Veril jsem ze v muslich opravdu slysim more

Taky jsem věřil že když budu mít na krku na řetizku žraločí zub tak mě neseřere žralok v moři... (vymyslela to mama) a nosim ho doted, jen řetizek už nemam, ted je na kůži a už je děsně starej.

FREELA: Hh, mně říká maminka Barbucho dodnes :) Když se jí něco nelíbí. Jinak Baruško. Nějak se nesmířila se jménem, který vybral táta :)

JIRI_CZEK: nojo, ja mam z Barbuchy strach jeste dneska...

teď jsem si vzpoměl, že jsem nikdy neměl jasno kolik bylo hlavních postav v tý knížce Kubula a Kuba Kubikula :) stejně jsem tu pohádku neměl rád, ani ten večerníček...

Dobrácký šerpa by jistě rád na Čumulangmu vynesl i lodní kufr :)

TOY_BOX: Hezky, zvlást predstava jak si tam vyslapuje a za nim týpek ze vsema báglema naloženejma na hřbetu:)

nasi byli zase horolezci a turisti a mama mi vzdycky na vyletech rikala, ze lidsky organismus jsou takovy kaminka, a kdyz si da clovek tatranku, tak v nich zatopi a neni mu pak zima (hroznejm hovadinam jsou deti schopny verit, zvlast kdyz maj jednoho z rodicu doktora). a kdyz jsme se sestrou protestovaly, ze nechcem chodit do kopce vzdycky nas uzemnila pribehem hillaryho, kterej vylez na mount everest, nejvetsi kopec na svete a este bez kysliku. a co teprv jeho serpa, kterej mu musel nyst celou bagaz! toho mi vzdycky bylo nejvic lito.

JIRI_CZEK: tssss...nahodou pekna vzpominka...:o) jinak jasny ze jsme jim nenechavali celej balicek...o)

Moje rodiče mi na dovolený, když sem s bráchou zlobila, řikali že když toho nenecháme přijde si pro nás hejkal skočí nám na záda a bude nás nutit běhat po lese dokuď nevběhneme do bažiny a neutopíme se.....docela děsivý....představovala sem si ho jako takovej upgrade rákosníčka.....akorád prostě hnusnej a hnědej . Takže po takovýhle historce sme s bráchou seděli na zadku a koukali z okna který bylo namířený přímo do lesa(chatka stála od toho lesa asi tak dva metry:-) a ani sme se nehnuli. Chodit do lesa byla v tý době opravdu radost

Já jsem věřila na to, že existují malý lumpíci a ti v noci choděj k tvý posteli a když u postele nemáš bačkůrky tak tě kousnou do nohy :D To mi napovídala prababička abych měla bačkory vždycky připravený u postele. Nevim teda přesně jestli jsem tomu přímo věřila, ale bála jsem se jich :)

JOKERKA: A já věřila, že když člověk přijde o končetinu, tak doroste..

Jako mala jsem yla presvedcena ze si KAZDEJ MUSI POVINNE zlomit nejakou kost v tele. :)

HUZBA: Hahá.. pobavilo :)))

dobry auditko :) takze zaprve ja sem kdyz byla revoluce a volil se prezident (byly mi 4 roky, pamatuju si OF a na bunde sem nosila placku s havlem) no tak pro me bylo pak hrozny zjisteni ze ten náš cerstve zvolenej prezident jak o nem furt rodice mluvili neni jako JENOM NÁŠ (jako nasi rodiny)

no apak si pamatuju jak sem resila /dle tenkrat dodanych informaci/ jasnou detskou logikou, pri pohledu na cizi lidi na ulici, ktery z nich se teda narodili mamince a vyrostli z deti a ktery sou teda vyvinuty ztech opic :)))

KEEP_SMILE: fajn, ... kvuli tý poslední větě jsem taky málem nechal vyprsknutý bebečka přez fullscreen... ale to jen tak na okraj :)

noo na skritky jsem verila taky...kdyz jsem byla mensi jezdili jsme s nasima a se znamyma na hory vzdycky v zime a kdyz jsme chodily nakoupit s mamkou a segrou tak jsme se vzdycky zastavily na jednom miste...byl to trosku kopec se stromama...no a mamka nam vzdycky rikala ze tam bydli skritkove tak jsme jim postavily domecek z mechu a vzdycky jsme jim tam nechavaly bebecka...:o)

Ale vlastně na skřítky věřím pořád... nejvíc na ty, co schovávají propisky, gumičky do vlasů a podobné drobnosti a přendavají mi věci na místa, kam jsem je ale určitě nedávala... :)

Tak to mě strašila prababička sama.. vzpomínám si na ni jako na typickou uhlazenou babičku v šátku, takovou tu pohádkovou.. Byla švadlenou a vyšívačkou a tak měla dům plný všelijakých zajímavostí, na které byla dost háklivá. A já byla zase zvědavá, takže na mě používala různé zlé hlídací skřítky, strašidla v komoře a na půdě. Nesměla jsem k potoku, protože tam bydlí jeden zlý skřet a jeden vodník a oba moc rádi stahují malé děti do ledové vody.. byly mi asi 3 roky. Prababička už dávno nežije, ale když jsem ten potok.. co potok, strouhu viděla po letech, musema jsem se opravdu smát, protože je v ní vody po kotníky.

Myslela sem že z babčiný skříně lezou strašidla.....něco jako brána do pekla....nejhorší bylo že sem ji měla naproti posteli když sem u babči spala a nešla dovřít....takže byla permanentně pootevřená....což v noci dávalo prostor neuvěřitelnejm představám....