CERVIK: Můj manžel je z Balkánu a užili jsme si hromadu arogance úřednic. Když jedné z nich vyvrátil jakýsi blud, podle něhož po něm požadovala nějaké papíry, které ze zákona vůbec nebyl povinen dokládat, vysvětlila mu, že takoví jako on si sem přijedou a myslej si, že tu budou rozkazovat, ale to se strašně pletou.
Nějakou dobu to vypadalo, že se nevemem vůbec, protože například to, že v zemi, jejíž pas má, neexistuje takový institut jako je trvalé bydliště, bylo naprosto nepřekonatelné. Pro jeho zemi měl trvalé bydliště v ČR, protože tu prostě bydlel. Pro naše úřady ne, protože neměl povolení k trvalému, ale jen dlouhodobému pobytu. Totální Kocourkov, nabídli mu, že do oddacího listu napíšou "bezdomovec", tak se pak na ambasádě dohodl, že mu potvrdili fiktivní trvalé bydliště jen kvůli jeho krásným (?) očím.
Bylo to i poněkud o nervy, protože spoustu papírů bylo potřeba dostat ze Sarajeva, po válce, a nebylo jasný, jestli vůbec ještě existujou - no nakonec se povedlo a vzali jsme se. Pak byl zase porod, jak se bude psát naše příjmení, to jsme pak trochu ošulili, protože dohadovat se s úředníky o logice je někdy nadlidská záležitost.
Svatbu jsme měli takovou normální, pak se nám narodilo dítě, ale když žádal manžel o občanství, tak jsme museli na cizineckou policii na takovej ten pohovor jak z filmu Zelená karta. Bylo to komický, protože ve stejný době byl v poradní komisi jednoho ministra tehdejší vlády, přesto mu občanství nedali a musel se odvolávat... holt nebyl důvěryhodnej. Nebo neplatil? ;)