HERR_FLICK: Boss 429 na silnici která není rovná neujede fakt ničemu, to auto bylo naprosto nepoužitelný na cokoliv a byl to jen homologační speciál pro ten motor (v NASCAR ten motor nejezdil v Mustangu, ale v Torinu, ale potřebovali s ním prodat nějaký auta a ze záhadnýho důvodu se rozhodli to vecpat do Mustangu).
Jinak to, že byly v Trans Am lepší Mustangy než Challengery a Cudy je spíš o tom, jak byly udělaný ty závodní auta. V reálným světě sériovejch (nebo aspoň přibližně sériovejch) aut je Challenger světelný roky před Mustangem. Obecně Mopaří podvozky z tý doby fungovaly velmi solidně, zatímco Fordí stály většinou zahovno.
A ano, Mustang je lacinej krám. Mopary z tý doby jsou sice možná ještě laciněji udělaný po stránce zpracování (interiéry jsou strašný), ale celkově je na Mustangu vidět, že je to kompakt s kastlí udělanou na efekt. Takový Torino už mi přišlo jako docela rozumný auto, který vcelku funguje a dávalo nějakej smysl, ale Mustang je fakt hroznej.
Třeba Challenger je vevnitř už taky hnusnej, ale i sériovej funguje tak, že se nebojíš o život, vejde se do toho dospělej člověk a s pár drobnejma úpravama to je schopný pohybovat se rozumnou rychlostí i v zatáčkách.
Disclaimer:
Z americkejch aut druhý poloviny 60. let jsem řídil od každýho koncernu a platformy alespoň jeden exemplář, od většiny několik. Mustangy tuším dva nebo tři, E-body jedno ('73 Challenger), B-bodies asi pět (dva Chargery, tři Coronety, možná nějakej Plymouth, teď nevím), A-body jedno (Valiant), intermediate Fody dva (69 Torino a 71 Torino, to starší bylo dokonce moje vlastní), fullsize Ford myslím jeden (moje 68 Galaxie), fullsize Moparů nepočítaně, fullsize GM asi pět, intermediate GM jedno nebo dvě.
Jediný, co jsem neřídil, je první generace F-body (Camaro/Firebird), protože ty u nás skoro nejsou.