POTRAT
tys tento klub nečetl. zachytils pár příspěvků a vyjadřuješ se mimo mísu. Zofiin syn do normální školy chodil... dopadlo to velmi špatně. pokud jí chceš dávat rady, přečti si to celé.
Dále bych tě chtěla upozornit, že tato diskuse nebyla založena proto, aby se někdo navážel do rodičů nadaných dětí za to, že jsou na své děti hrdí. Každý rodič je na své dítě hrdý a předhazovat mu to jako negativní vlastnost je neakceptovatelné.
Všechny děti potřebují podporu a uznání. Všechny. Ani Jaromír Jágr by nebyl tam, kde je, kdyby mu někdo v dětství říkal, že vlastně není dobrý, že ostatní jsou lepší, že má chodit do normální školy (chodil do speciální hokejové, kde bylo všecko podřízeno hokeji), aby nebyl "mimo realitu", jak ty píšeš. Každé nadání potřebuje prostor pro rozvoj. A každé dítě musí cítit, v čem je dobré, že když se bude snažit, dosáhne excelentních výsledků. To, co ty nazáváš "uměle posilovat schopnost" je pouze umožnění rozvoje té schopnosti. jinak ji ubiješ a zapadne.

ALDEMIK
k tomu čarování a sumě vědomostí. myslím, že mi vůbec nerozumíš. ale zkusím odpovědět na tvoje otázky - syn (je mu 7 let) se naučil periodickou soustavu prvků za jeden večer. prostě ho to zrovna zaujalo a chtěl si o nich povídat. paměť mu slouží, no tak si je jen tak mimochodem zapamatoval. ale kdyby prvky neznal, nemohl by řešit chemické rovnice, chápeš? nejde to bez základní znalosti, že třeba O ve vzorci je kyslík a že má protonové číslo 8. je to stejné, jako se čtením a psaním. když neznáš písmenka, nic nenapíšeš a nepřečteš.
Pak se ještě ptáš, kterou část jeho rozvoje považuju za hlavní a co byl hlavní přínos učitele?
Já považuju za skutečně důležitou jedinou věc: aby můj syn byl šťastný. nic jiného. je mi jedno, jaké povolání bude mít a kolik bude vydělávat. nepovažuju za úspěšného člověka, který má postavení a prachy. úspěch je pro mě pouze to, pokud se podaří být šťastný. můj syn je šťastný, když se může něco dovídat a když objevuje. přemýšlí, dumá, zajímá se. není to vyhraněné: někdy se zajímá o přírodní vědy, někdy o matematiku, někdy o češtinu... většinou žije ve své fantazijní říši a "reálné vědy" ho zajímají jen pro realizaci těch fantazií. všechny děti tohle nadchne. on vůbec nerozlišuje kamarády podle nadání. jeho nejmilejší kamarádka (už ze školky) není moc chytrá holčička. ale stejně jako většina dětí se umí zapojit do té fantazie. a tam už je pak jedno, jaké má kdo IQ.
co bych chtěla od učitele? aby moje dítě vedl. aby nebyl zkostnatělý a nevadilo mu, že syn má své slabé stránky (je např. přecitlivělý a někdy se rozpláče). ale to vedl nemyslím pouze vedl k vědomostem (třeba když se v matice omylem objevil příklad 1:2 a on ho vypočítal, tak mu ho učitelka škrtla s tím, že to ještě nebrali, tak to nemá řešit), ale aby mě taky podpořil ve snaze naučit dítě řádu a povinnostem. nejsem nadšená z toho, že v současné době se pořád všichni ohánějí právy, ale povinnosti nikdo plnit nechce. nepřeju si, aby z mého dítěte vyrostl takový člověk. přála bych si, aby učitel mého dítěte měl to dítě rád, ale aby jeho svět nebyl chaos.

