PROMETHEA: Mě tady v Anglii tak dlouho řikali Katešína, až sem rezignovala a říkajími Kate. Trochu mě to mrzí, je to jako bych ztratila něco speciálního, ale bohužel musim říct z mý zkušenosti, že angličani jsou na jazyky děsně líný. Taky když jsem tomu svýmu dala na výběr několikero variant mýho jména (Katka, Kačka, Káťa, Káča atd..) tak se akorát podivil, proč mám tolik jmen. to mě taky na angličtině mrzí, že mají prostě jedno jméno. Jane bude navždy jen Jane. Trochu nuda.

PROMETHEA: .)) asi tak :)
ja sme se treba divila jak francouzum-vubec nevim proc- prijde tezky rict mi natalko, tak mi zacli rikat talko :)

PSEUDOINTELLO: můj soukromej výzkum po evropě tvrdí opak, ale ráda si někdy poslechnu čisté ř od cizince :)
ANGUA: no jo, bydlela jsem s italkou, a už jsem se naučila, že když jí něco nerozumim, jenom si přimyslim "h" na začátek a fungovalo to :DD

PSEUDOINTELLO: jak kamoska francouzska furt nakamoscinyho psa
aj ejt ju aj ejt ju :) a nez nam doslo zeje to hate tak to trvalo asi pul hodiny :DD

PROMETHEA: co já vím, tak nikomu z mejch česky se učících známejch ř problémy nedělá. pokud jim učitelka neřekne, že to je těžká hláska, přijde jim to stejný jako všechno ostatní. konkrétně francouzi maj spíš problém s CH a s těma našima příšernejma shlukama souhlásek.

PSEUDOINTELLO: tohle je na toho sveda:) a prijde mi ze tam sou sichni ok :) stejne jako danove:)

KAI: Kateřino :DD a to uměl i to "ř"?!! (to nikdo z cizinců přeci neumí..:-O?

ANGUA: ještě je třeba zjistit, jak maj tyhle věci kulturně daný. aby tě pak jednou nepřekvapilo, že sice těhlech otázek snesl dvě stovky, ale při dvě stě první ti udělá něco ošklivýho bambusem. (hrát si se stereotypy, to je další z výhod mezinárodního vztahu!)

KAI: tohle ted a snim mam taky, ale aspon diky tomu jak je klidas tak ho nerozhazovali otazky typu: co se deje? jak to myslis? neni ti neco ? jeneco spatne ? :) a tak :))

PROMETHEA: to je presny, jak ten druhej zna par drobnosti (pocem, pribinacek), je to hnedka trochu jiny. vztah jsem sice nemela, jen maly pidiromanek s rakusakem, jeho maminka byla chorvatka a ma par ceskych kamosu, takze kdyz jsem neco nevedela anglicky, zvolal "cesky!" a vzdycky mi pak rozumel. znal naky vecernicky, karlovy vary, prahu, sladkou jesenku a volal na me kateřino :))

ANGUA: a tohle taky potvrzuju ;) ale priznavam, ze jim uplne nerozumim, na me jsou docela uzavreni a ja nekdy nevim, co si mam myslet

FOSILIE: tak to znám, ségra si v létě bere angličana a vzhledem k tomu, že žijí tam, většinu papírování a vyřizování obstaráváme my s mamkou..je to mazec :)

to je jasne...

kdyz teda navazu na tema vztahu, me by asi trochu vadilo, kdyby ten druhy byl naprosto nepoliben moji kulturou. Prijde mi takovy unavujici nekomu vysvetlovat vtipy a tak, filmy... nakonec jeden stejne asimiluje a podda se te druhe kulture, nebo se mylim? :) Prijde mi, ze zalezi na tom, v jake zemi jste - a ta pak bude kulturne ve vztahu dominatni, kdyz teda pominu treba muslimstvi

EWOKK: to je asi na jinou diskuzi..:/

PROMETHEA: no ucila jsem se ji, ale uz toho moc dnes neumim) mam trochu k boerum odpor)

EWOKK: taky dobrý =) a umíš i "afrikánštinu" nebo jak se to řekne česky? =)

ju dobrej klub)

moje maminka je ruska, otec cech, ale celou zakladni skolu jsem stravila v J.A.R - takze s mamou mluvim prevazne ted rusky, kdyz se hadame tak cesky, s brachou mluvim anglicky, nekdy cesky..vztahy jsem mela vzdy ceske..a obcas nad tim premyslim ze by bylo fajn mit cizince :))) ale jenom kvuli tomu jazyku :D

obcas premyslim nad tim, ze bych chtela aby moje deti vyrustali ve vicejazycnem prostredi jako ja...ale neni to vzdy jednoduche)

PSEUDOINTELLO: Me to na nem prave hrozne bavi, je starsi o dost a hodne zcestovalej, strasne moc toho zazil a kazdej rozhovor s nim mi da neco novyho.. coz se mi stava vazne malokdy...
akorat mam dycky neodbytnej pocit, ze musim odmitnout pozvani na veceri :))))

ANGUA: a jaký je to s někým, kdo není ani evropan? to už si fakt neumím představit.

PSEUDOINTELLO: uz to tak vypada:DDD

ANGUA: jdeš po ose, jo? ;-)
(kvůli tomu čechovi jsem zamítla němce, se kterým jsem se o druhý světový nasmála tolik jako s nikým jiným. možná vlastně kvantitativně stejně, ale dostávalo to úplně jinou dimenzi.)