NEXEN: Mam pocit, ze tu moji bych tohle opravdu nikdy nenaucila :)

IF_: tak jako DRAGEL to asi taky neplacnul hned.. to si musis naucit :oDDD

PRSADLEEU: Na tohle je dobrý nahodit nějaký špek a když za tebou někdo přijde, tak to popřít a tvrdit, že jsi nic takového neříkala a že si to musela sama vymyslet ...
Když pak by byla s tebou o samotě, tak bych jí řekl, že si to měla nechat pro sebe a takhle potrestala sama sebe za to, že to neudělala :-)))

VERONIKA22: Tohle všechno je jen psychologická hra, která má za úkol upoutat vaši pozornost a řešit situaci. Je úplně jedno jaká ta situace je. Nejjednodužší je ukázat jak se pro ostatní sebeobětuji. Je to vlastně takový Ježíšovský komplex, který je nám předkládán, abychom jej uctívali :-)))

DRAGEL: to jsou ale super nápady !!!! budeme to muset někdy podniknout.

IF_: normálně nic :oD to je pak sranda :oD prostě projdu kolem

:) tak myslim, ze ted jsem ve stadiu, kdy tu pani nemam opravdu rada...proste s ni nemluvim. s necim se sverim, reknu ji, ze bych byla rada, aby si to nechala pro sebe, jako uz po nekolikate jsem ji rekla, ze to co nevi nepovi a co se stane? samozrejme, to co ji sdelim, jde a okamzite za tepla vyzvani vsem z rodiny, aby nebyl o neco osizen....za nejaky cas, treba za tyden, jeden po navstevach a u nekoho, treba u svagrovy se dozvim tak co? jak to dopadlo....tak se ji optam a odkud to vis LUCKO?! no babicka rikala.....dobre. tak jsem nastvana..jedem k tete Hane,sestra tchyne....a dela ze me naprosteho idiota, kdyz se me pta, jak mi je....a pritom vim, ze uz to davno nejaky ten den vi, protoze to co vi svagrova uz nejmin o dve hodiny driv teta Hana!:(
ne. nemam ji proste rada. a to jsou takove blbosti, jenze jsem poznamenana tim pobytem, co jsem bydleli spolu. bud se naucim odpoustet nebo si to nakokonec beztak vyzeru sama:)

DRAGEL: Právěže většina tchyní moc takovej smysl pro humor nema a nechape ho:(

VERONIKA22: tak to je masakr s tema litostivejma slovama a co na to řikáte, nic?

VERONIKA22: No jo, tak když by hekala, tak bych jí odvezl do nemocnice, aby si to rozmyslela :-)))
Cestou bych ještě laškoval na téma, že si jí tam nechají a že bude doma klid :-)))
Ale tyhle vtipy jen tak někdo nerozdejchá. Moje tchýně už mě zná a tak mě bere s rezervou :-)))

DRAGEL: já zase nesnášim tchýniny bojácné řeči - úplně mě vytáčí.

dost často říká - no jen to přiznejte že chcete abych už umřela a by jste tady byli sami a já vás neotravovala. a jednou se stalo že musela do nemocnice a to jste nevyděli jak zjihla a ty řeči a ty sloní slzy.

naprosto mě s tím ser...., jak je statečná a furt mluví o své smrti ale kdyby skutek nastal tak bude dělat že nikdy nic takového neříkala.


ještě jedna dobrá vlastnost mojí tchýňky, když jí něco bojí tak heká a kulhá jen když prochází kolem nás. za rohem jí to taky bolí ale už nekulhá ani neheká.

ač jsme jí nikdy schválně nepolitovali a nikdy jí neřekli chudinko tak ona to dělá furt a furt :oD

to nepochopim a dnes už se naštěstí jen směju !

Dneska jsem byl pro svoji tchýni na nádraží. Je nemocná, špatně chodí, má problémy s držením věcí a tak. Dívám se na dojezd vlaku a jak vystupují lidé. Pak se otočím a vydím ji! Dvě velké tašky, vypadli z vleku a za nimi vlaje!
Teď jsem pochopil, proč první ohlášený vlak nestihla, protože vláčet se nemocná a nemohoucí s taškami plných jablek přes půlku prahy dá opravdu zabrat i zdravému člověku.

Tak přemýšlím nad tím, zda chce abychom brzo zdědili její majetek, nebo jsou jablka tak důležité ... :-)))

PRSADLEEU: je fakt těžký žít s tchýní která se až moc snaží. to věřim že se nedá!