POTRAT - o synovi píši jen v této rubrice, jinak jeho nadání nikde nezdúraznuji, nedělá to dobrotu...
Nevím, jestli jsi četl to, co jsem psala před asi 20 příspěvky...jak se na tu soukromou školu dostal... co tomu předcházelo...pokud jsi to četl, tak si ted děláš srandu...protože jak jsem psala syn měl z 3 let docházky do státní školy velmi závážné zdravotní problémy, nakonec skončil v nemocnici...jak můžeš napsat, že jsem ho tam měla nadále nechat,... a jak ses snad dočetl v 5 státních základkách v Brně mi ho odmítli vzít...museli by s ním dělat něco navíc a na to prý při počtu dětí, které ted ve školách jsou, a množství poruch, které ted tak často mají,
Vím, že mnohé průměrné, když se hovoří o nadaných to dráždí, ale já k nim (k průměrným) také patřím - nestydím se za to...a nebudu kvůli tomu, že mám syna chytřejšího, než jsem sama, na něj žárlit, či ho omezovat, naopak...měl od narození spoustu zdravotních problémů, které jsme překonali...jsem na něho pyšná, to je kasnad každá máma. Syn navštěvuje 5 kroužků, od 7 let jezdí na tábory, od 5 let do dětské léčebny (alergik), všude jsou jiné děti, s jinými zájmy, takže se nebojím, že by nepoznal rozmanitost kolektivu a různost lidí...

Raiman byl nadanej autista, to je námět na zcela jinoudiskusi...

ALDEMIK: je to sázka do loterie, dobrá škola a dobrý učitel, kolektiv dětí a schopnost udržet si v něm svoji pozici... Já chci jenom říct, že tím, že budeme uměle posilovat jednu schopnost, budeme jinou oslabovat

POTRAT: tomu říkám antré do jámy lvové :)))

ZOFI: nejlepší a nejspeciálnější škola je škola života, jestli máš svýho syna ráda(myslim, že hodně, že jsi na něj dokonce velice pyšná a když můžeš, tak zdůrazníš jeho výjimečnost), tak ho nech mezi těmi, které nazýváš "obyčejnými", rozmanitost kolektivu a různost lidí v něm totiž člověka naučí to, co není v osnovách.

Jinak jsem si všimnul, že tady dost často operujete s číselnym vyjádřením inteligence, což je to dost diskutabilní, např. testy mensy reflektujou akorát jeden jedinej druh schopnosti. Rainman taky dokázal spočítat mrknutím oka počet na zem rozsypanejch párátek a jinak to byl nepoužitelnej idiot, kterej neuměl žít...

ZOFI: Pojmy: Možná jo. Možná proto, že nás bylo ve třídě na gymplu "nadaných" 9 a "nadprůměrných" ale ne "nadaných" zbylých 21 a nevnímala jsem mezi těmahle dvěma skupinama žádnej viditelnej rozdíl kromě toho, že "nadaní" většinou nehráli fotbal a "nadprůměrným" byla matematická olympiáda ukradená už od 4. třídy, kdežto "nadaným" až od 6.

Myslím, že názory jednotlivých studentů, učitelů i odborníků se hodně liší. Shoda (většinou) panuje v tom, že normální škola nestačí skoro nikomu, že je potřeba větší individualizace a možnost volby dětí a větší důraz na spolupráci a podobně. To co jsem psala, je můj názor, i když je asi podobný jako názor lidí, kteří jsou pro mě inspirací (viz ty odkazy).

Co je ale v tomhle směru docela zajímavé, jsou výsledky mezinárodních výzkumů (myslim že PISA), kde se ukázalo, že v Česku je jeden z největších rozdílů v úrovni mezi dětmi v 5. i 9. třídě, ale ti dobří nejsou o nic lepší než v jiných zemích (čili máme nadprůměrně velký podíl špatně prospívajících dětí). Ukázalo se to tak ve všech zemích, kde se děti brzy třídí podle nadání do výběrových tříd, v zemích, kde se tak neděje, byli ti dobří stejně dobří jako u nás, ale těch opravdu špatných bylo procentuálně daleko míň... To jen tak pro zajímavost.

Učit 35 let v kuse je pakárna :-) Výborné to mají někde ve Skotsku nebo kde - učitel má po 5-10 letech doporučenou placenou dovolenou typu jeden rok sázet stromky nebo nejakou podobnou cinnost, to mi prijde dost rozumne...

