PROMETHEA: ač otázka nebyla pro mě, já jsem si nechával dělat překlady rodných listů z francouzštiny v Čechách (je snadnější sehnat překladatele z francouzštiny v ČR než překladatele do češtiny ve Vaudu). Apostila u rodného listu nebyla takový problém, stačilo zjistit, kdo ji tady vydává, poslat jim tam rodný list a poslali to svižně zpátky i se složenkou, jestli si dobře pamatuju. U Němců bych čekal, že to taky půjde jako na drátkách.
Jinak při podepisování papírů na svatbě upřesňuješ i jména dětí, jestli se s tím dá dělat něco potom, to by mě samotnýho zajímalo. Kdybychom si někdy v budoucnosti pořídili holčičku, znamenalo by to, že budeme mít v rodině tři různě znějící příjmení (protože manželka si nechala svoje, a děti se jmenují po mně).
PROMETHEA: můj mladší syn (3r) sveřepě odpovídá na všechno francouzsky. Už od nízkého věku je jasné, že rozumí všemu, česky i rusky, ale aktivně mluví v podstatě jen francouzsky (školka). Starší (5) už to i v tomhle věku rozlišoval podle toho, s kým mluvil. Je to prostě individuální. Každopádně mě to nechává v klidu, mluvím na oba pořád česky a uvidíme.