PRSADLEEU: treba ma ona ten samy pocit a proto, ze bydlite spolu, tak ti chce ulehcit...

to my kdyz jsme bydleli s rodici meho manzela v byte 3plus1 to bylo velmi zajimave. oni oba dva rodice neskutecne hodni, ve vsem mi vysli vstrict, ale presto at se to zda nekomu jako moje sobectvi, coz asi bylo, je a bude, chtela jsem zit sama, bez nich a to proste muze byt tchyne sebevic hodna a sebevic se snazit, kor kdyz mi prislo ze mi naschval zehli pradlo, ktere jsem si chtela vyzehlit preci ja sama, ze to je moje rodina( muj manzel a mimino) a ze ja se ted chci o ne starat. cim vic se snazila, tim vic mne to rozcilovalo a samozrejme na hadky doslo. nechci ji vidat vic nez je nutne i kdyz mi nikdy nic neudeala schvalne...ale toho casi s nimi mi stacilo. opravdu jo.

_K5_: máš pravdu že některé ženské prostě musí být u maminky stále :o(, ale myslim že by situaci pomohly i naschávly. když se ona vrátí od maminky tak ty vyraž z domu nebo jen na zahradu a časem si možná všimne že tě nějak míjí a společné chvíle jsou ty tam. ale pokud mluvíš o roku 92 tak to už je opravdu dlouho na to něco měnit. já jsem začla hned v prvních dvou letech a řekla bych že jsem dosáhla hodně změn.
dnes je to 5let od svatby a těěěžko lze něčeho nového dosáhnout :o(

VERONIKA22: samozřejmě, že jsem to manželce nejprve jemně naznačil, pak znovu a znovu až nakonec docela nevybíravě (zase si byla celý den v prdeli!), ale mělo to a má to naprosto nulový efekt (od roku 1992 se to nezměnilo a nezmění, takže s tím holt nějak musíme žít).

DRAGEL: Tak nějak :) Dřív, dokud jsme se s přítelem ještě potřebovali poznat, tak jsem si k ní fakt chodila postěžovat :) Dneska už to naštěstí není třeba :)

REONA: Spiklenecké hnutí? Něco na způsob "Ten můj zase..." "Jo to znám, když ten můj ..." ??? :-))))

DRAGEL: Já mám mamču (tchýni) fakt za kamarádku. A také ji dost obdivuju, myslím, že toho v životě hodně zvládla, je to silná ženská. Mají v rodině spoustu kostlivců ve skříních, ale ona je velká optimistka a pohodářka. Na tykačku snad taky jednou dojde, známe se přeci jen teprve rok. Jak tu někdo popisoval - máme ten model, že jí říkám ahoj a mamčo, ale s vykáním. Teď nám koupila kotě, protože věděla, že si ho moc přejeme ale nemáme na něj penízky. Zrovna mi leze po stole :)

Jednou přijdou určitě i chvíle neshod a nedorozumění, ale v tom zásadním se snad do rozporů nedostaneme. Zná mého miláčka lépe než já a navíc žije s jeho o několik let starší kopií, tak vlastně trošku "držíme spolu" ;)

_K5_: já taky bydlim s jeho rodiči a dřív jsem to považovala za peklo. on je totiž vychovaný tak že si s rodiči dokáže všechno říct a všechno se dá probrat a já jsem vychovaná tak že co je moje tebe nemusí zajít a v životě jsme doma neprohodili milá slova :o(
takže já taky ze začátku trpěla jak blázen. kam jdeš? no dolů za rodiči a vrátim se tak do půl hodiny. a to bylo 8x denně. ale postupem času se to nějak vyjasnilo... já trávím dny v práci a večery se mi věnuje takže neodbíhá, dost se snažim mu naznačit jaké mám pozitiva která jeho máma nemá a malinko předhazovat chyby jeho mámy a nakonec to došlo tak daleko že ona ho jejím dolejzáním otravuje :o), a dneska 5let po svatbě jsem si i já zvykla na ně. a to že se denně na chodbě potkáme 10x je mi šumák a dokážu to projít s klidným hlasem.

ale musim říct že jakmile se mi nelíbilo že se věnoval jim a né mě tak jsem se vždycky ozvala. a v 50% řekl že mám pravdu a v 50% řekl že to přehánim takže se taky nedal tak dobře upantoflovat. a ty jses manželce někdy zmínil? a zmínil důrazně? že se ti to nelíbí? a že jsis vzal jí a né i její rodiče?!