládání :)), necítila jsem se připravená a za celou dobu jsem si nebyla jistá, co chci vlastně dělat a jak toho dosáhnout
- negativismus – u všeho vidím rizika, do podnikání bych nejspíš nikdy nešla („to se nemůže uživit“) a i když si mám něco většího koupit a převažují pozitiva, váhám a váhám, jestli se to vyplatí
- z pubertálního „mám literární talent a společnost by o něj byla ochuzena, kdybych tu nebyla“ jsem se přesunula do určitého nihilismu („píše každý trouba a já stejně nedokážu napsat nic, co by nebylo blbé“)
- ráda cestuju, ale nesnáším cestování jako takové ;), dělám to kvůli zážitkům a kvůli jinému prostředí (především moře), které doma nenajdu
proti pětce:
- na druhou stranu nemám strach z citů, občas bývám citová až moc, role pozorovatele mi vyhovuje, ale pokud mě někdo „vtáhne“, nedokážu zůstat nezaujatá (i když se stále snažím o objektivitu)
pro devítku:
- jsem líná a nerozhodná, to jsou víceméně moje klíčové vlastnosti ;) a jsem s tím v podstatě smířená, i když bych neměla. Nedokázala bych žít jako třeba jedničky nebo trojky, s neustálým stresem z toho, že něco není hotovo, na druhou stranu pokud je něco důležitého, obvykle to splním. Ale většinou potřebuju nějaký úkol nechat nějakou chvíli vyhnít ;)
- konzervativnost… víceméně, ale spíš méně, nerada sice měním osvědčené zaběhlé postupy, ale obědvám i večeřím každý den v jinou dobu, občas jdu z práce jinudy, mám ráda pestrost
- nemám ráda konflikty, sice to nedávám najevo, ale moje osobnost je naladěná na takový to „aby se měli všichni rádi“… (ráda se ale hádám jen tak z plezíru, když vím, že to není myšlený vážně, to je zábava :))
proti devítce:
- neupřednostňuju city druhých nad vlastními, dokážu to maximálně u přítele, pro kterýho jsem schopná dělat, co potřebuje, i když je mi třeba samotný blbě nebo se mi chce spát a tak ;)
- myslím, že se neupozaďuju a nepotlačuju svoji osobnost, ráda diskutuju a držím se svých názorů, i když myslím, že dokážu pochopit a uznat řadu argumentů protistrany…
a když jsem si podle jedné knížky dělala srovnávací test při nerozhodnosti mezi pětkou a devítkou, vyšla mi u obou otázek pětka…