TANAIS: opet se chytas nepodstatnych detailu toho, co jsem psala a pak jeste hovoris o necem jinem. Ne, nema to vyznam resit.
A nerikam, ze je neco jedine a spravne, to absolutne ne. Opet nepochopeni.

HITOMI: ne, nenahlížím :)
Já bych svůj vztah neměnila. Kdepak.

Můj partner bohužel občas nechodí domů z práce unavený tak, že mu stačí, že mu udělám čaj a sedne si k počítači. Bohužel. Někdy má v práci nápor několikadenní, případně několika týdenní. Za tu dobu prostě musím spoustu věcí řešit sama v sobě, spoustu věcí musím nějak sama rozhodnout, zaujmout k nim nějaký postoj a nevalit na partnera svý problémy. Spoustě lidem by tohle nevyhovovalo. Chápu, že si to vcelku neumíš představit. Nehledě na to, že do toho se nám už "pletou" děti a tak nějak jsou často důležitější věci, než potřeba zašukat si s někým jiným.

Ona je otevřenost a otevřenost... respektive - spíš ono sdílení veškerých pocitů, jak to asi máte vy, jestli chápu správně. To samozřejmě někdo může potřebovat a může mu to být příjemné. Zvláště pak ženě. Znám takové vztahy, zažila jsem to. Ano, je to příjemné. Ale není to jediný možný fungující a správný typ vztahu.

Není to o tom "bát se o něčem mluvit". Je to spíš o samostatnosti. (Ne, tím nechci říct, že jsi nesamostatná, ale pochybuji, že Ti můžu vysvětlit zkušenost, kterou nemáš - zatímco já tu tvou mám). Já se nebojím o věcech mluvit. Ale spíš se mnohem častěji rozhoduji, zda má některé věci smysl probírat.

A ano, všechno tohle je ovlivněno typem vztahu, sociální vrstvou a rozdělením rolí v rodině, příbuzenskými vztahy, dětmi a tak dál, z nichž jedno ovlivňuje druhé.

A jak vidno, clovek se tu ted uz poradne diskuze nedocka, protoze se tu zacina objevovat velmi casty neduh, a to vytahovani naprosto nepodstatnych detailu v textu, takze se pro dnesni vecer loucim a jdu milemu pripravovat caj :)
pro me je beztak nanejvys dulezite, ze je se mnou zajedno partner :) pac zdejsi damy o mem vztahu beztak vi prd a z tech utrzku se nic nedozvi, ale na pobaveni jim to zrejme staci a maji dojem, ze znaji vse :)

TANAIS: :-))))))))))

Ale jinak - samozřejmě, proč to partnerovi neříct, že si chci odskočit. Než abych z toho já chudinka byla nervní a protivná, že to v sobě dusím. Ne já, ale ať se s tím smíří můj miláček. Konec konců - když už jsme spolu pár desítek let a vychovali jsme tolik dětí.. :)))) Prostě mu to řeknu a je. Von se s tím nějak rovná ;)

Nevím sice, jak jsi to přesně myslela, Hitomi, ale tohle samo o sobě je fakt vtipný :-)))

TANAIS: jedna z mnoha realnych situaci, co konkretne je na tom vtipneho? Nastineni jedne z mnoha situaci :)

TANAIS: pro me samozrejme ano, ale pro tebe ne. nahlizis ted na tu vec snad jinak, kdyz vis, jak dlouho s nim jsem? .)
ja si nedovedu predstavit vztah, kde bych se musela bat o necem mluvit. to je pro me naproste scifi :) ale uz si tak nejak zacinam vsimat, ze to bohuzel jinde nefunguje tak pekne jak u nas. A otevrenost komunikace by nemela zaviset na necem, jako je typ vztahu, vydelek atp. Snad jen ta doba. Kdyz je partner utahan z prace, nabidnu mu, ze mu uvarim caj a necham ho u jeho internetu, at si oddechne, to snad da rozum...

"par nekolik desitek let, deti odrostly, objevi se u jednoho z nich touha po experimentu"

tohle mě rozesmálo :)

FURYAN: jojo, pod tohle bych se opravdu podepsala.
Tak jako tak mi prijde zdravejsi, kdyz je spolu treba par nekolik desitek let, deti odrostly, objevi se u jednoho z nich touha po experimentu, tak se na tom dohodnout, nez aby to v sobe dotycny musel dusit, byl z toho pak protivnej a nervni....
tomu druhemu fakt nejakej zalet nic neudela, o nic ho to neokrada
a zijeme v dobe, kde je velmi dobre dostupna ucinna antikoncepce, takze nejakej odskok nemusi vzdycky koncit ditetem. A je v zajmu vsech stran, aby se tak nestalo :)

ILLUZE: Skoda, ze me lip neznas... ach ty rychle soudy...

ILLUZE: A ja ti na ni rovne, a ferove odpovidam - ze nemas jisotu nikdy. Co vic ti mam napsat? Ze naivne verim, ze mi zena nikdy nezahla a nezahne?

Kdyby se zene, kterou miluju, na rodilo dite, budu ho vychovavat a zivit. O to ti jde? Ale to delam tak i tak. Tak jaky to ma smysl, ten dotaz?

ILLUZE: Nemam zadnou moznost, pokud si neudelam geneticky test, vedet, ze jsem otec. A to v zadne ze zde uvedenych variant. Ta otazka je irelevantni.

FURYAN: teď ale přecházíš do jiné roviny ;-)
neodpověděl jsi mi na otázku
vážně bys z téhle situace měl radost a šel do něčeho podobného
ILLUZE: ?

ILLUZE: J, a budu jezdit v tom aute, co ji koupil ten druhy :) Nicmene vazne - ano, hodne se ted pise o tom, jak se lide dovidaji o skutecnych otcich a neotcich, ale tak to preci bude i kdyz bych to citil standardne jak ovetsiina - povazoval neveru za neco fatalniho. Ne?

FURYAN: jasně a fakt pak budeš s radostí živit a vychovávat dítka cizích chlápků, se kterými si to rozdala a byla tedy v tu chvíli šťastná, když žila s tebou a "milovala" tebe? ;-DD

FURYAN: "mít rád neznamená vlastnit"... jo, ať je klidně šťastný, je to prima, ale fakt nemusím o některých věcech vědět :-)))))

Ano, oba argumenty znam, ale jsou to prevzaty pocity nekoho jinyho, nauceny fraze. Nebo ne?