CHOMI: No jo, před inkvizici už to nejde :-)

Jinak mě fascinuje, jak Vás trápí duše mrtvejch dětí (neříkám že to pro Vás není důležitý), ale to že JEDEN Z VÁS deprimuje už tak zničený ženský po potratu, Vás jaksi vůbec netrápí...
Já vím, že Vám je tohle asi jedno, ale uvědomujete si jak Vás bere společnost, i vůči ostatním církvím (nechci rozhodně katolíkům, protestantům,. husitům či nějáký jiný bandě nadržovat, nemám Vás rád všechny stejně)? Jako bandu agresivních rusáků, co se jenom hádá vo prachy, řve pod oknama nemocnice a zavírá dvacetiletý holky za zpívání...
Jedinej důvod proč tady nejste ve vnímání lidí na urovni vesmírnejch lidí je to, co se stalo za války v resslovce a z toho prsa taky nelze sát celej den...
(i když toho ted možná někteří z vás litujou, kdyby nevoddělali heydricha, tak to tu možná dotáhl a podmínky pto Vaší činnost by byli naprosto ideální /homosexuálové dlouho před popravou mučeni, žádný holky co zpívaj v kostelech apod.).

A ted podte mínuska do mě, pravda bolí...

ADAMIRA: si říkám, čím člověk musí v životě projít, aby se hned po ránu choval jako debil - ostatně jako včera, předevčírem, před týdnem atd...

SANTAL: No určitě je možné konat za ty děti panychydu, předpokládám, žee je na to i nějaký postup v liturgických knihách.
Tady je o tom nějaká diskuse: http://www.monachos.net/conversation/topic/7009-prayer-for-unborn-children-forbidden/ , nepročítal jsem to, ale snad by ses tam mohla o něčem dozvědět, případně se zapojit a zeptat.
Případně s tímhle můžeš jít i za biskupem, nevím, pod jakou eparchii vaše obec spadá, ale oba biskupové, Rostislav i Jiří, jsou dobří a zbožní pastýři. Můžeš navrhnout nějakou iniciativu na úrovni biskupství a sama ji pak s požehnáním vladyky zkusit rozjet.

CHOMI: Co já osobně je jedna věc - druhá, co bych chtěla aby dělal kněz (místo řvaní pod okny tam, kde je navíc jaksi pozdě).

Přála bych si, MOC, aby alespoň jednou za rok byla mše za nenarozené děti. Mše za ty naše chtěné nenarozené - opravdu hodně by to leckteré ženě pomohlo a pro ně církev nedělá, z mého pohledu nic - i za děti zabité, nechtěné... Leckterá žena později opravdu lituje, má jiné dítě "namísto" zabitého. (Jejich žal a celoživotní trauma je taky něco, co by mělo fungovat při prevenci - myslet na to co bude potom, ne jen řešit aktuální situaci a ... nepohodlí). A jsou děti, kterých se matky zbavili a nemodlí se za ně nikdo. I za tyto by měla být obětována...

Existence takové mše pak taky funguje jako prevence, výchova - myslet na nenarozené děti s láskou, ale - nedopustit, aby tak dopadly jednou ty naše...

Existuje dodnes hojně používané úsloví "Poturčenec horší Turka", které ještě v dobách Rakouska -Uherska vycházelo ze zkušenosti lidí na ůzemích pod nadvládou Osmanské říše. Z těch dob je označení Turek až dodnes označením cizí osoby, která má moc a utiskuje dotyčné.