AALA23: Taky jsem tomu věřila. Viděla jsem v televizi nějaký animovaný zpracování a ta holčička byla na první pohled hrozná chudinka. Chtěla jsem ji zachránit a strašně jsem pro ni plakala...

SIKY: Jo, "Holčička se sirkama" mě taky dorazila... viděla jsem to v televizi, takže to bylo hrozně reálný. Věřila jsem tomu, že opravdu umřela.

ELS: jasně! Anička s lískovými oříšky... ten její ovčí obličej mě děsil hodně dlouho... hrozně sem se bála, že tak taky budu jednou vypadat.. :)

ELLIE: tu mi nepřipomínej, měla jsem z ní noční můry až skoro do puberty! Slimáci a mouchy a vůbec to všechno, uá!

ALEXIS: Sněhovou královnu ale taky miluju :) Pošlu ti dopis na sušený rybě a ty si z něj pak uvaříš polívku.

ELLIE: přesně! ta mi utkvela nejvíc!! chovala sjem se k chlebu s uctou ale i dřív, vychovali me k úctě k jídlu. Ale nechápala jsem, jak zrovna morbidní Andersen je prý král pohádkářů..a dodnes to moc nechápu...
Nicméně pozdější americká pakultura v čele s Tomem a Jerrym byla snad jeste horší.

SIKY: A co O dívce, která šlápla na chléb? Představa, že zkamením a po očích mi polezou mouchy a já je nebudu moct odehnat... ué... chovala jsem se pak k chlebu nějakej čas s velkou úctou (bylo mi asi sedm) :))

ELS: Jo, to byla děsivá pohádka. Osobní trauma jsem měla ještě z Andersena (což není tak divný). Furt jsem si živě představovala Kaie, jak má v očích střepy, co mu tam foukla Ledová královna. No a po přečtení Holčičky se sirkami jsem už nikdy Andersenovy pohádky neotevřela...

DIZZY23: J! Anička s lískovými oříšky... Taky mě to trochu děsilo...

INSEQUI: Skipy a Goro to bylo něco! :))

a když jsme u těch "děsivejch" pohádek, vzpomínám si na tu s tim žabákem - Žabí princ se to jmenovalo? tak ten žabák ve mě vyvolával docela odpor...
Mnohem horší byla ale ta, jak se tam ta holka proměnila v ovci... fůůj, ta ovce mě strašila ve snech, i když měla myslim dobrou povahu...

a nejsmutnější pro mě byla Malá mořská víla s Šafránkovou - u toho sem vždycky brečela a říkala si, že až já budu mít děti, nenechám je na to koukat.. :D

MYS_USATA: Noční můra :D

MYS_USATA: "jednou byla, dvakrat nebyla, jedna rodina" dobry no :-D

SIKY: My jsme zrovna ted ve skole meli diskuzi na tema Krvaveho kolena..a nakonec jsme se zahrali stro-tri-sto! :F Takovyto skakani ostatnim na nohy...tedy, alespon myslim, ze se to tak jmenovalo!

mimochodem, zdroj nápadů pro nedávno probíranou hru krvavé koleno, tahle pohádka ;)

MYS_USATA: aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!! Dííííííky :)))

SIKY: ty hele a víš, že když sem se to dozvěděla byla sem úplně strašně naštvaná na naše, že mě takhle vochcali a podváděli... tvářili se, že se mnou jednaj na rovinu a pak taková rána... asi mi to řekli moc brzo... tak kdyžtak těm dětem zatloukej nejmíň do 18ti...;-)

SIKY: bububu!
http://www.youtube.com/watch?v=IrlRR_RW9LQ&feature=related

Taky jsem měla trauma z jakýsi snad ruský animovaný pohádky, o třech bratřích, jak chodili někam, kam neměli a nějaká čarodějnice jim zpívala: Kdopak to bdí, kdo to nespí?
Už si to skoro nepamatuju, ale tou písničkou mě starší bráchové prudili taky docela dlouho :)


MADMERTIGAN: Ten šilhající a na závěr se v kostru měnící Kukura... aaaa... Na druhou stranu, v současné době jem proti většině horrorů naprosto odolná, takže třeba ta výchova z dětství zanechala nějaké stopy :)
Jinak dík za tip na B-komplex, až jednou budu mít neutěšitelné děti ;)

MADMERTIGAN: Néé, Bim černé ucho :((( Teď jsi ve mně teda probudila už dávno zapomenuté trauma... To byl hroznej film! Taky nevim, o čem to přesně bylo, ale ten pocit si vybavuju opravdu bolestně.