Aldemik - možná sis spletla pojmy - nadprůměrné děti a nadané děti - ty první mají IQ 110 až 130, je jich kolem 10%, jsou také chytří, mají skoro samé 1, ale nepotřebují zrychlené tempo učení, či rozšíření učební látky. Tyhle děti nepotřebují jinou - speciální školu. Pak jsou děti, které mají IQ 130 až 140, těch je kolem 3 - 4 %, a dětí nad 140 je jen 1 - 2 %, můj (syn má 142) , tyto děti potřebují úplně jiný způsob výuky, mnohem více učiva, normální škola jim nestačí...
tím, že jsi ještě mladá, jsem myslela jen to, že seš ještě plná elánu, ale ty starší učitelky už nejsou...vím o čem mluvím , moje máti učila asi 35 let matiku - fyziku na základce, byla úplně "vycucaná" nemohla se dočkat důchodu, a to šla v 57 letech !!! Nevím, jak to budou učitelé zvládat do 65 ...

Chiméru neznám, ale vše co tu napsala je pravda, se vším s ní jako matka stejného dítěte souhlasím...

Víš, říkala jsem si, že by jsi o tomhle tématu mohla ve škole s profesory a studenty udělat nějakou diskuzi...pak nám tu zas něco napsat...jestli to dobře chápu - na školách jsou profesoři i studenti proti zavádění speciálních tříd pro nadané děti?

Omlouvám se, že mi tam ten text stále skáče, aniž bych dopsala myšlenku...dala jsem to nějak dohromady.

ZOFI: Popravdě řečeno, nemám pocit, že by ses snažila reagovat na něco z toho, co píšu já. (kromě toho, že jsem mladá a s krátkou praxí)

ZOFI: ok, to je určitě tim.

ALDEMIK -

ZOFI: Příběh tvého syna jsem četla, pokládám ho za dost výjimečný, protože takhle všestranně nadané dítě opravdu asi neznám (věděla bych o 3 podobných, ale všichni jsou dost tupí na tělocvik :-)) Musí být dítě mimořádně odolné :-) - tolik aktivity - mě málem zabilo jenom o tom číst (jsem asi o dost jiný typ člověka).

Nemyslím si, že by si nadané dítě nutně nemělo co říct se svými spolužáky v běžné škole. Samozřejmě s nima nemůže 100% sdílet to, na čem pracuje a tak, nemůže většina dětí, co má nějaký koníček, a vynahrazují si to v kroužcích a podobně - to je dost normální. Největší rozdíl vidím asi ve slovní zásobě a používání slov... (ale tohle fakt nevim, hovory dětí v různých školách o přestávkách jsem fakt nijak hluboce nezkoumala a neporovnávala)

Nemyslím si, že nemáš pravdu. Mám ale pocit, že si neuvědomuješ jinou věc - škola poškodí drtivou většinu dětí. Nezávisle na tom, jestli jsou nadané nebo ne. Klasická škola je nutí do normovaných výkonů, do kterých se z nějaké strany téměř nikdy nevejdou, zabíjí v nich zvědavost, učí je učit se pro známky, podvádět a nevidět smysl v činnosti učení, učí je odvozovat svoji hodnotu od pochval nebo trestů (ani jedno nevede ke kritickému ale reálnému sebepojetí) a od mínění druhých. Všechny děti potřebují jinou výuku. Ani jeden z těch agrumentů, které jsi uváděla nemá žádnou zvláštní platnost jen pro děti nadané.

tak tím to je...jsi ještě dost mladá a bez zkušeností...plná energie...s krátkou praxí. P.učitelka mého syna byla klidné, flegmatické povahy, měla před 50kou, doma 3 dospívající děti, jezdila do práce přes celé Brno...děti ve třídě byly hodně podprůměrné, již ve 3. třídě měly na vysvědčení 3!!! Což můj syn nedokázal pochopit, ani ted nic než 1 nenosí...Až budeš za 30let v podobné situaci, jsem zvědavá, jak svoje možná poslední síly věnuješ nějakému nadanému dítěti...

