Patrim mezi lidi, ktere take zajima duchovni rust cloveka, transformace vedomi apod. a to predevsim vlastniho, coz neni vzdy lehke :-). V souvislosti s timto tematem ted pisu diplomovou praci na psychologii o psychospiritualni krizi a chtela bych oslovit lidi, kterym se neco podobneho stalo a byli by ochotni se o svuj pribeh podelit. Psychospiritualni krize ma ruzne formy, ale ja pro spolupraci na diplomce shanim lidi, kteri nejakou dobu zili na hranici dvou svetu (vice ci mene :-)), meli zmenene stavy vedomi, zmeny vnimani, emoci, mysleni i psychosomaticke problemy. Celkove pocit, ze je neco presahuje, nejaka vyssi sila je silnejsi nez oni... Nekteri z nich mohli dostat psychiatrickou diagnozu. Mel by nekdo zajem se sejit, popovidat a anonymne tak prispet k problematice psychospiritualnich krizi? Je treba prave odborne obci ukazat, ze farmakologicke pristupy a lecba v psychiatrickych lecebnach na tyto veci neni idealni. Diky za odezvu (i na mail: svatavaz@seznam.cz).

GAF: Nevím, možná pokládáš za správné nesprávné věci? :) To se děje každýmu, jsou to zkušenosti.

Uz zase dravci?

CHORCHEOS: jo to jasně. Mluvili jsme o křesťanství.
Jsem rád, že máš takový názor, líbí se mi a asi ho zastávam taky. Akorát nevim, co se mi děje v tom případě, když se mi nepodaří prosadit to co pokládam za správný. Už jenom třeba díky těm obavám. Možná by stačilo si to odpustit a dělat na co stačim.

GAF: Ano a v jakém rámci o tom uvažuješ? Byvše boha poslušný se dá v primitivnějších kulturách za jistých okolností i vraždit a pocitově z toho vyjít dobře, přinášíme bohům různé oběti a cesta do nebe je tedy opravdu různá.
Jsme jen vychováni k jiným předsudkům, nemusíme to třeba v sobě lámat :)
Ergo nejvíc pravdě se imo podobá, aby člověk přišel do nebe, měl by dělat, co sám považuje za správné, co je primárně v souladu s ním samým a ne s morálkou.
Strašení peklem je pro malé děti. Vnímám to tak, že v okamžiku, kdy se začnu bát, abych neskončil v pekle, už se ho paradoxně bát nemusím, již v něm jsem :)

:)))))

ne a radši ani neděkuju, jdu za bratrem a zítra se zajímat třeba o příchod nového věku a vývoj psychiky lidstva :)

OVERSEER: jj, bude z toho mimo jiné i hovno :)

A že to platí i pro tebe - jestliže jsem mluvil o něčem, cos nazval "zázraky" a tys v tu chvíli byl schopný to pojmenovat jako nuda, věřím a přeju ti, že zažiješ něco, co bys pojmenoval jinak (něco pěkného třeba).

OVERSEER: hmm, možná bys měl spíš říkat, že je to projev stejné věci. Ale hovnem se nenajíš a nejspíš ti ani nebude lahodně vonět.

Já tvrdim, že když už tu jsem, abych tu něco zažil, tak, s dovolením, nepůjdu jíst kus hovna, ať už to je všechno iluze nebo ne, protože mi prostě chutná třeba chleba s máslem.

OVERSEER: se mi zdá, že to vidíš příliš hnusně. No jasně, nemoci se lidem stávaj, slábnutí, všechno. Ale taky nejenom to, že se s tim člověk může vyrovnat, ale i to, že to může být jinak - třeba zajímavý (a třeba i bez nemocí a ztrát)...

Že ty tím někam míříš :) ? Že ty mě chceš navést na to, abych říkal právě tohle a mohl se z toho někdo (já, ty jiní...) poučit ?

VEROUNKA: počkat - "já jsem" je myslím už jenom součást té individuality a to božské vševědomí - je to to celkové vědomí lidí ? Nebo lidi mají celkové vědomí, individualitu a ještě je to božské ?

OVERSEER: ať už máš na mysli cokoliv - hele smrt by přece neměla být strašák. Myslim, že samotný umírání může být třeba i příjemný - jenom to předtim, třeba zabití, nějaký ublížení nebo co... Ale to se taky nemusí stát každýmu a a a avůbec, proč to vlastně píšeš ?

proste to, jak rikal kristus: ja jsem, ktery jsem. toto "ja jsem" "ma" kazdy :)

GAF: melo by to byt tve JA JSEM, to treti, bozske :) spojnice tveho ega s bozskym vsevedomim :)

VEROUNKA: a já jsem rád, že jsou idčka a lidi s naladěním jako ty. Píšeš pěkně.

CHORCHEOS: no dobře, ale můžu teda argumentovat. Respektive každý je trochu jiný a už jenom to, že bude zažívat jiné zážitky, byvše ten hodný, boha a církve poslušný, člověk, kterému se daří dobře i po stránce citové/pocitové, znamená, že jsou i jiné cesty "jak do nebe" než jaké vymyslí někdo támhleten.

Eeee, no něco jako: Tady je soupis pravidel - chovejte se, abyste se svými skutky do nich vešli (stále je to xxxx možností co dělat a jak vnímat) ...a pak se dostanete do nebe. Jo můžete i trpět, jo můžete být i čestní, jo můžete milovat ale chovejte se podle těch pravidel...

Takhle nějak bych to viděl.

VEROUNKA: ne to ani ne.

Spiš mi šlo o to, že jelikož budu mít stále originální tělo a nejspíš i tu část mysli, co je "neabsolutní" či jak to říct, tak budu zažívat vjemy, které žádný další člověk nemusí zažít. Prostě jiné. A to mě a kohokoliv jiného bude myslím vždycky činit "i" něčím jiným než jenom kolektivním vědomím tj. individualitou.

Osobně bych byl proto mít (chápej zažívat) kolektivní i individuální vědomí a protože je trojka prý hezké božské číslo tak tam možná patří ještě něco.

CHORCHEOS: myslim, ze ta relativizace dilcich pravd uz je za nami, na to byla bohata hlavne leta 90ta :)

muzes vedet velmi dobre, kde a kdy jsi, jsi prave tam, kde zrovna stoji tvoje telo, a jsi prave v te dobe, kdy tam tvoje telo je :) ale to neni vsechno. to je cele. tahle realita je samozrejme stejne realna, jako ty dalsi, takze proc ji zpochybnovat :)

VEROUNKA: Myslím samozřejmě to první, coby zenový předpoklad ;)
Vzhledem k tomu, že je čas i prostor relativní, já nemůžu ve skutečnosti vědět, kde a kdy vlastně jsem, ale můžu prožívat, že jsem teď a tady jako soustředěné vědomí. Nesoustředěné myšlenky a vzpomínky, na věci, co se staly, mne vedou k tomu, že mne věci mrzí a myšlenky na věci, co se stanou, mne mohou vést jen ke zbytečným obavám.


VEROUNKA: Doba je dobrá, ale taky to obnáší spoustu relativizací dílčích "pravd" a nikdo se v tom nevyzná :)

CHORCHEOS: kazdy se trapi jinak, a utrpeni kazdeho ma trochu jiny smysl :)
nabozensko-moralni system je predsudek, s tim uplne souhlasim. nastesti zijeme v dobe rozpousteni dogmat a predsudku :)