FANAE: mno... ale voni asi nejsou spokojený, když to tu Dahl řeší, že ano... Jsou různý věci, který můžou rozvodu bránit. Děti, majetek, blablabla. Ale důvod, že k rozvodu vlastně neni důvod, protože je všechno ok, pro mě fakt neni důvod :)

FANAE: rozvod vůbec není o cáru papíru. Je to absoluteně nesrovnatelný se svatbou. Je to o dořešení situace, do které se člověk dostal. O zodpovědnosti ke stávajícímu partnerovi. Ono - důvěra je hezká věc, ale on se i jinak báječnej člověk, se kterým se rozejdu a nerozvedu, může dostat do problémů, se kterýma se pak můžu vézt já včetně mého nového přítele, kterej za to nemůže. Ten papír, který ti nakonec dají, je to nejméně důležité.

rozvod, když jste dohodnuti, trvá 10 minut a stojí jen nějakej poplatek za podání žádosti, za potvrzení dohody o majetkovým vypořádání u notáře dá člověk možná stovku, to je všechno

FANAE: Pro mě nejsou důležité ani tak cáry papíru, jako spíš to, co jimi deklaruji. Tvůj názor je úsměvný - jako přes kopírák názor každého, kdo nemá odvahu udělat něco naplno, zavřít si zadní vrátka. Každý, opravdu každý, kdo se takhle potácí, většinou trápí několik dalších lidí kolem sebe (bývalou manželku - manžela, nového partnera, děti, zbytek rodiny), se takhle vyjadřuje o těch "cárech" papíru.
Pro mě jsou z jiného vesmíru lidi, kteří mají pocit, že zavázat se manželstvím (nebo dlouhodobým vztahem se vším všudy) nic neznamená a že je OK to chtít kdykoli zrušit ve stylu "už mě to neba, tak se rozejdem". Něco jako pocit odpovědnosti k ostatním, které jsem svou první volbou ovlivnil/a...to ti asi nic neříká.

LONESTAR: Řekla bych, že vypořádat staré účty a vyčistit stůl je racionální jednání, když k tomu přičtu, že tím dávám najevo novému partnerovi, že mi k tomuto kroku nechybí chuť ani odvaha, pozitiva narůstají.
Tahleta tvrzení, že to není třeba a že o nic nejde atd. atd. považuju za alibistické a lenivé kecy. Ovšem, máš-li za sebou rozvod, od další ženy jsi odešel, žiješ (zřejmě) se třetí, budeme mít nutně na tyto věci rozdílný názor. Já jsem s věkem dospěla a stále dospívám ke smířlivosti s blbostma, které jsem kdysi řešila, na druhou stranu mám stále jasněji ve věcech, které jsou podle mého podstatné. Osobní ochota a odvaha vypořádat si věci a (mimo jiné) umět odejít z něčeho se vším všudy a jednou provždy, stejně jako ochota vstoupit do nového závazku naplno, bez starých restů a bez alibismů je pro mě jednou z nejpodstatnějších věcí v životě vůbec. Na druhou stranu pro mě je jak svatba, tak i rozvod (rozchod) natolik zavazující a zásadní životní krok, že na lidi, kteří mají obé za sebou více než jednou, se dívám už docela s rezervou.

No, já jsem toho názoru, že je dobrý mít zameteno před vlastním prahem v těhle věcech. Mně by vadilo žít s někým a myslet to s ním vážně a nebýt rozvedená. (Jeden rozvod za sebou už mám).