LURA: To je pekny, ze jsi to zvladla takhle prekonat :) U me jsou ty pocity mnohem silnejsi nez rozum :) taky chapu, ze vsechny veci, kteryma se uziram, jsou naprosty blbost, vim to, ale jeste nejsem asi tak daleko abych s tim dokazala neco delat :) na to potrebuju jeste trochu vic vule, odhodlani nebo neceho takovyho :)

FANAE: Mně vždycky tyhle věci hrozně vadily - nejsem ten typ, co zaleze a užírá se, mám vždycky potřebu s tím něco dělat. Věci, které jsou vnější a ovlivnit je nemůžu - budiž, ale to, co vím, že je mně, s tím se snažím bojovat.
Takže například jsem trpěla klaustrofóbií a blbý pocit jsem měla i jen při oblíkání trika přes hlavu, natož při exkurzi do stříbrných dolů, panikařila jsem a dusila se. Tak jsem začala jeskyňařit. Pamatuju si, jak jsem uvízla v jedné puklině a říkala si, že už tam zůstanu na věky a umřu. Pak jsem se snažila vědomě zahnat paniku a bez ohledu na pocity to rozebrat rozumně - když se tam vešel kamarád, který je mohutnější než já, vejdu se tam taky. Asi čtvrt hodiny jsem to rozdýchávala a uklidňovala se a pak se mi podařilo se vyprostit a prolézt. Byl to přesně ten zlom, kdy jsem cítila, že jsem vyhrála. Podstatné bylo, že mě nikdo nenutil, že to byla moje volba. Přesvědčila jsem se tím, že jsem si řekla, že chci vidět, jak to tam uvnitř vypadá...
To samé s těmi lidmi - jsem pořád dost velká trémistka, ale aspoň mě to nijak výrazně neomezuje. Když jsem měla pocit, že se na mě lidi pořád dívají, udělala jsem něco, že se opravdu dívali - šla jsem na konkurz na fotomodelku. Pomohlo to. Dneska se svým vzpomínkám na "zírající" lidi zasměju - lidi mají jiné starosti, než koukat po kdekom, kdo jde po ulici - a i kdyby - je to jejich věc :-)

LURA: Jj, tak presne to znam :/

INFECTEDMIKE: Ve dvaceti v pohodě, znám kluka, co byl v 27 nepolíbenej ;-)
S tou fóbií se dá pracovat. Taky jsem s tím dřív měla potíže - pamatuju si, že když jsem třeba šla tátovi se džbánkem pro pivo a hospoda byla zavřená, tvářila jsem se, že jdu někam úplně jinam a obešla jsem radši celý blok, protože jsem měla dojem, že si na mě lidi ukazujou, co jsem to za cvoka, že jdu do zavřený hospody :-))

INFECTEDMIKE: Tak hodně štěstí. Měl jsem to s tou sociální fóbií podobně. Myslím, že z toho nejhoršího jsem už venku. :)
Cíl není špatnej, ale jít někam s tím, že sbalím holku na sex, to s tou fóbií nejde, jde to poznat a tím ta holka ztratí zájem. Znám z vlastní zkušenosti. Doporučuju spíš jít jednou někam s tím, že se pokusím oslovit co nejvíc lidí, třeba jen nezávazný "chutná?" při objednávání drinku osobě stojící vedle apod., nemusí to vyústit v nějakou další konverzaci. Jen se prostě otrkat a zvykat si.

_BENNY: jééé takhle jsem to nemyslela. Nepořebuju aby všichni čuměli na mě, ale zkrátka je to jenom to vědomí že najednou když se vedle Tebe vyskytne někdo takový, že se o Tebe najednou absolutně nikdo nezajímá... Ale to je jedno

BESSAYA: to musi vsichni cumet na tebe?

