HNILOB: Byl výbornej v Peacemakerovi :)

HUGH_BOYLAN: já jsem vegan

ZCR: tu mám vedle Grónských mýtů. Tohle je https://www.taschen.com/en/books/art/01168/japanese-woodblock-prints

OMNIHASH: no ale řeč byla o Torontu, a o tom, jak domkaři jsou proti pokroku ve městě - myslím, že kdyby někdo chtěl postavit paneláky v suburban, tak nikdo neřekne ani popel... z mojí zkušenosti, byť na okraji města, tak věci jako obchody a restaurace jsme měli - i v pěším dosahu - do té míry že o víkendech, kdy jsme nebyli pryč a neměli program, tak jsme chodili pěšky / na kole na obědy... ale na nákupy jsem jezdila autem, pže se mi to nechtělo tahat v ruce...

a jako jo, vím co myslíš, mnoho našich známých bydlelo v nějaké "bedroom community" - v místě, kam jezdili lidi vlastně jen přespávat - ale opět - to nebyla místa, kde by se nemohly postavit paneláky místo domků....

HEJSEK23: Nikde jinde nevidím takovou možnost nakopnout si malíček...

MAR_TINA: bible krabická?

HEJSEK23: v něm je zrovna nejlepší kousek mě knihovny

HEJSEK23: To tě bude muset MAR_TINA přestat zvát na návštěvy.

MAR_TINA: parkety i všech osm jeleních prdelí vem čert, ale ten hnědej šanon v vlevo dole co je tam snad jako první, tam nemá co pohledávat! Vždyť tam velikostně vůbec nepasuje
Nemůžu se koukat jinam, a bolí to 🥺

MAR_TINA: plus za komentar o plovoucce!

XMEDA:ano, vejškový budovy jsou kolem byznys bloků, protože je to jedno ze dvou míst v okruhu 30 kiláků, kde je dovolej stavět, a je jich takovej nedostatek, že se vyplatí tam stavět residenční mrakodrapy pro půlku populace. Na jinejch místech prostě nedostaneš povolení ke stavbě. To zavání dost průserem, a historicky dost těhlech projektů po pár desetiletích sklouzlo do ghett. Jakákoliv vejšková buda je ze svý podstaty dražší na údržbu, a typicky někde v druhý půlce životnosti začne vyžadovat větší opravy, a když se to sejde s nějakou další negativitou od změny vkusu po finanční problémy města, tak máš z výstavní čtvrti náběh na slušný postapo.
Se sítěma to není pravda, hustota inženýrský sítě je skoro stejná jak pro rodinný domky, tak pro deseti+ patrový budovy, každej pozemek potřebuje všechny sítě tak jako tak, mění se jenom průtok/kapacita. Na blok činžáků potřebuješ stejně kabelů a trubek, jako na blok rodinejch domků, maximálně některý budou tlustší, ale v bloku činžáků ti na to platí daně 1000 lidí a v RD 100. Je to primární průšvih valný většiny americkejch radnic, Toronta nevyjímaje. RD se městu vyplatěj v jediný chvíli, a to během výstavby/prodeje, když utržej prachy za schválení a obdobu vyjmutí pozemků ze zemědělstký půdy. Od tohodle momentu je jich 95% na městský úrovni daňově prodělečnejch, ergo jediná možnost, jak udržet finance v tomhle modelu na uzdě, je nekonečnej cyklus schvalování dalších, a jak se tohle kolečko jednou zastaví, město zkrachuje.
Já nikomu neupírám právo na život v RD, ale každej typ stavby má svý místo, a pokud chceš mít rozumně finančně fungující město, tak je halt musíš mít proporciálně umístěný a zastoupený, nebo je zdanit natolik, abys byl alespoň šull null, a existence mrakodrapů v docházkový vzdálenosti od jednopatrovejch chaloupek indikuje, že to není uplně optimální nastavení settings. Tady je mapka zón přímo od města, všechno světle žlutý jsou reálně rodinný domky, a za nima je dalších deset kiláků plus toho samýho, akorát v jinejch jurisdiccích.

Maps
https://map.toronto.ca/maps/map.jsp?app=ZBL_CONSULT


CAROLIAN: suburban desert je termín pro místa, kde je to dál než snad míle do nejblížšího obchodu s jídlem a restaurace, kam se dá efektivně dostat jenom autem, českej překlad jsem zatím nikde nepotkal. Tím končí vysílání rádia Omnihash o urbanistice Ontaria pro tento den, potkáme se u dalšího dílu odpovědí na zásadní otázku vesmíru, života a vůbec zase brzy!

