HITOMI: ne, nenahlížím :)
Já bych svůj vztah neměnila. Kdepak.

Můj partner bohužel občas nechodí domů z práce unavený tak, že mu stačí, že mu udělám čaj a sedne si k počítači. Bohužel. Někdy má v práci nápor několikadenní, případně několika týdenní. Za tu dobu prostě musím spoustu věcí řešit sama v sobě, spoustu věcí musím nějak sama rozhodnout, zaujmout k nim nějaký postoj a nevalit na partnera svý problémy. Spoustě lidem by tohle nevyhovovalo. Chápu, že si to vcelku neumíš představit. Nehledě na to, že do toho se nám už "pletou" děti a tak nějak jsou často důležitější věci, než potřeba zašukat si s někým jiným.

Ona je otevřenost a otevřenost... respektive - spíš ono sdílení veškerých pocitů, jak to asi máte vy, jestli chápu správně. To samozřejmě někdo může potřebovat a může mu to být příjemné. Zvláště pak ženě. Znám takové vztahy, zažila jsem to. Ano, je to příjemné. Ale není to jediný možný fungující a správný typ vztahu.

Není to o tom "bát se o něčem mluvit". Je to spíš o samostatnosti. (Ne, tím nechci říct, že jsi nesamostatná, ale pochybuji, že Ti můžu vysvětlit zkušenost, kterou nemáš - zatímco já tu tvou mám). Já se nebojím o věcech mluvit. Ale spíš se mnohem častěji rozhoduji, zda má některé věci smysl probírat.

A ano, všechno tohle je ovlivněno typem vztahu, sociální vrstvou a rozdělením rolí v rodině, příbuzenskými vztahy, dětmi a tak dál, z nichž jedno ovlivňuje druhé.

TANAIS: pro me samozrejme ano, ale pro tebe ne. nahlizis ted na tu vec snad jinak, kdyz vis, jak dlouho s nim jsem? .)
ja si nedovedu predstavit vztah, kde bych se musela bat o necem mluvit. to je pro me naproste scifi :) ale uz si tak nejak zacinam vsimat, ze to bohuzel jinde nefunguje tak pekne jak u nas. A otevrenost komunikace by nemela zaviset na necem, jako je typ vztahu, vydelek atp. Snad jen ta doba. Kdyz je partner utahan z prace, nabidnu mu, ze mu uvarim caj a necham ho u jeho internetu, at si oddechne, to snad da rozum...

"par nekolik desitek let, deti odrostly, objevi se u jednoho z nich touha po experimentu"

tohle mě rozesmálo :)

FURYAN: jojo, pod tohle bych se opravdu podepsala.
Tak jako tak mi prijde zdravejsi, kdyz je spolu treba par nekolik desitek let, deti odrostly, objevi se u jednoho z nich touha po experimentu, tak se na tom dohodnout, nez aby to v sobe dotycny musel dusit, byl z toho pak protivnej a nervni....
tomu druhemu fakt nejakej zalet nic neudela, o nic ho to neokrada
a zijeme v dobe, kde je velmi dobre dostupna ucinna antikoncepce, takze nejakej odskok nemusi vzdycky koncit ditetem. A je v zajmu vsech stran, aby se tak nestalo :)

ILLUZE: Skoda, ze me lip neznas... ach ty rychle soudy...

ILLUZE: A ja ti na ni rovne, a ferove odpovidam - ze nemas jisotu nikdy. Co vic ti mam napsat? Ze naivne verim, ze mi zena nikdy nezahla a nezahne?

Kdyby se zene, kterou miluju, na rodilo dite, budu ho vychovavat a zivit. O to ti jde? Ale to delam tak i tak. Tak jaky to ma smysl, ten dotaz?

ILLUZE: Nemam zadnou moznost, pokud si neudelam geneticky test, vedet, ze jsem otec. A to v zadne ze zde uvedenych variant. Ta otazka je irelevantni.

FURYAN: teď ale přecházíš do jiné roviny ;-)
neodpověděl jsi mi na otázku
vážně bys z téhle situace měl radost a šel do něčeho podobného
ILLUZE: ?

ILLUZE: J, a budu jezdit v tom aute, co ji koupil ten druhy :) Nicmene vazne - ano, hodne se ted pise o tom, jak se lide dovidaji o skutecnych otcich a neotcich, ale tak to preci bude i kdyz bych to citil standardne jak ovetsiina - povazoval neveru za neco fatalniho. Ne?

FURYAN: jasně a fakt pak budeš s radostí živit a vychovávat dítka cizích chlápků, se kterými si to rozdala a byla tedy v tu chvíli šťastná, když žila s tebou a "milovala" tebe? ;-DD

FURYAN: "mít rád neznamená vlastnit"... jo, ať je klidně šťastný, je to prima, ale fakt nemusím o některých věcech vědět :-)))))

Ano, oba argumenty znam, ale jsou to prevzaty pocity nekoho jinyho, nauceny fraze. Nebo ne?

ale to už se fakt dostáváme úplně jinak, než je šukání se zadanejma ;)

HITOMI: jak pro koho, pro tebe asi má, ne? :)
Zajímá mě to.

Je to volba, no. Říkat či neříkat si všechno. Já jsem možná pro ty milosrdný občasný lži. Když ti chlap chodí urvanej domů z práce, tak na něj prostě všechno nenavalíš. A pokud má třeba náročnou práci, jako má ten můj, tak to ani dělat nemůžeš, protože jinak by to nemohlo fungovat dlouhodobě. Ale ono to dost záleží na tom, jaký typ vztahu máš, co dělá tvůj partner, jestli oba stejěn vyděláváte - v tom je celá řada faktorů, který tohle ovlivňujou.

FURYAN: jedním důvodem je výchova, etika, kultura - to je ovšem volovina. Druhým, tím vážnějším důvodem je, že kdyby se to partner nedopatřením dozvěděl, tak mu to ublíží. Děláš prostě něco, čím riskuješ, že partnerovi ublížíš. Teda tak to aspoň vnímám já. Musíš trochu lhát, abys mohl někam na jiný rande... případně lžeš, když někde ulítneš, že jsi ten telefon nemohl zvednout, pač jsi ho neslyšel, pač jsi byl v kině... tohle, myslím, může budit pocit viny. Ale to je problém nevěrníka. Nikoli jeho partnera, myslím :) A mělo by to tak zůstat.

TANAIS: skoro 6 let, proc? ma to nejakej vyznam?

HITOMI: jak dlouho jste spolu?