BESSAYA: Ty o ty slintaly stojíš?

když jsme u té sugesce a pod. - moc si nevěřím, nevím jestli oprávněně nebo ne - každopádně ráno si třeba obleču něco co si myslím že mi sluší, pěkně se učešu a snažím se přesvědčit o tom že mi to sluší. No a pak vlezu do metra, příští zastávku nastoupí nějaká slečna co by mohla dělat miss a vturánu vidím, ajk všichni chlapi po ní "slintají".. Tak takováhle situace mi to sebevědomí zase hezky rychle srazí.. :-(

M1C4A1: O.K., už mlčím. Proti gustu žádný dišputát ;o)

KAJ: Tak samozřejmě, ale někdy chybí sebevědomí k tomu, aby toho cíle člověk dosáhl. Nějaká forma (auto)sugesce umožní to nízké sebevědomí překlenout, čtení takových knížek může být jedna z cest.

MONKOK: lol, spamm with copy&paste:-)

M1C4A1: Tebe motivuje k činnosti čtení příruček? Já měl za to, že člověka motivuje jeho cíl...

KAJ: To máš bezesporu pravdu, ale když čteš o takových věcech furt a znova a dokola, tak tě to jednou vyhecuje k tomu, abys to udělal.

MONKOK: Já Ti to neberu. Ty lidi, co to napsali, určitě věděli, o čem píšou. A našli si svoji cestu. Akorát že ta jejich, není ta Tvoje (moje) a nikdy nebude...a žádnej sebeobecnější "návod", jak něco udělat, abych potom nějakej byl, nepomůže. Spíš jen zhorší a to do míry, do jaký tomu člověk věří. A lidi obecně maj tendenci věřit osvědčenejm návodům, protože je to jednoduchý, vědecký dokazatelný, analyzovaný, zdokumentovaný, zapsaný a hlavně...někdo takhle zbohatnul. Proč to neudělat stejně, že jo?
Obávám se, že víc než jako inspirace (i když i to dle mýho nesedí) v nich nikdo nic nenajde, leda další škatulku, do který se zařadí.
Čet jsem jednu takovou knížku; jmenovala se Jak si najít ideálního partnera či tak nějak. Už je to celkem dlouho. Všecko, co v ní bylo, znělo ohromně poučeně, vědecky a kdoví co ještě. Holt věda je dnešním náboženstvím, tak proč tomu nevěřit, že jo?... Akorát že život a zkušenosti v něm jsou žádnou takovou knížkou nenahraditelný. Proto i hledání ideální partnerky byla snad ta největší ptákovina, co jsem kdy dělal. Jenže jsem tomu věřil a tím pádem to zastínilo všecko jinýho.
Bacha na vědecký názory, analýzy, rozbory a výzkumy. Každej z nás je mizivá veličina ve vzorečku, ale ne každej z nás je zrovna ten, kterýho tenhle vzoreček "nazaokrouhlí".

KAJ: aha tak jsem se asi nepresne vyjadril. samozrejme ze jde o to uvedomeni a pouziti tech informaci. to me nejak nenapadlo ze by to nekdo oddeloval. a zase nerikam ze to jsou nejaky navody podle kterejch se musis ridit, ale inspirativni myslenky kteri ti muzou pomoc si najit tu svoji cestu. mam pocit ze nevis presne o cem ty knohy jsou a soudis je. to nejsou zadny telenovely, ale vysledky vyzkumu, rozboru a analyz.

MONKOK: Promiň, ale žádná informace Ti neovlivní pozitivně život. Je to spíš o tom, co Ty (ať už s ní či bez) uděláš. Imho to je právě ten kámen úrazu; že lidi hledaj obecnej recept na to, jak být šťastní, bohatí, sebevědomí a bůhví co ještě. A pak zapomínaj na hledání SVÝ vlastní cesty, způsobu života. Proto nejsem příznivec těchto "bestsellerů". Tydle knihy jsou něco jako telenovely. "Žiješ" hlavním hrdinou, ale nejsi to Ty.

KAJ: no ale to by byla skoda, vyhnout se tomu kvuli takovejm predsudkum. lepsi je si to precist a pak hodnotit. podle me tam jsou fakt skvely myslenky a informace ktery ti muzou velice pozitivne ovlivnit zivot.

MONKOK: Jo, neber to nijak zle. Jenom jsem si rýpnul. Akorát mi tyhle emerický moudra (žádnýho jinýho autora tam nevidím) nejsou moc sympatický (viz emerický bestseller apod., to mi dost smrdí pěknou ptákovinou).

KAJ: ne, jen chci doporuci dobry knihy k tematu.