CHOMI: že by odtud "titul" von Sajrajt? ;-)

SAMUELARACHNID: Nevím, ale slyšel jsem o tom.

SAMUELARACHNID: Naprosto netuším že někdo takový existoval. O Rusku mám obecně jen chabé znalosti. A navíc VÁŽNĚ nejsem teolog :-)

HAROLD: Zkoušel jsem dohledat, ale nepovedlo se.

GUYVER: Já kdybych si aspoň pamatoval, kde sem to čet... :/

SAMUELARACHNID: Jo tak. Že to znají. Já jsem myslel, že šlo o vrhání. Zase, pokud by šlo ne o jurodivého, ale o chlysta, tak to snad byli rozkolníci.

GUYVER: Zas jim možná nekřivdi ;)
možná znají jurodivé životopisy více

SAMUELARACHNID: Ti by se do cara, který je zástupcem Putina na zemi, určitě nepustili.

GUYVER: Tak snad chomiá, nebo Santal

SAMUELARACHNID: Já jsem jenom našel, že Vasil Blažený házel šutráky na chrám. S historkou přišel Harold a ten nevěděl kdo to byl.

Otázka v plénum: který to byl jurodivý, který po carovi házel výkaly?

Asi den jsem nad tím uvažovala. Výsledek je, že tohle nelze říci - vždy lze napsat leda více nebo méně pravděpodobnou hypotezu (která by u mě byla, že jsou patrně více loajální pravoslavní).
Znovu by to bylo tady o místní pravoslavné/RKC, kdoví, jak jsou na tom se vztahem ke kněžím tam, kde je RKC malá, nebo dokonce pronásledovaná? (Hypoteza: jsou loajálnější a najdeme pozitivnější vnímání než na Slovensku).

Ono vůbec pokud jsou třeba v Etiopii jinak posunuté hodnoty kdečeho, včetně vlastního otce, proč by nebyly posunuty hodnoty vnímání otce duchovního?

Takže by asi bylo nutné tu otázku zůžit na rozdíl ve vnímání v ČR, SR...

A i tam se dopracujeme jen k hypotezám. Které se jistě budou odvíjet od jiného postavení kněží/biskupů z teologického pohledu - jenomže nakolik to ovlivní vnímání naprosto obyčejného člověka, řekněme malé vesnické pekařky? Tam bude nutné znovu vzít v úvahu i ne-teologické aspekty.

Asi by to stálo za vypsání nějaké té témy na disertaci :-)

CHORCHEOS: To je zajímavá otázka. Vzhledem k tomu, že s ptáš na loayalitu, jde očividně o dotaz na "pocit". Nuže, mám pocit (možná mylný ale mám ho), že v pravoslaví je loayalaita a vůbec úcta k biskupům větší než u katolíků. Protože na jednu stranu "zezdola", ční biskup nad množství ženatých kněží jako někdo, kdo nese těžký kříž svého mnišského života, zatím co u katolíků jsou celibátní všichni a biskupové většinou mniši nejsou. Na druhou stranu, "seshora", není moc biskupů omezována papežem, což u katolíků vede k jakémusi podmíněnému chápání biskupů.
Takže pravoslavní si asi svého vladyky váží více než katolíci.
Ale můžu se v tom mýlit...

SANTAL: na mě právě blízkost platí, v tomto případě je holt odpudivá.

Tady ale nejde o celistvost církve, ptal jsem se, jestli je v pravoslaví jiná loajalita k patriarchům než u katolíků.

CHORCHEOS: Nebudu diskutovat o subjektivním pocitu "na mě blízkost neplatí" - to může být pravda, nebo jen sebeobraz a nelze to posoudit.

V každém případě blízkost vliv má, což ví každý politik, co před volbama obráží okrsky a podávají si ruce s kým jen mohou. Věděl to Jan Pavel II., když taky jezdil všude - a ti lidi se setkáním měnili - byť to byly jen mezi tisíci lidma na stadionu, a ne... v malém chrámě, kde přijímají z rukou toho představitele, kde od něj dostávají požehnání, kde dojde k doteku... Nebo, když na svého vladyku teď na vzříšení křičíš z plných plic "Christos voskrese" :-)

Věděli to Cyril a Metod. I proto uspěli. Stejně tak to věděli vladykové, co jezdili po vesnicích východního Slovenska ve 20. letech minulého století. Přišli do těch malinkých dřevěných kostelíků OSOBNĚ. A získali si lidi. Papež tehdy v reakci poslal nuncia do Prahy, zkusit taky mši "v hlaholice". Na ty lidi z východu (tehdy taky Zakarpatské Ukrajiny) to pochopitelně vliv nemělo... :-) (informace z dobového tisku)

Proto mluvím o psychosociálních aspektech, a platných pro naši situaci (malá země, malá církev).