TAPINA: 80. léta. A asi to byly hlavně časopisy a reklamy, i když nějaká ta americká mainstreamová komedie se na obrazovkách taky mihla.

MATEEJ: A v jakých letech prosímtě se k tobě dostalo zároveň ústní podání o Dědovi Mrázovi i vizuální podoba Santa Clasue z filmů? To mi přijde, že snad ani nebylo nikdy možné.

MATEEJ: Ne. Já mám Dědu Mráze odjakživa spojeného spíš s Mrazíkem, vzhledově tedy blíž k českému Mikuláši, v bílo zlatém, s berlou a v saních tažených třemi koňmi.

Nevím, jestli tady bude dostatek dostatečně starých pamětníků, ale za zeptání nic nedám:

Včera, pod vlivem rýmičky, panáka rumu a víkendového maratonu filmů se Santou Clausem, jsem zjistil, že Santovi říkám Děda Mráz a že mi to přijde naprosto normální, protože tak to přece vždycky bylo - a najednou mi došlo, že to není jenom obyčejné přeřeknutí nebo omyl, ale že jsem se vrátil do dětství, kde jsem to takhle bez jakýchkoli pochyb vnímal. V dětství mi totiž tyhle dvě postavy splynuly, jako že činy a povahu téhle postavy jsem znal z psaných textů a ústních podání o Dědovi Mrázovi, ale připojil jsem si k tomu podobu Santa Clause, jak jsem ho znal z obrázků a filmů. Měl jste to někdo taky tak?

Rosomak je wolverine ;)

RANDOM_NIGHT: já jsem to ještě stále nezjišťovala, co to ten rosomák je. Ale představuju si ho celý život jako nějakého savce, vzezřením trochu jako vydra nebo tak něco.

Verila jsem, ze kdyz nekdo skoci placak ze ctyr metru do vody, tak se mu rozpare bricho nebo zada, tak jsem si to vzdycky predstavala-fuj

JOPS: já taky