MADRONA: svoji nejvnitřnější představu jak se má chovat muž a žena si dítě vytváří během prvních několika let. A to podle toho, co vidí ve svém okolí a návštěva jednou za dva týdny je nedostačující.
Můžešs tím nesouhlasit, můžeš protitomu protestovat, ale to je asi tak všechno... Ne vážně - nejde o nějaké názory či postoje, které si pak člověk vybojuje během dospívání a dospělosti, ale o nevědomém a často neuvědomovaném nastavení.
A v případě, že dospělí, kteří se okolo tebe pohybovali byli příliš odlišní od společnosti ve které žijí, nebo byli v něčem patologičtí, tak vzorce, které stojí u základů tvé identity a vztahu s opačným pohlavím jsou buď velmi nekomatibilní se společností kde si vyrostl/a a nebo taky patologické.
Odlišnost v tom co jsem napsala není rovna té patologii osobnostní patologie není nutně vázaná na něčí sexuální orientaci.
Tudíž jednopohlaní pár, kde ti dva jsou srovnáni sami se sebou a fungují nějak harmonicky a dokáží uspokojovat potřeby toho dítěte, je lepší než otec alkoholik matka úzkostná despotka.
Na druhou stranu ale musí dotyční žít ve společnosti, která je za homosexualitu nebude trestat. Nejde o posměšky ve škole od dětí, ale třeba případné represe ze strany sociální sítě, ve vzdělání a od ostatních dospělý.
Vyrůstat v rodině, byť k sobě harmonické, která je v neustálém souboji s okolím má taky dost svoje mouchy. A to dost velký.