Bydlim v Praze, dětí mám ve třídě 26. Neučím je ale pořád, jen 2× týdně (jsem ve třeťáku a trošku si dobrovolně prodlužuju povinnou dvouhodinovou praxi na dvoudenní). Supr učitelka rozhodně nejsem, ale snažim se být - je to dost těžké, protože jsem sama zažila fakt dost nudou školu (pro všechny zúčastněné). Na věku styl učení imho moc nezáleží, později se akorát blbě mění. Snažim se inspirovat hlavně v Chlupovce http://www.fzs-chlupova.cz/ a programu RWCT http://www.kritickemysleni.cz , některé věci mi jdou, některé ne... tak normálně :-)

(trochu ot - zaujal mě trochu článek Vztah mezi délkou kojení a inteligencí v dospělosti na www.medicina.cz

http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=5182&s_rub=305&s_sv=1&s_ts=39423,75

ALDEMIK -

CHIMERA: 1) Probehla reforma a termin "soucasna skladba uciva" v ni postrada jakykoliv smysl. Pochybuji, ze by pro nadane deti nebyly klicove kompetence dost dobre. Tim myslim, ze otazka pece o nadane deti neni problem specialni skoly, ale dobre skoly.

2) Do takovehle jazykovky jsem chodila take. mozna nebyla stejne usporadana jako ta, o ktere mluvis ty - na prvnim stupni jsou od 3. tridy paralelne 2 tridy: A jazykove, B normalni (cti "ti, nejsou dost dobri, aby byli v acku"). Na druhem stupni byly 4 tridy: AG vyber gympl, BG zbytek gympl, A (jazykovka), B (cti: "uplny povl"). Vysledek byl: gympl A mel nejlepsi ucitele (cili zajimavejsi vyuku, vetsi rozvoj atd.), rozdily mezi tridami se zvysovaly. Povsimni si zvlaste toho, co si odnáší dítě (můžeš si představovat, že je nadané, ale trémista), které v přijímačkách neuspělo. V páté třídě má za sebou dva zásadní životní neúspěchy. Takové dítě (třída) se dost často samo odepíše.
Mě tenhle systém dost vyhovoval (byla jsem v téhle hierarchii navrchu), než jsem se začala poukoušet pomáhat s jednou "odpadní" třídou pracovat a viděla, jaké přesvědčení o sobě získali a jak se k nim ostatní děti chovají.

3) Vzdělávání je předávání sumy vědomostí do hodně malé míry - napadá mě k tomu několik otázek: Za jak dlouho se například tvůj syn naučil chemické prvky? Musel mu to někdo "předat", nebo se to naučil sám praxí díky zájmu? Co by se stalo, kdyby mu to nikdo "nepředal"? Měl zájem o chemii po tom, co se je naučil, nebo už před? Kterou část jeho rozvoje v téhle oblasti považuješ ve vzdělávání za hlavní a co byl hlavní přínos vlivu učitele?

Můj názor je ten, že děti se nejlépe učí onu "sumu vědomostí" právě tím čarováním, ne naopak.

3) Předsudek, že neumí komunikovat s ostatními a nedokážou si jich vážit - to jsem brala jednak ze svého gymplu (jak píšu, jako dítě na vrcholu hierarchie jsem si toho nevšimla), jednak ze situací, kdy jsem měla možnost dělat něco společně s lidma z Buďánky, kteří se k nám (z "obyč gymplu") chovali dost arogantně a povýšeně. (trochu jim to omlouvám většim množstvím a pubertou, ale stejně...)

Vaši gympl-lady nezbývá než politovat, nadané děti sice dost často drzé jsou, ale na jejich straně chyba nebývá...

dokončení - co dělat v takové situaci? Možná bydlíš v jiném městě než já, máte méně dětí ve třídě, lépe vyškolené učitele ... třeba jsi super učitelka, ale každá není jako ty - ono to povolání není vůbec jednoduché...až ti bude 50, či 65 (dnešní odchod do důchodu), budeš také učit jinak, méně nadšeně...zajímá mě to...napiš, jaké ty máš zkušenosti a odkuď...

