Já mám ráda hodně typ 1 , prostě je s nima prdel...ve snaze dojít dokonalosti, jsou z toho fakt vtipný stavy.
Dneska jsem měla v záchvat v hodině angličtiny.
Moje asistentka(1) a já se učíme anglicky. Máme hodiny ve firmě , v kanceláři.
A teď situace: Učitelka angličtiny nám pouští Cdčko a my zapisujem do tabulky co jsme z konverzace pochytily...načež moje tabulka je vyplněná a čekáme na kolegyni, (pouští se to asi po 5té dokola bez efektu) kolegyně M. začíná cvakat propiskou a evidentně vůbec se v tom článku nechytá. Do toho pro ni (1) napjatého okamžiku , už asi po 10 něco kvíkne...něco jako alarm u auta, ale o dost slabší. Kolegyně M. zvedá hlavu a říká" Já se nemůžu soustředit. Tady je takový hluk, vstává a jde k oknu se slovy "to mi určitě někdo vykrádá auto. " Já sedím ožírám propisku a tvářím "nijak".
Kolegyně M. s rukama v bok, rázně vykročiv si,ve snaze chytit zatím neviditelného doměleho pachatele...ovšem botou zavadí o kabel a padá mezi stoly, při pádu sebou bere stůl, telefon, fax, květináč a pár fasciklů...Rachot jak prase.
Vstává, upravuje si drdol na hlavě, kontroluje kolena.../já sbírám součástky/ a prolásí, je to dobrý nemám špinavé kalhoty...:-))))
Já myslela , že je po ní a ona si kontroluje kalhoty.