nic takhle navečer nezvedne náladu tolik, jako když měření bodu tání samovolně přejde v detonaci (ne že bych to neočekával, jen ta nízká teplota dost překvapila)

WILDENBURY_SQ: nedal by sa z dimetoxybenzaldehydu pripravit kyanhydrin, zredukovat a potom kondenzacia s dajme tomu metylglyciniumchloridom v nepolarnom milieu + baza? resp. hydrochlorid chloridu kyseliny aminooctovej je tiez ako tak stabilny, nie?

WILDENBURY_SQ: mohlo by to jít, pokud by ten aminoketon na konci prvního řádku nechtěl spontánně kondenzovat. Osobně jsem s ničím takovým nepracoval, tak neposoudím. Je-li dostatečně stabilní, tak i v mém případě můžeš tu redukci dělat až na konec.

BORAG: Analoga tohoto - selektivní N-acylace aminoalkoholu - se v literatuře vyskytují, ale mě to vždy reálně zlobilo. Neříkám, že to nejde / nedělám systematickou chybu, nezavrhuju to...

... Ale co mi naopak vzdy behalo s 90% vytezkem , to je alfa-bromace ketonu + nasledne nukleofil a Staudinger ... Vidite tam nejake uskali nebo sporny krok?

WILDENBURY_SQ: jenom rychlý návrh bez kontroly s databází, takže mohou být problémy:
ortholithiovat p-dimethoxybenzen, následná reakce s ClCOCH2-sukcinimid, vzniká p-dimethoxybenzen-CO-CH2-sukcinimid, redukce karbonylu na alkohol a Gabriel na uvolnění aminu, další reakce s ClCOCH2-sukcinimid (půjde selektivně na amin) následovaná Gabrielem

Navrhněte prosím shůdnou lab. syntézu midodrinu z 2,5-dimethoxybenzaldehydu nebo p-dimethoxybenzenu. Zní to triviálně, ale trotlfest syntéza se selektivním rozlišením N- a O- reaktivity (nebo vyhnutí se této situaci) podle mě sahá za znalosti střední školy...

(Jinými slovy zkuste obejít aminoalkohol, svůj návrh mám...).

CURDLED: ano, zrovna procházím reaxys. Očividně velmi ochotně reaguje s O, S a N nukleofily. Pak je tam několik případů s fluorenem. Snad to půjde podobně snadno s alkyly.

Jedna z variant, o které jsem uvažoval na počátku, vycházela z pentaerythritolu, který jsem chtěl oxidovat na tetraaldehyd, na něj pak adovat PrMgX a na závěr odpálit všechny OH skupiny.

BORAG: tenhle tetrabromid je docela uzitecny - pri alkylacy kyseleho methylenu (napriklad ve fluorenu) se s nim delaji hezke rigidni spirocyklobutany - to uz je jako neco z vasi supramolekularni zahradky

CURDLED: No vida, nenapadlo mě zkontrolovat ten tetrabromid. Tohle by už za hřích stálo! Dva kroky - to je slušná úspora času. Vyzkouším kuprát a případně i zinek (kdesi jsem viděl, že s látkami typu R2Zn se dá pracovat při teplotách pod -20 °C i v CH2Cl2).

Ano, tyhle neopentyly jsou bohužel prokleté. Dříve jsem zkoušel Finkelsteiny na klíckovitých strukturách a tam to nešlo ani v sulfolanu při 200 °C... Jiné substituce jsem pak musel dělat pomocí R-CCLi/Cu a následně hydrogenovat.

BORAG: Prodava se "pentaerythrol tetrabromide" C(CH2Br)4

Oboril bych se na nej propylgrignardem v pomeru 2:1 s CuCN, v obrovskem nadbytku pod Ar, smichal bych to pri -20C a nechal bych to stat pr pokojove teplote nekolik dni (kupraty se nemaji ohrivat), pak zpracoval nadbytkem vodneho thiosiranu (anebo concentrovaneho amoniaku).

Prislusny tetraiodid se prodava, ale je pomerne drahy (TCI Europe: 140 Euro/10g), ale snad by sel zfinkelsteinovat z bromidu.

Jinak bacha, tehle neopentylove halogenidy jsou blbe reaktivni (takhle jsem ve 100g meritku vymenoval vClCH2CMe2CH2OH chlor za azid, s azidem sodnym, a fungovale to docela hezky - akorat bylo potreba k tomu pridat 1 ekvivalent NaI a ohrat to na 140C v DMSO , 40 hodin!)

CHESS: Ano, to byla další z možností (avšak o trochu delší). V tomto případě jsem chtěl získat příslušnou Bu3C-COOH, tu nechat reagovat s organokovem a získaný keton pak redukovat (např. Wolf-Kishner) na uhlovodík...

