Fyzikální chemici mě požádali, zda bych jim nepřipravil další látku "tetrabutylmethan" ("Bu4C" alias 5,5-dibutylnonan). Přemluvili mě, ale poslední krok nebude snadný. Jak na to tedy?
Bu-CO-Bu -- Bu3COH -- Bu3CCl -- Bu4C
Tohle by nejspíš nakreslil i student prvního ročníku organické chemie. Látka je navíc popsaná v literatuře, ALE (a zde už začínají problémy) - autoři začali z 0.5 kg (!) valerové kyseliny, tu esterifikovali, přidali Grignardovo činidlo připravené z cca 0.8 kg nBuBr a cca 250 g Mg, poté bezvodý chlorovodík na konverzi karbinolu na chlorid a na závěr další várka Grignardova činidla v přítomnosti několika gramů HgCl2. Autoři pak získali asi 20 gramů produktu, který byl ovšem dále (!!!) 5x frakčně destilován, až získali frakci, která měla "očekávané IR spektrum", uvedený index lomu a bod tuhnutí při -10 °C. Samozřejmě se neobtěžovali čtenáře zatěžovat takovými detaily, jako jsou reakční teploty, rozpouštědla nebo nedejbože jiná spektroskopická data...
Každý asi tuší, že největším problémem je poslední krok, kdy bude preferována eliminace. Jak tedy upřednostnit substituci před eliminací? Přemýšlel jsem o výměně nBuMgX za nBu2Zn. To by mohl být měkčí nukleofil. Má někdo nějaké zkušenosti? Zkoušel někdo takovým způsobem vytvářet kvarterní centrum? Nežádoucí alken se pak pokusím dihydoxylovat nebo hydroborovat a oddělit chromatograficky. Jakékoliv tipy jsou vítány... A ne, nechci začínat z 0.5 kg nonan-5-onu...