MONICARDIO: jo určitě je soucit i o přijetí...

Jak já vnímám soucit.
Je to něco vevnitř a dotýká se to lásky a srdce.
Vím, že soucit není lítost.
Soucitem sebe i druhé stavím rovně.
Není výš nebo níž. Není více nebo mémě.
Soucitem přijímám, vciťuji se avšak nezasahuji.
Soucitem projevuji respekt.

Do jaké míry je soucit čin?

MONICARDIO: napsala jsem, že jsou ty sny věsměs splnitelné...a nenapsala jsem všechny , protože zrovna ten tvůj je prostě mimo realitu:-)

TRUCE: jo myslím, že soucit je o "pochopení" z nějaké části určitě
KOMATSU: myslím, že právě soucit znamená na sebe "nezapomenout" - soucit není vlastnost, ano je to schopnost!:-)
GEDI: to je stotožnění se , né soucit, dle mě - pokud si 2 ka...tak to mnohé říká
BAGHICEK: myslím, že jsi popsala schopnost jak vnímat potřeby okolí
YMLADRIS: to se hodně blíží mé představě soucitu...tedy pocitu o něm

YMLADRIS:
Já si to nevybírám :-)
Já to tak mám :-).

BAGHICEK: palma sla do sprchy - chlorovana voda nebo kyselej dest? ono je to prece jedno :)

ja moc nevim co soucit je. to co pise Gedi mi pripada k nicemu (no flame); jako ze k cemu je, kdyz je nekdo nemocny, citit se "taky spatne"? cemu to pomuze.

jaako soucit si predstavuju jakesi moudre porozumeni, ze nekoho vidim, chapu proc dela to co dela = jak mu asi je, ale zaroven jsem nad tim. nee ze by mne vlacely jeho pocity. zaroven tam jeste je nejakej pocit sounalezitosti s tim clovekem jako ze vsichni jsme lidi, zcehoz muze plynout tendence mu treba nejak pomoct pripadne

ale fakt nevim, mam se soucitem potize

MEDVIDEK: bezpodminecne naslouchani, pripadne vciteni se. Do sebe i do okoli. Soucit muze a nemusi byt silny motivator vpodstate az celospolecenskych zmen (viz snahy o napravu problemu spojenych s globalizaci a nemocnou planetou). Se sebou jsem ted potrebovala mraky soucitu a s nejvetsi pravdepodobnosti jsem si ho dala rozumove a v neposledni rade diky dalsim okolnostem a podminkam, nebot podstata soucitu mi zatim unika.
Soucit muze byt v ruznych barvach, smutny i vesely. Treba se tesim na dest, ze vyhodim palmu na dvorek, at si taky uzije.

MEDVIDEK:
U mě je soucit skoro to samé co vcítění. Vidím nemocného člověka a "je mi taky špatně", vidím smutného a "je mi smutno".
Cítím to co ty k kterými mám soucit.

MEDVIDEK: je toho tam moc :)
ani vlastně nevim, jak bych ho definoval...
je to schopnost, vlastnost...
jejíž součástí je schopnost vcítění..
a schopnost konat...
schopnost zapomenout na sebe...
a určitý uvědomění toho, že nejsme oddělený ostrovy, ale jsme určitým způsobem propojený... nebo snad jedno...

MEDVIDEK: chapani utrpeni druhych?
ale imho neni vzdy treba se vcitovat. spis malokdy.. chapani staci

MEDVIDEK: a kdyz se rekne schizofrenie, tak se mi jeste vybavi Faynman, jak se ho pred odvodovou komisi ptali: slysite hlasy? Treba ted uplne slysim, jak mi zena rika: ... A tak ve vysledku neodveden z psychiatrickych duvodu :-))
Takze psychiatry tak nejak s rezervou. Ikdyz je v minulosti taky mam.

MEDVIDEK: znam obdobnou verzi - neni treba se trapit pro to co nemuzu zmenit. A ani pro to, co zmenit lze. Ale to uz je takova zkratka trochu. A pak mam jeste v oblibe litanii proti strachu - nesmim se bat, strach zabiji mysleni, strach je pomala smrt prinasejici naproste vyhlazeni. Necham strach projit skrze me, kolem me, ohlednu se za nim.. (ten konec si moc nevybavuju)


MEDVIDEK: dobre tema jako obvykle.. jako devitka si na nej necham cas.. :)

MEDVIDEK: Nejsou mi jasné v tomto kontextu výrazy sociální, vztahový a sebezáchova. Je možné to nějak stručně vysvětlit?

Mám na Vás dotaz : Jak by jste popsali soucit? Co je dle Vás soucit?

Vybavuje se mi moc silná věta, kterou používám když jsem "emočne v prdeli".

(Životě,Bože, srdce moje dosaď dle víry) .....Přijímám se "se soucítěním" vše co ze mě vychází , vše co je mou součástí. Vše bolestivé i to krásné. Přijímám to a prosím ať mám sílu to nesoudit. Jen pozoruji. A pak , když přijde správný okamžik, ať mám sílu změnit věci , které mohu změnit a přijmout věci , které změnit nemohu a prosím o sílu rozlišit jedno od druhého."....

BAGHICEK: ják mám vědět jestli jsi schizofrenik?:-))))

Můj osobní názor je , že každý máme "své". Mám pocit, že medicína má své
místo v této společnosti a mnohdy pomáhá. Já sama bych v určitou dobu byla bez léků úplně v prdeli. Dokonce i diagnozu mám.
Jenže já sdílím názor, že nic se neděje "jen tak" a nemoc je tady často proto , abychom si uvědomili spoustu věcí.
Enneagram není terapie, diagnostika...enneagram je cesta.

A taky mám výrazný pocit , někdy skoro jistotu, že každý člověk co se sebou začne něco dělat a pídit se po přičinách, že tak "JAK LEZOU VEN HEZKÉ VĚCI , SOUBĚŽNĚ VYLÍZAJÍ VEN TY TEMNÉ A BOLESTIVÉ".

MEDVIDEK: a ja jsem schizofrenik? ;) a co ostatni?

QUANTI: hm...dle textu...může být.

MEDVIDEK: a co jsem ja? :) sebezachova?

A propo z toho co píšete o svých dnech je docela i poznat kdo je sociální, vztahový nebo sebezáchova.