ANGUA: O odmitnuti vecere ani nemluv! Prave se vzpamatovavam z odmitnuti vecere jednou Italkou :-)).

PSEUDOINTELLO: Me to na nem prave hrozne bavi, je starsi o dost a hodne zcestovalej, strasne moc toho zazil a kazdej rozhovor s nim mi da neco novyho.. coz se mi stava vazne malokdy...
akorat mam dycky neodbytnej pocit, ze musim odmitnout pozvani na veceri :))))

ANGUA: a jaký je to s někým, kdo není ani evropan? to už si fakt neumím představit.

PSEUDOINTELLO: uz to tak vypada:DDD

ANGUA: jdeš po ose, jo? ;-)
(kvůli tomu čechovi jsem zamítla němce, se kterým jsem se o druhý světový nasmála tolik jako s nikým jiným. možná vlastně kvantitativně stejně, ale dostávalo to úplně jinou dimenzi.)

a tesne predtim sved:) a to bylo nej, tyhle seversky narody maj krasnou anglicitnu a sou to hrozny klidasove:)

PROMETHEA: no ono je to vlastne ted tak jako rozhozeny ze si vybirma mezi dvema a jeste si nejsem jista co lepsi :) jeden je japonec a durhej nemec:))) jedno lepsi nez druhy, vazne :))

s francouzemabych se radsi nehadala vubec o nicem :)))

ANGUA: fakt? :DD a jaká národnost je to tentokrát? =)

PSEUDOINTELLO: njn francouzi..., s tema bych se o kuchyni nehadala =)
ten muj byl taky v praze na erasmu :) a prahu miluje doteď

PSEUDOINTELLO: jj .) neslo to jinak :)

PROMETHEA: "jeho poznatky o češích a tak" - to je fakt. jenže taky trochu vo hubu. my se třeba do krve hádali o to, jestli je česká kuchyně k jídlu, nebo ne. byl v praze na erasmu, takže jediný, co poznal, byly šizený hospodský svíčkový. a jakkoliv byl otevřenej a prahu miloval, některejch národních hrdostí se prostě zbavit zřejmě jen tak nejde.
ANGUA: tos mě uklidnila! a jak to dopadlo, našla sis dalšího cizince?

PSEUDOINTELLO: to ti reknu, az budu zase chodit s cechem :DD
ale je fakt, ze me taky dost pomaha, ze v praze byl uz dva roky, kdyz jsme jeste nebyli spolu, takze zna treba takovy ty drobnosti (pribinacek, "pocem" a par ceskejch hlasek, reklamy, dokonce i uvodni pisnicku z Ordinace v růžový zahrade, kterou jsem ani já neznala :D a taky mi tim otvirá oči...jeho poznatky o češích a tak..dost se tím bavíme :)

DARJUSHKA: a odkud přesně z bývalého Sovětského svazu? takže mluvila rusky?
já němčinu nikdy ráda neměla, ale jak se chvilku pohybuju v německým prostředí a jsem víc konfrontovaná s němčinou v běžném životě, začíná mě bavit - někdy mi až příjde, že si někdo udělal srandu v době obrození a přeložil spoustu slov s německou strukturou do slovanskýho jazyku :) (teď mě nic konkrétního nenapadá, ale snad víte o čem mluvim)
teď je to teda ale taky dost OT :/

PSEUDOINTELLO: ja to mela taky takhle :)

chodila jsem dva roky s francouzem, co byl ale čechofil a učil se česky, takže jsem žádný problémy s porozuměním jsem nepociťovala. vysvětlovat, co je večerníček, nebylo potřeba, protože se to naučil na hodině češtiny. stejně jsme ale mluvili francouzsky a on mi to dnes vyčítá - já jsem se při něm zlepšila, on ne.

od té doby, co chodím s čechem, mám dojem, že jsem jaksi "intelektuálně zlenivěla". zdá se mi, že mi mozek nepracuje na takových obrátkách jako dřív a že se neučím nic nového. takže: máte to někdo taky tak, nebo jsem prostě po dvacítce definitivně zblbla a lepší už to nebude?

ILLUZE: no ne, to rozhodne!! :)

ZUZKAOU: nedat tolik, kolik mohlo, kdyby co? kde je vyhoda toho, ze oba cesti rodice na dite mluvi cesky, oproti tomu, kdy jeden z nich na nej treba od narozeni mluvi jinym jazykem?

KAI: jasně že to dítě nijak nepoškodí. Ale může mu to nedat tolik, koli mohlo.

Během prvního roku dítě teprve chytá, že ty zvuky co okolo lidi vydávají mají nějaký systém, okolo prvního roku začíná mluvit a teprve okolo třetího zvládá složitější gramtaické vazby. (ta čísla jsou pouhý průměr s obrovskou variabilitou)

Učení se mluvit je jednoznačně propojené s vývojem a zráním mozku a vzájemně se to podporuje.

I když tam klíčové období je někdy v hodně raném věku. Čerstvě narozené dítě rozlišuje všechny možné myslitelné zvuky co se jazyka týče (takže rozpozná rozdíly v intonaci v čínštině), ale tuším že už za pár týdnů rozlišuje už jen ty hlásky jazyka kterým na něj mluví lidi okolo. Takže angličanče po porodu rozpozná ď a ť, a pak už nikdy, leda by tomu věnoval fakt pozornost.


(nejsem už off topic?)

ZUZKAOU: :-)))

KAI: na druhou stranu to může slovník obou i obohatit :)
třeba různá oslovení nebo názvy některých věcí, pod kterými je máš v paměti "zapsáné", aniž bys ten jazyk užívala každodenně :)

ILLUZE: mám takový pocit, že bilingvní děti jsou v pohodě, protože sice na ně lidi mluví více jazyky, ale je to konzistentní - takže česká maminka mluví česky, německý tatínek anglicky a švédská babička švédsky.

Mluví na to dítě sice zjednodušeně, ale používají spoustu hříček a písniček a podobně v tom jazyce, ve svém rodném jazyce. Ty sice vypadají jako pakárničky ale než dítě zjistí co to ta řeč je a jak to fungujue (což trvá tak ty dva až tři roky), tak všechny ty paci paci pacičky hodně pomáhají - je to jednoduché, rytmicky, zapamatovatelné, opakuje se to v jasných situacích a popřípadě se s nimi dá zaimprovizovat a na již známé téma. Což se v cizím jazyce dělá špatně - hlavně i kdybys dětské říkanky nastudovala, tak pořád máš někde vzadu v hlavě zakódované ty co ti tam vpašovali tvoji rodiče...


A pak dítě ještě chytá strukturu toho jazyka, když na sebe mluví dospělí. I když nerozumí o čem, tak to slyší a v mozku to něco dělá. Zážitky rodičů z tohohle klubu [ Dětské perly ] budiž mi důkazem ;-)