AFRAM:
budeš patřit asi mezi ty výjimky...:-)
ale pozor třeba ti tím manželka říkala, že raděj bude s tebou doma, než jít sama pryč, když jsi byl tak vytížený... lze předpokládat, že si tě moc neužila...
ILLUZE:
dobu MD mám už moooc dlouho za sebou, ale v živé paměti mám, že od té doby jsem se naučila na manžela a otce svého dítěte v zásadních a podstatných věcech nespoléhat.....tu ji zapoměl v jeslích, až ji přivedla paní z jeslí.....a to i když den předtím mě poslal, ať si zrovna z práce zajdu s kamarádkou ....., tu ve školce, družině, nebo zasklil sllíbenou návštěvu rodičáku a tak...a vždy mě to mělo napadnout, že když se neobjevil včas u mě v práci nebo doma, že se se jako něco děje....(mobily nebyly)... no od té doby jsem měla vytrénované nervy, i nohy z pobíhání mezi prací a školou a tak....naše dítě bylo téměř vždy a všude poslední a čekalo s paní učitelkou vychovatelkou, tázající se .... kdo ji má zrovna dnes vyzvednout..... vždy už oblečená obutá na lavičce v šatně.... no děs.... už bych tu hoňku nechtěla...
ale já díky studiu nebyla vlastně na MD a moje 3 -měsíční MD po ukončení školy to byla pohoda...organizačně jsme stíhali zájmy i potřeby a dítě bylo asi hodné, takže jsme v průběhu dne vše zvládli Navíc přesto, že jsme se náhle ocitli daleko od příbuzných a všech dosavdních známých v cizím městě, měli kolem sebe podobné matky s dětmi a vypomáhali si i se společně bavili. V tom jsem měla mopžná i díky své povaze trochu víc štěstí....
toto by spíš patřilo do klubu pokročilých rod. než sem.... nevím... nějak jsem nepostřehla ..,. v čem je podstata vztahu s někým jiným, ženatým, slibujícím se že se rozvede.....ale to fuk.... vlastně už chápu.... ono to tím vlastně začíná viz Afri.... sám vytížený a když je konečně doma pošílá ženu pryč .... tak to asi taky není OK :-)