AACHEN: Protože se Češi houfně neženou do žádné církve.
Ačkoli uvedení světci byli součástí nerozdělené církve, nelze popřít, že přinejmenším soluňští bratří byli součástí jejího výhodního proudu a ti ostatní svatí čerpali z obou proudů. Naproti tomu potom tu zvítězil proud západní, který východní křesťany prohlásil za kacíře.
To, co u těchto světců je možno zdůraznit je právě jejich nesporná "pravoslavnost", která se tehdy ještě nevylučovala s "katolickostí".
Jinak nejde o to odkazovat celkově na husity, ale spíše na výrazné stránky jeiich zbožnosti, které jsou blízké pravoslaví. To je zejména důraz na Písmo a eucharistii, přičemž to druhé jednoznačně u evangelíků a čechoslováků chybí. A ovšem odpor k papežství.
Samozřejmě, že u nás nelze odmyslet 1000 let vývoje křesťanství - to také nikdo nechce.
Co se týče toho "cizího parvoslaví", pak je takto možno snad označit příliv ruského pravoslaví, ale už ne Gorazdovu misii, která se snažila čerpat z domácích zdrojů co jen to šlo - uveďme třeba demokracii v církvi (různé výbory a komise laiků) a lidový zpěv, vyrůstající z místních kořenů. Samozřejmě, že ruské pravoslaví, které v praxi občas nepostrádá rysy orientální despocie ("Vladyka skazal!") je v některých projevech Čechům cizí. Ale to není pravoslavím, to je Ruskem.
Je třeba navazovat spíš na Cařihrad než na Moskvu. A v posledku samozřejmě na Jeruzalém:o)))
Česká katolická církev východního obřadu není řešením - poněvadž by nadále zastávala bludy jako papežská neomylnost a pod., Filioque, neposkvrněné početí... Nejde přece o podobu, ale o obsah víry.
V tomto smyslu by spíš byla řešením naopak česká pravoslavná církev západního obřadu. Západního - tedy upraveného předkoncilního, nejlépe ale asi kališnického.