ALDEMIK - dětí nadaných je ve školním věku asi 3 - 4 % , průměrných je ten zbytek... Můj syn mezi tyto děti chodil 3 roky...přečti si od začátku - níže - jeho příběh... Kdyby jsem mu letos školu pro nadané nezajistila - nezapalatila, nevím jak by dopadl... Většina učitelů je průměrná, nemají časpři 30 dětech a ani velký zájem, se těmto dětem věnovat... průměrným její tempo a nápln standartní výuky vyhovuje....Většina učitelů se s takovým dítětem setká 1 -2x za život - jak je mají učít, nejsou na to připraveni...Kdo nemá takové dítě, vůbec neví - neumí si představit, o čem mluvím !
Pro tvoji představu jaké jsou tyto děti - můj syn při náročné výuce ve 4. třídě soukromé školy, kam letos chodí a kde musel během měsíce dohnat veškeré učivo, probrané zde za uplynulé 3 roky - chodí, ostatně jako všichni, na dobrovolné odpolední vyučování, které mu každý den končí v 15 - 16 hodin (němčina, počítače, rozšířená matematika, dramatická výchova, sportovní hry).Přijde domů, zhltne svačinu a letí do kroužků - dopravními prostředky na různé konce Brna...Od 5 let hraje na zobcovou flétnu, tedy již 5 let navštěvuje ZUŠ, další 3 hraje na klasickou kytaru, už několik let žadoní o housle, zatím odolávám...Druhý rok zde také hraje v souboru dechových nástrojů a navštěvuje povinnou hudební nauku. V pátek mu v 15 hod končí vyučování, většina normálních dětí se těší na volné odoledne, on však odchází na "druhou směnu" do ZUŠ, naštěstí ji má asi 10 minut pěšky od školy, a zde má další 4 vyučovací hodiny, domů přichází kolem 19 hodiny. Letos si zamiloval klavír, od učitele si zjistil nějaké základy a o přestávkách se naučil sám spoustu písniček, nyní si toužebně přeje učit se hrát ještě na klavír... Na počátku 3. třídy byl na konkurzu, který prováděli ve škole do dětského pěveckého sboru - Kampanla.Chodí tam již 2.rok, krásně zpívá a nevadí mu docela náročné 2 hodinové zkoušky každý týden...S e sborem i umeleckou školu měl už velké množstvi veřejných vystoupení .
Přesto, že miluje hudbu, ještě víc miluje matematiku a práci na počítačích. Letos začal chodit mezi 13 - 15 ti leté na programování, a až na mezery v angličtině za nimi nijak nezaostává. A ni ve sportunezaostává - 3 roky plaval v TJ,letos ze zdravotních důoů začal dělat karate v TJ Sokol Brno. Dobře lyžuje ,bruslí, jezdí na kole..Od 6 let chodí do skautu, o víkendeh absolvují i 20kilometrové výlety...Nikdy není unavená, na učení se podívá pár minut denně, úkoly dělá po návratu, tedy kolm 20 hodiy. Přesto kolem 22h, kdy se dostane do postele, nemůže usnout...přemýšlí...
Znáš hodně takových dětí? Pro rodiče je to docela náročné- psychiky, časově i finančně, mít takové dítě...jo a za Marťana považovali děti ve státní škole Ronyho, nebavila se tam s ním už ani noha od stolu...začala i pěkná šikana...jaký přínos myslíš, že to mělo pro mého syna? To, že začal ze stresu bezdůvodně omdlévat, až skončil v nemocnici na neurologii? Dle psychologa obrana organizmu, tolerovaná míra stresu jeho psychiky byla překročena... Letos se mu to už nestalo, je štastný a spokojený...je mezi svými...konverzace a témata hovorů mezi dětmi v této třídě, rychlost, obsah a množství učiva vše na zcela jiné úrovni...ve státní - nuda, nuda, nuda...
Pokud rodič pro takové dítě hodně do doby, než se dostane a gympl neudělá, tyhle záporné pocity nadané dítě zela převálcuje...vycházím ze zkušeností svých, psycholožky v Pedagoicko- psychologické poradny, která má tyto děti na starost dělá individuály) a psycholožky, která učí na Masar. Univ. v Brně a píše o těchto dětech studii...
Ve svých dlouhých příspěvcích jsem se snažila vysvětlit, že tyto děti jsou jiné , potřebují zcela jinou výuku, jiný přístup učitelů,Tak jako to potřebují děti postižené, třeba autisti. Copak ti by mohli být v normální třídě? Ve třídě se 30 dětma i kdyby byl učitel sebevíc supr (jak píšeš) se mu nemůže věnovat, ani kdyby sebevíc chtěl... a když dítě toho supr učitele nemá - co pak s tím? Co bys dělala ty?
Zajímalo by mě jaké máš zkušenosti a znovu opakuji - c

