ZZEMANKA: no já jsem celkem zvědavej, jak se to vyvrbí, teď je ještě brzo, protože malej osmnáctiměsíční nemluví (kromě nějakých slov tu a tam) a starší (4r) na něj mluví tak nějak střídavě, většinou opakuje to, co slyší ode mě nebo od manželky. Ale bývalí spolužáci z první školky našeho staršího jsou turecká dvojčata a podle rodičů, kteří na ně mluví jenom turecky, spolu mluví i turecky i francouzsky, asi podle kontextu, jestli je u toho někdo další např.

Můj tip je francouzština, protože to je pro ně "dětský" jazyk, kterým mluví s vrstevníky, a následně mateřština, v našem případě ruština. Čeština bude ta poslední možnost pro speciální případy, když přijede někdo z mojí rodiny.

BAARKA: s manželkou mezi sebou mluvíme téměř výhradně anglicky. Rusky podle podobného modelu, který jsem naznačil u dětí, mluvíme např. když je u nás tchýně. Žena mluví na děti pouze rusky, výjimečně francouzsky, třeba když si u nás hrajou sousedovy děti nebo děti návštěv, aby tomu rozuměli všichni. Já mluvím na děti výhradně česky, ale synova motivace česky mi odpovídat je slabší, protože ví, že mu rozumím, i když mluví rusky. Ale když u toho neni manželka, mluví česky, nebo tím, co se za češtinu dá pokládat u čtyřletého dítěte vystaveného třem jazykům.

To prostředí a kontext dělá fakt hodně -- třeba když jsme byli spolu (jen já a on) týden v létě v ČR, rozmluvil se úplně parádně. Nebo až asi ve třech letech se naučil, sám od sebe, oslovovat mě "tatínku", protože to slyšel od pětiletého bratrance, který tak oslovuje svého tátu (mýho bráchu).

Tady tomu necháváme víceméně volný průběh, otázka, která se teď vynořuje, je, v jakém jazyce je učit číst, protože máme přinejmenším dvě abecedy.

ZZEMANKA: pokud mezi je s ve Francii tak by to melo byt ok:))
ja bohužel ziju v Německu..takže to moc ok neni:)

CROSS: paráda, že to takhle zvládly:)) tři jazyky..smekám..a jak mluvíte s manželkou?

BAARKA: Už jsi to tu, myslím, někde psala. Mně to vždycky pobaví, protože jsem naprosto opačný případ. Německy jsem se naučila relativně bez problémů, ale u francouzštiny jsem se zablokovala hned na začátku a nehnu s tím (už jsem se přestala nutit).
A jako malá jsem němčině vystavovaná nebyla, kromě občasných nákupů v NDR :)

BAARKA: k tý školce s výukou angličtiny... můj starší syn chodil do privátní školky od cca čtyř měsíců věku (no, "chodil"). Byla to dvoujazyčná školka, ale rodilé mluvčí s angličtinou tam byly tak asi dvě a jedno z toho byla ředitelka. Pro kojence to nerozdělovali, ale když pak přecházel do batolecí skupiny, tak nám dali vybrat, jestli anglickou nebo francouzskou, a volili jsme jednoznačně francouzskou (žijeme ve frankfonním kantonu v CH). Angličtina, kterou by tam pobral, by za moc nestála.

Ono teda upřímně řečeno, řada vychovatelek ve školkách tady jsou Portugalky (hádám), a přízvuk některých i ve francouzštině je hodně brutální, nicméně celkově se samozřejmě syn naučil místní francouzštinu perfektně (ne že bych to poznal, ale podle vyjádření ze školky nebo reakcí sousedů).

Plus jak jsem už psal, aspoň má dítě při tom všem zmatku jasno v tom, že mluví jinak s maminkou, jinak s tatínkem a jinak všude jinde. ;-]

to se sice nenauci, ale aspon si k tomu vytvori vztah.
Ja jako mala hodne travila cas ve Francii a s francouzskymi pribuznymi. Kdyz jsem se pak v dospelosti ucila francouzstinu, tak to trvalo par mesicu a byla jsem v B2.
Ted s nemcinou, kdy jsem byla do minuleho roku tabula rasa (ani cislovky jsem neznala), tak to trva fakt dlouho a semtam i pochybuji, jestli se to vubec naucim.
Takze verim tomu, ze je to o vztahu k jazyku - pro me je francouzstina jazyk, na ktery jsem zvykla ho poslouchat a mozna o to me to vic bavi se ho ucit - nez nemcina, ke ktere nemam zadny vztah a a je to fakt boj - jak motivacni, tak je to proste tezsi.

