Což nemění nic na tom, že z principu nepodjíždím. Nesnáším totiž namistrované řidiče, kteří si to po dálnici hasí, jako kdyby hráli videohru, a automaticky předpokládají, že mají všichni dost rychlé reflexy, aby stačili na jejich jízdu zareagovat. Děda se lekne, škubne volantem, a zůstaneme tam všichni. V autě prostě nespěchám, nemluvě o tom, že čas, který bych tím získala, jsou maximálně minuty, a to za risk nestojí.