ALDEMIK já tu zkušenost nemám. naše děti perfektně ve školním prostředí splynuly. možná je to tím, že je to jazyková škola a od 3. třídy tam chodí jen děti, které prošly přísným výběrovým řízením.
a pokud má iq nad 130 kde kdo (ten průzkum dělalas kde? podle Mensy je to jen 1 - 2 procenta populace), tak by bylo tím spíš dobré, aby byly speciální třídy... protože pro děti s takovým IQ je současná skladba učiva a jeho tempo úplně mimo mísu.

co se týče vzdělávání - ano, do určité míry to JE předávání sumy vědomostí.
např. syn se zajímá o chemii. těžko by ale mohl uvažovat o nějakých reakcích látek a pod., kdyby neznal chemické prvky. takže napřed se prostě musíš naučit chemické prvky a jejich názvy. to beru jako nutný základ. pak už se s tím dá čarovat. bez toho ne.

ten předsudek, že děti ze speciálních tříd neumí s ostatními komunikovat, je dost rozšířený. zejména u lidí, které takové děti nikdy v životě neviděli. naše škola má projekt pro nadané jen na první stupeň. a teď se jedná o tom, jestli by je poté jako třídu nepřevzalo nějaké osmileté gymnázium. a dozvěděli jsme se, že na gymnáziích dělá negativní klima v této věci jedna dáma (pančelka), která rozhlašuje kde může, že nadané děti jsou nekomunikativní, drzé, rozloží celou třídu a nedá se s nimi pracovat. takové že oni na gympl nechtějí. drahá lejdy ty děti ještě neviděla. s žádným ani nemluvila. na den otevřených dveří se podívat nepřišla. ale VŠECKO O NADANÝCH DĚTECH VI!

CHIMERA: Klidně mi můj názor vyvracej, proč by mi to mělo vadit? :-)

Volbu rodičům rozhodně upírat nechci. Jenom nemám pocit, že by diferenciace na specializované školy byla řešením (jasně, pro konkrétní děti v konkrétním čase to řešení je, a proto nemá smysl téhle možnosti nějak bránit), ale jinak mi nepřijde přínosné vydělovat z normální třídy jiné děti než nějaké fakt geniální (pardon, ale IQ nad 130 má fakt kde kdo).

Pořád mi přijde hlavní problém to, že většina současných škol bere vyučování jako předávání určité sumy vědomostí, což vyhovuje jen velmi málo dětem (odhaduju tak 5 v 30členné třídě, ostatní se buď nudí, nebo nestíhají). Mám pocit, že i ty to bereš jako nutný způsob výuky. Vysvětlování něčeho ostatním v žádném případě nemusí a nemělo by znamenat jakékoliv povyšování a ani to s tím nemusí mít nic společného. To je otázka toho, jestli umí učitel vytvářet bezpečné klima ve třídě (nikoho neshazovat) a dávat dětem nějakou rozumnou zpětnou vazbu, aby věděly, že si jich váží a aby si vážily samy sebe a samy sebe navzájem. Nemá to naprosto nic společného s hierarchií.

Buhužel já mám zkušenost, že tzv. "nadané" děti ze speciálních tříd si nedokážou vážit těch ostatních a neumí s nimi účinně komunikovat.