Fyzikální chemici mě požádali, zda bych jim nepřipravil další látku "tetrabutylmethan" ("Bu4C" alias 5,5-dibutylnonan). Přemluvili mě, ale poslední krok nebude snadný. Jak na to tedy?
Bu-CO-Bu -- Bu3COH -- Bu3CCl -- Bu4C
Tohle by nejspíš nakreslil i student prvního ročníku organické chemie. Látka je navíc popsaná v literatuře, ALE (a zde už začínají problémy) - autoři začali z 0.5 kg (!) valerové kyseliny, tu esterifikovali, přidali Grignardovo činidlo připravené z cca 0.8 kg nBuBr a cca 250 g Mg, poté bezvodý chlorovodík na konverzi karbinolu na chlorid a na závěr další várka Grignardova činidla v přítomnosti několika gramů HgCl2. Autoři pak získali asi 20 gramů produktu, který byl ovšem dále (!!!) 5x frakčně destilován, až získali frakci, která měla "očekávané IR spektrum", uvedený index lomu a bod tuhnutí při -10 °C. Samozřejmě se neobtěžovali čtenáře zatěžovat takovými detaily, jako jsou reakční teploty, rozpouštědla nebo nedejbože jiná spektroskopická data...
Každý asi tuší, že největším problémem je poslední krok, kdy bude preferována eliminace. Jak tedy upřednostnit substituci před eliminací? Přemýšlel jsem o výměně nBuMgX za nBu2Zn. To by mohl být měkčí nukleofil. Má někdo nějaké zkušenosti? Zkoušel někdo takovým způsobem vytvářet kvarterní centrum? Nežádoucí alken se pak pokusím dihydoxylovat nebo hydroborovat a oddělit chromatograficky. Jakékoliv tipy jsou vítány... A ne, nechci začínat z 0.5 kg nonan-5-onu...

LIBRIUM: jestli si vzpominam dobre, trioxan je sice dobre rozpustny ale velmi malo reaktivni v reakcich s organometaly, a spis se pouziva na takove veci jako chlormethylace aromatu

BORAG: skus trioxan miesto para? alebo znaceny dostat len paraformalin?

CURDLED: ano, tohle byla jedna z možností, o které jsem taky uvažoval. Analogickou reakci jsem ale dělal nespočetněkrát (30x?) s lithnými acetylidy, kde příslušné alkynoly vznikaly v poměrně slušných výtěžcích a za výrazně kratší dobu (lithiace při -78 °C, přidání paraformaldehydu, ponechání ohřát na RT a je hotovo). Samozřejmě, že Li-sole se chovají jinak než Mg-sole, a proto ta výrazně delší reakční doba a reflux. LiCl vyzkouším a uvidím. Dík za tip(y).

napada me, ze ona ta reakce s paraformaldehydem mozna tak dobre nefunguje. Nechce to jeste nejakou Lewis acid typu LiCl?

CURDLED: odparku to v tomhle případě vůbec nevidělo. Reakci provádím přibližně takhle: do vysušené a argonem napuštěné aparatury sestávající se z 50 mL dvojhrdlé baňky opatřené 10 cm zpětným chladičem napojeným na Ar-linku dám určité množství Mg hoblin a zrnko jodu. Aparaturu profouknu Ar a následně přidám 30 mL absolutního etheru (destilovaný klasicky z benzofenonu). Následně se přikape nPrBr a vzniklý nPrMgBr nechám míchat za RT dalších 30 min. Pak k tomu jednorázově přidám suchý paraformaldehyd (sušený 60 min na Kugelrohru při 120 °C a 600 mTorr) a za RT míchám 16 h. Další ca 4 hod pak ještě reflux. Nyní se pak procedura štěpí:
V případě "suché cesty" byl do reakční směsi po malých dávkách přidáván NH4Cl dokud docházelo k vývoji plynu a na závěr pak několik kapek vody. Na aparaturu byl nasazen 10 cm sestupný chladič a za teploty olejové lázně 45 °C vydestilován ether. Následně teplota zvýšena na 160 °C a vydestilován butanol. Ke konci destilace byl krátce snížen tlak na cca 20 Torr, čímž došlo k oddestilování posledních zbytků kapaliny.
"Mokrá cesta": Ro reakční směsi bylo opatrně přikapáno 15 mL koncentrovaného vodného NH4Cl, přidáno dalších 10 mL etheru a vodná fáze oddělena. Ta byla následně promyta 4 x 20 mL etheru. Veškeré organické fáze byly spojeny a vysušeny nad MgSO4. Ten byl následně odfiltrován a ether oddestilován za atmosferického tlaku a teploty olejové lázně 45 °C. Zvýšením teploty na 160 °C došlo k vydestilování butanolu. Ke konci destilace byl opět snížen tlak na 20 Torr (ne, butanol se tím neodpaří, neboť destilát stále obsahoval podle 1H NMR cca 10 % etheru).

no hlavne je potreba zjistit, kam se produkt ztraci - podle meho soudu na odparce, proto bych destiloval opatrne na vodni lazni. Taky je potreba vysusit extrat pred odparovanim, azeotrop voda-butanol ma dost nizky bod varu 92C).

Zpracovani nasucho: dalsi vec, co me napadla, je par kapek vodnateho 48%HF, a pak to zabit nadbytkem praskoveho bezvodeho Na2CO3 (funguje jako docela dobre susidlo). MgF2 je naprosto nerozpustny ve vsem.