Muj pritel je nemec, mluvme doma anglicky, zijeme v nemecku a ja az jednou budu mit tady deti, tak budu chtit, aby chodili do anglickych skolek a skol..

NEMESISS: co skolka s vyukou anglictiny?? nebo krouzek?

ZZEMANKA: díky moc za tip na knížku. ano, taky tu mužovu neznalost angličtiny vnímám trochu jako překážku v tom smyslu, že by prostě nerozuměl nikdo (dovedu si představit, že pokud by uměl, bylo by to, byť třeba formou namátkové hry, snazší)
CROSS: taky to tak cítím - nechat usadit to, co slyší a později přidat další řeč, na 2. str. to třeba několik let odkládat nechci, protože vím, že čím dřív tu řeč děti slyší, tím je pravděpodobnější, že jim snáz půjde a třeba u získávání správných přízvuků je to prokázaný, že musí být ten člověk v kontaktu s tou řečí do cca 8 měsíců věku (+- pár měsíců, nejsem si tím číslem teď stoprocentně jistá)

vtipný je, že z nějakýho záhadnýho důvodu syn teď vyslovuje slova "mandarinka" a "druhý" se zvukem velmi blízkým anglickému "r", nemám ponětí proč...

Najde se tu trilingvní rodina? Mluvíme na syna striktně já česky, muž španělsky, my s mužem mezi sebou španělsky, žijeme teď v čr, takže rovnováha mezi těmito 2 jazyky tu jakžtakž je, dítě (1,5 roku) to pobírá dobře a komentuje věci mně česky a tátovi španělsky. Mluvím v práci dost anglicky, muž moc neumí, ráda bych nějak přirozeně zakomponovala tenhle 3. jazyk, aby to dítě pochytilo b brzkym věku (občas čtem pohádky v aj, výjímečný sledování pohádek je povoleno jen v aj), ale nerada bych mu v tom udělala zmatek. Máte zkušenost, radu, tip...?

VENDETA: ja nevim, ale ceske obcanstvi bych udelala i kdyz je to hora papirovani. Moji bratranci jsou na pul Francouzi, nikdy v CR nezili a ted si koupili v Praze maly prazdninovy byt a diky tomu, ze maji dvoji obcansti to bylo vsechno jednodussi. K nicemu dalsimu to nepotrebuji, ale nikdy nevis.

Ja mam treba dva cesky pasy, jenom kvuli razitkum z nejakych zemi - kde treba v USA by s nima mohl byt problem.. takze uz jen to, ze ma clovek dva pasy je celkem vyhoda...a jeste ke vsemu ze dvou ruznych zemi:)

MAKROUSEK: tak Evropě to je bohužel třeba i Finsko, Dánsko, Norsko nebo Rakousko, které za celkem vyspělé země považuju ;-)

LORAIN: Tak to jo, to chapu. Ja myslel pasy vyspelych zemi :-).

MAKROUSEK: Ono těch vícero pasů má svoje pro i proti :-) Naše děti by teoreticky měly nárok na tři, ale celkem velmi zvažujeme (především manžel), zda jim chce zařídit i občanství státu, který má například doposud povinnou vojenskou službu. Ale samozřejmě už fakt, že by do některých zemí nepotřebovali vízum, je celkem argument pro...

VENDETA: Mimochodem jako jasne, ted je to snadne, udelat dvoji pas. Ale nikde neni napsano, ze treba za dva roky to tady zase nezakazou. A taky treba ted je to k nicemu, ale do kdyz se zase staneme neci kolonii a do zahranici budou moct jenom lidi, kteri maji cizi pas?

VENDETA: ty máš české občanství? Pokud ano, nechápu, k čemu by bylo třeba mít trvalý pobyt. Skrz konzulát požádat o osvědčení o občanství, český rodný list a posléze pas. Ale pokud o české pro dceru nestojíš, tak samo míň papírování.

Nicmene dvoji obc. jde udelat vzdycky, bez casoveho omezeni, kdyz splnujes par podm., aspn myslim... Napr. kdyz se mi dcera narodila v Italii, nechala jsem ji italske obc. po otci, s tim ze, kdykoli ja ci ona v budoucnu bude chit, muze si o to ceske zazadat, ale musi mit v CR trvaly pobyt, coz doposud nema, a taky to vidim celkem zbytecny delat ji dvoji, zadne vyhody z toho neplynou, jen hora byrokratickeho papirovani

VERUKEBA: aha..to jsem treba vubec netusila..tak ja se pozeptam..