Buying a Bag of Milk in Fake London #shorts
https://www.youtube.com/watch?v=PO4k2Svd92s

CAMELLA: to je náhodou boží pohled na tapetu.

Rovnala jsem to den a půl :)

MAR_TINA: jsem jediná, kdo v té tapetě vidí stádo sobů otočených zadkem?:)

(Ale jinak chápu tvoji úlevu a radost)

moje malá srovnaná radost
(plovoučka je lisovaná z popela parket z dvanáctera historických epoch)

OMNIHASH: možná bys měl někdy zkusit žít v "poušti rodinných domků"...... :-)

Vyrostla jsem v činžáku v té tebou tak obdivované Praze - kdy ze dveří baráku (čtyřpatrového) člověk vylezl na chodník na hlavní ulici poměrně frekventovaného tahu. Hřiště na křižovatce dvou frekventovaných ulic bylo prašné a smradlavé (navíc posrané protože tam všichni z okolí chodili venčit čokly). Na jakékoliv další hřiště / park musel člověk jet tou městskou dopravou - tj. jako dítě jsem v podstatě nezažila to, že bych mohla "vyběhnout jen tak ven".

Naše děti vyrostly v "poušti rodinných domků" - se zahrádkou, s tím, že kdykoliv našli na ulici kamarády jezdící na odrážedlech, později koloběžkách a kolech. Kde, když si dítě odřelo koleno, tak ho ošetřili v nejbližším baráku, případně dovedli domů. Kde se na konci léta zavřela ulice (muselo být povolení od města) a bylo sousedské grilování na začátek školního roku. Nejbližší park byl uprostřed této "pouště" - tj. relativně bezpečný (nesvištěly tam autobusy a spěchající auta), relativně udržovaný - a opět - plný místních - dětí, které se znají ze školy a kroužků, a i ti pejskaři si nedovolili nechávat hovna - protože je tam každej znal - a protože i jejich děti a vnoučata si tam chodily hrát...
Kdykoliv jsem mohla děti vystrčit na zahrádku - a když bylo hnusné počasí, tak třeba jít na procházku kolem bloku - a mohla jsem je nechat třeba skákat do louží a sbírat šneky a lupínky - protože jsem věděla, že můžeme být během pěti minut doma (žádné cesty dopravou), kde je převleču a umyju....

Když jsme domek pořizovali, byli jsme normální mladí lidé (teď jsme imho pořád normální, akorát to mládí už je v zadeli :-)) - holt jsme si domek pořídili na okraji města (za cenu dlouhého dojíždění do práce), čtyřicet let starý, s původní kuchyní a koupelnou, starými okny (single pane v hliníkovém rámu - izolační vlastnosti cca korálkového závěsu - v baráku byl průvan a slyšeli jsme i když si na protějším chodníku někdo odkašlal) - a když někde zbyly peníze, tak jsme trochu investovali (třeba do těch oken)... holt jsme jezdili na dovolenou pod stan a ne do pětihvězdy na Bali, jezdili jsme ve starých autech, neměli jsme členství v country clubech a předplatné do vinařství a jánevímco ještě...

Jinak k těm starým, co si zlomyslně a svévolně sedí v domcích - nevím jak v Torontu, ale u nás naopak staří domky prodávají - případně na ně mají negativní hypotéku - že jim to zaplatí menší bydlení jinde (protože můžou být už v oblasti, kde třeba není práce), případně nějaké důchoďáky a pečovatelské domy... celé naše sousedství bylo postavené v roce 1964, určitou generací lidí - která kolem roku 2000 domky prodávala - a tím se tam sešla zase naše generace - lidí s malými dětmi - takže tam zase vznikla komunita malých koloběžkářů a ráchačů se v bazéncích na předzahrádkách a rodičů organizujících si vyzvedávání ze škol a školek... no a teď i tyhle děti odrůstají a domky se zase prodávají protože lidi si můžou dovolit povolit v pracovním nasazení (a výši výplaty), případně jít do důchodu...
A ano, domy "narůstají na ceně" - ale nikoliv na hodnotě - vzhledem k inflaci, nákupnímu košíku atd... my jsme dům prodali po osmnácti letech za dvojnásobek toho, zač jsme to koupili - ale výplaty jsou taky dvojnásobné, minimální mzda je vyšší o cca 80%, ceny potravin jsou taky plus mínus dvojnásobné, benzín byl na víc než dvojnásobku.... takže dům udělal pro nás to, že jsme na vloženém kapitálu "netratili" co se týče "hodnoty" - nikoliv vyčíslené částky.